Čas velmi rychle plyne, rok se opět sešel s rokem a nadešel adventní čas. Společně se zastavme, zavzpomínejme na uplynulé letošní okamžiky, připomeňme si pěkné chvilky strávené při geocachingu a načerpejme energii do dalších dnů procházkou v pěkné přírodě.
Tento adventní kalendář je vánočním dárkem od angieborg a klickona všem kačerům, zejména těm, kteří zakládají kešky nejen ve středních a jižních Čechách. Děkujeme reviewerovi Ricovi za vstřícnost a pomoc při přípravě a publikaci celé série.
Dovolujeme si Vás pozvat na náš adventní kalendář, kdy každý den otevřeme jedno okénko a v něm se objeví nějaký vánoční symbol. Pojďme si společně oživit a připomenout tradiční vánoční zvyky, obyčeje, symboly a vstupme do mystiky nadcházejícího vánočního času.
Kešky adventního kalendáře jsou pohodové, nenáročné mysterky s jednoduchým luštěním, nacházející se v přírodě na rozhraní dvou krajů.
Nezapomeňte si z každé kešky opsat bonusové číslo, může se Vám na konci putování hodit.
Nejezděte prosím mimo zpevněné komunikace a svá geovozidla zanechte na doporučeném parkovišti.
Krásné prožití adventního času, vánočních svátků, hodně zdraví, spokojenosti, pohody a mnoho kešek v novém roce přejí owneři AK 2019.
angieborg & klickon
Lucie
Pranostika: Sv. Lucie noci upije, ale dne nepřidá.
Fyzikální vysvětlení pranostiky samozřejmě spočívá ve srovnání rovnoměrnosti rotace Země a nerovnoměrnosti jejího pohybu po oběžné dráze kolem Slunce. Zemská osa se během podzimu odklání svojí severní částí od Slunce, což u nás působí, že Slunce zapadá stále dříve a dříve a vychází čím dál později – světlá část dne se zkracuje. Protože ale současně podle 2. Keplerova zákona při svém oběhu kolem Slunce zrychluje, přihodí se zhruba 13. prosince (tedy na Lucii), že se na své dráze posune za jeden den o větší úsek než za den předešlý, ale přitom se nestačí otočit dost na to, aby kompenzovala zvýšení rychlosti oběhu kolem Slunce – prostě Země nestihne díky své rovnoměrné rotaci zařídit, aby Slunce zapadlo dříve než předešlý den. A to přesto, že slunovrat ještě nenastal. V další dny je tento jev stále patrnější, takže si toho všimli i běžní pozorovatelé oblohy a vžilo se tvrzení, že – „Lucie noci upije...". To ale není vše. Jev, který působí zvečera "proti" západu Slunce, působí samozřejmě i ráno "proti" východu Slunce, a to dokonce ještě maličko více, protože v noci Země zase zrychlila. Takže „... ale dne nepřidá". Na to si opravdu musíme počkat až do slunovratu.
(čerpáno z webu cs.wikipedia.org)
Jméno Lucie má původ v latinském slově „lux“, což znamená světlo. Jméno Lucie znamená světlá, zářící.
Lucie se narodila roku 284 nebo 286 do zámožné rodiny v sicilských Syrakusách. Již v dětství dala slib čistoty křesťanskému bohu. Rodiče ji proti její vůli zaslíbili váženému pohanskému mladíkovi. Jednoho dne matka vážně onemocněla, a tak ji Lucie vzala k hrobu svaté Agáty, kde se matka zázračně uzdravila. Dívka si pak na matce vyprosila zrušení svatby, s čímž ale její snoubenec nesouhlasil. Když se Lucie dozvěděla, že mladík na ní nejvíce miluje její oči, vydloubla si je a poslala mu je. Do druhého dne jí oči narostly a zrak se jí vrátil. Snoubenec dívku udal císaři Diokleciánovi, který byl pronásledovatelem křesťanů. Ten ji dal krutě mučit a podříznout jí hrdlo.
Podle jiné pověsti zabil Lucii sám odmítnutý mladík. Jiná legenda říká, že Lucie měla být odvezena do nevěstince. Jakmile však dívka usedla na vůz, nemohli s ním pohnout. Zlomit její vůli nedokázala ani žhavá pryskyřice, kterou jí lili na kůži, a tak ji nakonec kat probodl mečem. Ve chvíli, kdy dívka umírala, vyřkla proroctví, že pronásledování křesťanů brzy skončí. Dioklecián do roka padl a devět let nato římský císař Konstantin I. Veliký povolil křesťanství. Lucie zemřela mučednickou smrtí 13. prosince roku 304. V 5. století byla prohlášena za svatou a patronkou města Syrakus. Svatá Lucie se stala patronkou přadlen, švadlen, krejčích, kočích a dalších řemesel. Lidé se k ní modlili při očních onemocněních, bolestech v krku a infekcích. Ochraňovat měla také děti a slepce. Památka svaté Lucie je uctívána především v Itálii, kde se konají slavnosti s průvody se zapálenými světly. Poměrně nové jsou oslavy ve Skandinávii, prvně se objevily ve Švédsku na počátku 19. století.
U nás je Lucie považována za symbol čistoty. Podle lidové tradice platil v den jejího svátku zákaz draní peří a předení lnu. Lucky, které při svých obchůzkách kontrolovaly domácnosti, zda nederou peří, nepředou a zda mají uklizeno na vánoční svátky, na sobě měly bílé pláště a obličej zakrytý maskou s čapím zobákem, nebo chodily zahalené bílými prostěradly a na navlhčený obličej si nafoukaly mouku. V ruce nosily peroutku a vařečku nebo velký dřevěný nůž. Kdo zákaz porušil, toho přišly Lucie klepnout přes prsty vařečkou a pocuchat mu přádlo. Nehodné děti svaté Lucie strašily, vytahovaly z postelí a cpaly do džberu (menší kádě), chtěly jim dloubat oči, propíchnout břicho nebo si je odnést. Poslušným dětem Lucie nadělovaly do punčoch. Peroutkou z husího křídla ometly ve světnici prach, vyčistily police a skříně a všechny učesaly hřebenem. Jiný drastický zvyk praví, že Lucie nosívala nůž a strašila děti, že jim rozpáře břicho a naplní ho kroupami, když se o adventu nepostí. K 13. prosinci se váže řada magických rituálů, v předvečer Luciina svátku nastává jedna z nejtemnějších nocí, kdy se scházejí čarodějnice, aby škodily lidem. Lucie byla považována za ochranitelku před jejich kouzly.
(čerpáno z webu extra.cz a cs.wikipedia.org)
Kešku naleznete na souřadnicích:
N 49° 31.XXX E 014° 38.YYY
- Lucie pocházela :
a) z chudé rodiny, pak XXX = 160
b) z bohaté rodiny, pak XXX = 377
- Na svátek Lucie se nesmělo :
a) příst len, pak YYY = 160
b) zametat a prát prádlo, pak YYY = 377
