Toto je šestnáctý kámen geoglyfu AUM v Beřkovickém lese.
Jagňa znamená oběť. V hinduistické tradici je zcela základním způsobem oběti Homa, což je dokonale propracovaná ohňová oběť prováděná knězi - brahmíny. Je to většinou mnohahodinový obřad, při kterém se zpívají posvátné védské texty. Tento obřad nejprve symbolicky očišťuje místo oběti, aby si bohové mohli převzít darované obětiny. Potom se zapálí oheň posvátnou travou kuša, dřevem posvátných stromů a přepuštěným máslem ghí. Když se oheň rozhoří, tak se do něj vkládá vše, co lidé potřebují a co dostali od bohů darem, rýži, květiny, obilí, koření a různé další pochutiny. To se vše zalévá dostatkem přepuštěného másla. Neustále se zpívají určené védské texty. Obřad vyvrcholí obětí velice drahých hedvábných sárí a zlatých přívěsků. Oheň zde představuje božského posla Boha Ohně Agniho. Ten postupně stráví všechny dary a předá je bohům na nebesích.
Tyto nákladné okázalé oběti jsou velice důležité pro svoji duchovní a zároveň společenskou úlohu. Nicméně jagňa má i další způsoby provádění. V Bhagavadgítě Kršna zpívá :
Velkým mudrcům Bhrgu jsem, mezi zvuky jsem mantra Óm,
z obětí džapou nejčistší, Himálajem jsem nehybným.
Džapa je tiché opakování nějaké mantry, což bývá často jméno osobního boha. Může být doprovázena přebíráním korálků růžence a jejím účelem je tiché spočinutí v blízkosti svého milovaného boha. Pro tuto oběť nepotřebujete nic jiného, než trochu klidu a ticha, přesto a nebo právě proto je pro duchovní život velice důležitá.
Nejvyšším uměním jagňi je prožívání celého života jako oběti. Běžný člověk je motivován ke svým činnostem svými touhami. Když si splní spoustu tužeb, většinou si na sebe naloží spoustu různých závazků, které musí vykonávat. Tak je svými touhami spoután a cítí to otroctví, do kterého se dostal. Jeho život řídí pocity „CHCI a MUSÍM“.
Člověk, který žije svůj život jako oběť, vnímá svůj osud jako úkol, povinnost, kterou dostal od svého boha. Pokud tuto povinnost přijme, potom vykonává své činnosti s pocitem „JE SPRÁVNÉ TO VYKONAT". V podstatě žije podobný život, jako běžný nevěřící člověk, koná podobné činy, ale nemá pocit otroctví, ale sounáležitosti. Navíc málokdy vykoná nějaký hloupý čin, kterým by si život v tomto pomíjivém světě plném smutku ještě více znepříjemnil.
Tato krabička je publikována na indický svátek, kdy se slaví 5246. narozeniny velice oblíbeného boha Kršny. Tento den se po celé Indii vaří spoustu sladkých laskomin, protože Kršna jako dítě miloval sladkosti. Jeho matka Jašoda se snažila mnoha způsoby Kršnovi zabránit v pojídání sladkostí, ale vynalézavost malého Kršny vždy zvítězila. Nejvíce miloval sladké přepuštěné máslo a udělal cokoli aby ho získal. Proto se zobrazuje jako velice tlusté batole sedící u obrovského hrnce se sladkým máslem, které jí plnými hrstmi. Tento dětský zvyk mu vynesl jedno z jeho jmen - Makhan čór, neboli zloděj másla.
Kršna se narodil jako syn královských rodičů Vasudévy a Dévakí. Bratr Dévakí byl Kansa, strašlivý vládce Mathury. Svou sestru velice miloval, ale při svatbě se ozval z nebe hlas, který sdělil, že osmé dítě Vasudévy a Dévakí Kansu zabije. Kansa tedy vsadil svou sestru i s manželem do vězení a čekal, až se jim narodí osmé dítě, aby ho zabil sám. Jak to však bývá, když se Kršna narodil, okovy jeho otce se odemkly, dveře vězení se otevřely a stráže za nimi usnuly. Vasudéva odnesl Kršnu do blízké vesnice Vrindavánu a tam jej vyměnil za Jašodinu čerstvě narozenou holčičku. Kršna prožil krásné a bezpečné dětství mezi pasáčky krav, odtud pochází jeho nejmilejší jméno Govinda, Ochránce krav.
Vasudéva se vrátil s holčičkou Yogamayou, vězení i okovy se zamkly. Když Kansa našel v postýlce holčičku, tak chvíli váhal, neboť zabít ženu je hrozný hřích. Nakonec se pokusil holčičku zabít, ale ta na sebe vzala svou pravou podobu Bohyně a zmizela na nebesích. Kršna později Kansu samozřejmě zabije, ale předtím prožije mnoho úžasných a zázračných dobrodružství.
Nezapomeňte si opsat BONUSová čísla, v budoucnu se určitě budou hodit.