Rudní revír Malá Morávka
Rudní revír Malá Morávka je jedním z nejstarších dochovaných důkazů o hornické činnosti na území severní Moravy a nejrozsáhlejším železnorudným revírem Jesenicka. Nachází se zde kolem 100 opuštěných dolů. Těžba probíhala v území mezi obcemi Karlov, Malá Morávka, Karlova Studánka, Podlesí, Rudná pod Pradědem o ploše cca 10 km2. Celé mapované území je poddolované historickými doly na železnou rudu, vytěžených nejdřív povrchově a posléze prohloubených jámami s chodbami do nižších pater.
Historie dolování
Archeologický průzkum na území obce Malá Morávka a v jejím bezprostředním okolí prokázal na 3 lokalitách osídlení kolem soutoku Moravice a Bělokamenného potoka přibližně od poloviny 14. stol. Dle charakteru dobývek, rozestupu jam a profilů chodeb lze usuzovat na těžbu železných rud v 16. stol., v připovrchových částech dolů nelze vyloučit ani dřívější těžbu. V tomto období železo nebylo středem pozornosti a písemné zmínky o jeho těžbě se zachovaly jen výjimečně. Prvním záznamem o osídlení obce Malá Morávka je pravděpodobně vyobrazení tří „mlýnů"- snad hamrů na železo (Puschmil, Bretmil an der Mor), v místech dnešní obce na mapě bruntálského panství r. 1579. Vesnice dosud neměla jméno a nevedla k ní žádná přístupová cesta. První zmínky o železářství pocházejí z r. 1618, kdy oblast Malé Morávky patřila pánům z Vrbna. V té době zde byly 4 železnorudné cechy.
V červenci r. 1621 přešla Malá Morávka do vlastnictví Řádu německých rytířů jako konfiskát po Bílé Hoře. Z tohoto období je již známá lokalizace železáren na soutoku Moravice a Bělokamenného potoka. Pod vedením ŘNR se železářská výroba modernizovala, staré dýmačky byly rušeny a započalo se s výstavbou vysoké pece. Roku 1622 zřídil velmistr Řádu, arcivévoda Karel, slévárnu dělových koulí v dolní slévárně, která stála pod dnešním nádražím. Pracovaly zde 2 vysoké pece. Hutě se staly zbrojovkou císařské armády (výroba dělových koulí, mušket, opevňovacích zařízení etc.). V r. 1640 byla zřízena drátovna. Kolem r. 1680 se pracovalo na 8 hlubinných a 1 povrchovém dole.
V r. 1780 bylo mezi Malou Morávkou a Ludvíkovem v provozu 25 dolů a jam Počátkem 19. stol. zde těžilo 22 dolů.Ve Wortgottes se těžilo jámou 50 m hlubokou, jdoucí na štolu délky 500 m. Vedlejší jáma Sarkander byla hluboká 20 m.
Důlní podnikání zasáhla po r. 1835 vleklá krize způsobená špatnou politikou rakousko-uherského státu
V r. 1866 se přidaly i válečné potíže. Dělníci byli odvedeni k vojsku, omezila se nákladní doprava a následkem nepřátelské invaze se rozšířily epidemie. Pro hornictví byl citelný zejména nedostatek střelného prachu. V letech 1870 - 1890 dle statistických zpráv zde bylo 17 jam o celkové hloubce 441 m (průměrně 32,4 m) a 9 štol o celkové délce 3812 m (průměrně 423,5 m dlouhých). Ještě v r. 1874 zde pracovalo kolem 50 horníků. O dva roky byly však doly, neposkytující zisk, uzavřeny a zůstali zde jen 3 horníci na údržbu dolů.
Netopýři
Opuštěné doly jsou zimovištěm netopýrů evropského významu. Území spadá pod CHKO Jeseníky a území zimovišť netopýrů je přírodní památkou.
Ke kešce
Je opravdu namístě zdůraznit, že podzemí zde skrývá neobyčejné množství chodeb a vytěžených prostor, tzn. významných nepřirozených narušení skalního masívu, která mohou způsobit zřícení stropů a propadnutí horninového nadloží, a to samozřejmě i tam, kde dosud na povrchu nelze žádné významné projevy poddolování pozorovat. Návštěvy tohoto území mohou být proto spojena s jistým nebezpečím a zejména nebezpečné by bylo pokoušet se vniknout do podzemních prostor z různých otvorů a propadlin, které se na povrchu terénu mohou objevit.
!!! Keška je umístěna v zóně před plotem, před mříží, prostě "rozumně". Není třeba porušit žádná bezpečnostní pravidla místa a kešku najdete !!!
Věnováno Sáře a Kláře, které s námi loví kešky...