Mobilní telefon (hovorově mobil) je elektronické mobilní zařízení, které umožňuje uskutečňovat telefonní hovory. Díky použití rádiových vln vázán na místo, kde končí telefonní přípojka, jako je tomu u pevného telefonu. Mobilní telefony poskytují kromě spojení s telefonní sítí také další telekomunikačních služby jako např. SMS, MMS a připojení na Internet.
HISTORIE:
Ukázka vývoje mobilních telefonů od počátku 80. do konce 90. let 20. století) Přestože vynález bezddrátové telefonie spadá již do konce 19. století, první mobilní telefony pro veřejnost se začaly objevovat až od 50. let dvacátého století v USA a byly zpočátku prodávány jako vybavení automobilů. První skutečně přenosné (ale zdaleka ne kapesní) přístroje se objevily až v průběhu 70. let. Ještě při vývoji systému GSM v 80. letech 20. století se předpokládalo, že mobilní telefony bude i ve vyspělých zemích používat pouze malá část obyvatelstva. Díky výraznému poklesu cen tarifů a dostupnosti předplaccených karet došlo k takovému rozšíření mobilních telefonů, že počet mobilních účastníků je srovnatelný s počtem obyvatel Země a mnohonásobně překonal počet účastníků pevných telefonních sítí. Byl představen 21. září 1983. Mobilní telefonie přinesla možnost používání textových a multimediálních zpráv, které mohou obsahovat fotografie, MP3 apod. Protože patří k nejrozšířenějším elektronickým zařízením, výrobci je začali vybavovat také dalšími funkcemi, kterými disponují zařízení PDA. Takto vybavené mobilní telefony mohhou v mnoha ohledech nahradit osobní počítače.
TECHNOLOGIE MOBILNÍCH TELEFONŮ A JEJICH ROZLIŠENÍ:
Celulární (buňkové) telefony – připojují se do celulárních rádiových sítí, které v poddobě veřejných pozemních mobilních sítí (Public Land Mobile Network – PLMN) pokrývají hustěji osídlené oblasti většiny zemí; díky roamingovým smlouvám lze většinou komunikovat i ze zahraničí; překážkou však může být nekompatibilita různých systémů mobilních telefonů (GSM proti CDMA2000).
Satelitní teelefony – umožňují komunikaci i z odlehlých míst, kde není pokrytí buňkovými sítěmi; protože komunikují s telekomunikační družiccí (satelitem), je podmínkou použití volný výhled na oblohu.
Bezdrátové telefony – komunikují se základnovou staanicí nebo přímo mezi sebou; základnová stanice je vlastněna účastníkem a je připojenou na běžnou pevnou telefonní linku, případně do mobilní sítě. Umožňují volný pohyb v dosahu signálu základnové stanice.
Protože naprostá většina mobilních telefonů používá buňkovou technologii, jako GGSM, UMTS, CDMA, LTE (v minulosti NMT, v USA AMPS) v mnoha jazycích jsou slova mobilní telefon (anglicky mobile phone) a buňkový telefon (anglicky cellphone) synonyma. To platí i o češtině, kde se název buňkový telefon praakticky nepoužívá, a pro přenosné telefony používající jinou než buňkovou technologii se používají názvy satelitní telefon a bezdrátový telefon.
Kromě mobilních systémů pro veřejnost existují i neveřejné komunikační systémy – proffesionální mobilní rádio.
TYPY MOBILNÍCH TELEFONŮ:
Chytré mobilní telefony:
Tyhle telefony využívají mobilní operační systém a umožňuje instalaci programů. Mezi mobilní operační systémy patří např. Android nebo iOS. Světové prodeje poprvé překročily prodeje klasicckých mobilních telefonů na počátku roku 2013. Mezi nevýhody chytrých telefonů patří nízká výdrž baterie oproti klasickým telefonům a větší rozměry (oproti klasickým ggsm telefonům).
Klasické mobilní telefony:
Tyhle telefony (někdy označované jako hloupé) jsou většinou vybaveny neddotykovým displejem a klávesnicí. Ta může mít rozložení 3 × 4, kdy jsou písmena sdružena do skupin (zpravidla po třech) nebo rozložení počítačové klávesnice (např. QWERTY). Nejsou vybbaveny operačním systémem a možnosti instalace aplikací jsou velmi omezené.
Obliba hhloupých telefonů klesá — v roce 2014 bylo v síti jedné nejmenované české pobočky 54 % telefonů tlačítkových. V lednu roku 2019 měly tlačítkové telefony zastoupení 21 %.
N __° __.___
E ___° __.___
