Řeka Bečva je největším levostranným přítokem Moravy. Pramení v Beskydech jako Rožnovská a Vsetínská Bečva a až od Valašského Meziříčí teče jako jeden tok.

Bečva se v minulosti vinula územím v četných zákrutech a meandrech. Měla také četná vedlejší, slepá a mrtvá ramena, která se při povodních naplnila a pojala část přívalové vlny. Na vybraných ´úsecích došlo k napřímení směru toku, svedení řeky do jednoho koryta, vyrovnání spádu dna a k úpravě vyústních tratí jejich přítoků. Dalšími regulacemi se narovnávaly další meandry a původní délka koryta se tak postupně zkrátila.

I přes rozsáhlá regulační opatření najdeme na horním, středním i dolním toku této velmi dynamické řeky zastoupení všech typů nivních a říčních biotopů. Všechny tyto biotopy obývají vzácné druhy savců, ptáků, hmyzu, obojživelníků měkkýšů a plazů. Rostou zde kriticky ohrožené vlhkomilné a vodní rostliny a spolu s běžnými zástupci flóry a fauny vytvářejí společenstva s neobyčejně vysokou druhovou rozmanitostí.

Racek chechtavý.

Racek chechtavý je nejhojnějším a nejznámějším evropským rackem. Původně žil jen poblíž mořských pobřeží, dnes ho zejména v zimě můžeme spatřit i v centru velkých měst.

Racek chechtavý je hojný na většině severní polokoule. Vyskytuje se od Islandu a britských ostrovů směrem na východ přes Evropu až do téměř celé Asie. V oblasti Středozemního moře včetně afrického pobřeží je racek, stejně jako u nás, pravidelným zimním hostem. Někteří ptáci přitom někdy přeletí Saharu a dostanou se až do Nigérie. Racek chechtavý se dokáže během krátké doby přizpůsobit novým životním podmínkám. Dnes ho můžeme spatřit daleko od pobřeží v městských parcích, na rýžových polích, přehradách nebo dokonce na ulici uprostřed města. Racek chechtavý je typickým společenským ptákem. Na místech spánku – skalách, ostrovech, ve vnitrozemí na přehradách, polích nebo dokonce na střechách zemědělských stavení se večer shromažďuje i několik tisíc ptáků.

Racek chechtavý patří se svou délkou 35–38 cm a hmotností kolem 260–350 g mezi malé druhy racků. Má štíhlou postavu, oranžové až červené nohy, bílé břicho, ocas a hrdlo, křídla svrchu světle šedá, s převážně černými konci, v zimě i bílou hlavu s minimálně jednou černou skvrnou za okem. V létě je pro něj typické čokoládově hnědé opeření na hlavě, které pomalu s příchodem zimy mizí. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně.

Racek chechtavý je jediným druhem racka, který hnízdí také u nás, zejména v jižních Čechách.

Hnízdí v močálech nebo v rákosí. Samice do něj klade obvykle 3 špinavě bílá až nazelenalá vejce, na kterých sedí 20–24 dní. Hnízdní péče trvá 35–42 dnů a mláďata dosahují pohlavní dospělosti po dvou letech života.

Již v dávné minulosti byl racek chechtavý na území Česka početně hnízdícím druhem, především v jižních Čechách. Po polovině 19. století se jeho početnost snížila, takže bylo dokonce zakázáno sbírat jeho vejce. Od první poloviny 20. století se začala početnost racků chechtavých na českém území rapidně zvyšovat, nejvíce párů (200–350 tisíc) hnízdilo v 70. letech. Tento trend však v 80. letech skončil a od té doby počty hnízdících párů v Česku klesají až na 50–100 tisíc hnízdících párů v letech 2001 - 2003. Druh je tedy hodnocen pro Česko jako silně ubývající a je zařazen do kategorie zranitelných druhů.

V roce 2008 byl českou společností ornitologickou vyhlášen ptákem roku.