Zvonička je solitérní stavba, případně věžovitá nástavba jiné stavby, sloužící k zavěšení zvonu.
Obecně je zvonička malá zvonice či zdrobnělé označení zvonice. Na rozdíl od zvonice není funkčně spjata s kostelem, nýbrž je samostatná, nebo nahrazuje věžičku kaple. Nejčastěji stojí v obcích, které kapli ani kostel nemají.
Nejjednodušším typem obecní zvoničky je, když se zvonek zavěsí do koruny stromu – někdy není ani zastřešen. Tímto stromem bývá zpravidla mohutná návesní lípa, dub apod., není to však obecně platným pravidlem. Listí stromu velmi oslabuje slyšitelnost zvonku, proto se místo toho nahrazují zvoničky v rozsochách stromů samostatně stojícím rozsochatým kůlem, rovněž někdy zastřešeným. Tomuto typu se říká dvoják, zouvák nebo též vidlák. Podobně jednoduchá zvonička která je tvořena dvěma kmeny se nazývá šrák.
Dalším vývojovým krokem ve výstavbě zvoničky je vystavění boudy kolem kůlu. Tato bouda umožňuje zvoníkovi lépe čelit nepřízni počasí při zvonění, je ji též možné zamknout a navíc zvyšuje stabilitu kůlu - bouda byla nejen trvanlivá, ale také reprezentativní, a proto bývá více či méně architektonicky a slohově provedena. Zvoničky byly ve své době umisťovány na vyvýšená místa např. na významné stromy, vysoké budovy, vyvýšeniny v reliefu krajiny. Zvoník zvoničkou odměřoval denní dobu, svolával k modlitbě a varoval před nebezpečím.
Ke vzniku obecních zvoniček dal popud především ohňový patent Marie Terezie, vydaný 21. srpna roku 1751. Obsahoval nařízení zvonit, pokud vartýř ( hlídač, stráž ) vidí požár, mít zvonek a na návsi rybníček v každé obci, sázet stromy mezi domy aj.
zdroj informací: WIKIPEDIE, mapy.cz