Na katastru Hutiska, v místní části Za Kopcem, se nachází jedno pozoruhodné, zapomenuté a dobře ukryté místo. Nazývá se Humenská lúka a nachází se v nadmořské výšce 735m. n.m. na protáhlém kopci jménem Humenec, který je součástí severního hřebene Herálek. Humenská lúka je vlastně velkou pasekou porostlou trávou, kříží se zde několik lesních cest, najdete zde posed i políčko ke krmení zvěře a v současné době kůrovcové kalamity se zde i skladuje dřevo. Potud nic zvláště zajímavého takových míst je po Beskydech mnoho. Co však dělá z obyčejné paseky místo naprosto unikátní, najdete v její nejvyšší jižní části, mezi čtyřmi vzrostlými lipami, odhadem 80 let starými. Je zde totiž památník věnovaný lesní pozemkové reformě z roku 1937.

Památník tvoří betonová deska obložená kameny, po levé straně je pak zvláštní betonový kmen, asi 2,5m vysoký. Na pamětní desce je už dost špatně čitelný nápis: „Co panská zvůle vzala, to lesní reforma zásluhou posl. Vencla vrátila. Na paměť budoucím 1937, Tylovice, Hážovice, Hutisko, Vigantice.„ Celý památník je porostlý mechem a docela zanedbaný. O vzniku památníku a vůbec motivaci k jeho zřízení na tomto místě, se v digitálním světě mnoho nalézt nedá, ale budu pátrat dál. Pokud by někdo tušil více, ať to klidně napíše do logu a já rád listing doplním.

Poněkud více se toho dá najít o zmíněné lesní reformě a především osobě Emanuela Vencla.

Emanuel Vencl

(28. dubna 1874 Velký Radošín – 20. března 1939 Moravská Ostrava)

Emanuel Vencl byl českoslovencký politik, poslanec Národního shromáždění republiky Československé (1925-1939), zemědělský pedagog a osvětový pracovník a také prvním ředitelem hospodářské školy v Rožnově pod Radhoštěm (1897-1935).

Působením rožnovské zemědělské školy a dalších institucí, s nimiž je jméno E. Vencla spojeno, se stal Rožnov střediskem zemědělského pokroku na Valašsku a severovýchodní Moravě. Zasloužil se o rozvoj školství na Valašsku, intenzivně spolupracoval při zřízení Valašského muzea, byl jedním z iniciátorů příprav prvního Valašského roku. Byl dlouholetým předsedou TJ Sokol a předsedou vzdělávacího odboru Sokola. Napsal bezpočet odborných článků a stal se členem, předsedou či správcem mnoha zemědělských spolků a svazů. Za jeho zásluhy o moravské zemědělství mu udělil Moravský zemědělský výbor roku 1921 titul zemědělského rady. Město Rožnov jej za zásluhy o zvelebení města jmenovalo čestným občanem.

Pozemková reforma v Československu (1919-1936)

Pozemková reforma spočívala ve vyvlastnění či zestátnění či znárodnění (řečí zákona záborem) a následném přerozdělení pozemků, zejména zemědělských a lesních. V Československu započala v dubnu 1919 záborovým zákonem zestátňujícím zemědělskou půdu nad 150 ha (nebo celkovou nad 250 ha), za náhradu pohybující se mezi jednou třetinou až polovinou reálné ceny a kterou platili noví vlastníci půdy. Reálně započala prvními příděly až v roce 1921. Za první republiky bylo do záboru vzato 40.202 km2 půdy (4 milióny hektarů). 27.400 km2 bylo nezemědělské půdy z nichž vedle luk z velké většiny tvořily lesy, 12.800 km2 bylo půdy zemědělské.

Do pozemkové reformy spadaly především Habsburské statky, které podle zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 353 sb. z. připadly československému státu, zahrnovaly jednak statky bývalého císařství rakouského a bývalého království uherského a statky bývalé rakousko-uherské panovnické rodiny podle stavů ze dne 28. října 1918. Dalšími velkými držiteli půdy, která byla zkonfiskována, byly šlechtické rody, například Schwarzenbergové 247 736 ha nebo Lichtenštejnové 135 706 ha.

Na zkonfiskovanou půdu měli podle přídělového zákona právo mimo sdružení, ústavů, svazů, zařízení a dalších právnických osob také malí zemědělci, domkáři, živnostníci, zemědělští a lesní zaměstnanci i bezzemci. Důležitou skupinu pro zestátněnou půdu tvořili legionáři, příslušníci československých ozbrojených sil a pozůstalí po padlých ve válce.

Pár slov ke keši

Ačkoliv se keš nachází na lesními cestami protknutém místě, z hlediska turistických tras je úplně mimo cokoliv. Pokud přijedete autem, zanechte ho na doporučeném parkovišti (dále je zákaz vjezdu) a vydejte se údolím Mísné. Pro drsňáky, kteří se nebojí jakéhokoliv kopce, je určena odbočka 1, kterou najdete ve waypointech. Za mostkem zabočíte doleva a pak přímo za nosem do pravého valašského krpálu, dokud nenarazíte na cestu, jež vás dovede k cíli. Pokud preferujete pohodovější a delší trasu, odbočte až odbočce 2 a lesní cesta vás dovede až na místo, stačí jít stále do kopce. Možností jak dojít na místo je samozřejmě více, můžete jít z údolí Hutiského potoka, z Herálek a nebo spojit odlov dvou mých keší a vydat se sem po odlovu multiny Pod Mísnú, uděláte si tak pěkný asi 6,5km dlouhý okruh.

Zdroje