První zmínka o mlýně, který patřil i s rybníkem k panskému statku a tvrzi, je z roku 1622. Vlastnil ho Jetřich Adam z Lukavce (o rok později mu bylo zboží zkonfiskováno pro účast na stavovském povstání). Tehdy se tu říkalo na mlýně „Bužovském“ a při mlýně byla olejna. („klady k dielaní volye s vobrazem vokovaným") Roku 1651 je na mlýně je zmiňován mlynář Jakub, kamberský velkostatek měl v té době více než padesát usedlostí a byl v rukách salcburského kanovníka Markvarta ze Schwendy.
Tereziánský katastr - jej uvádí jako „Horní mlýn“ o 1 kole, 4 stoupách s pilou a olejnou, která v té době nebyla v provozu, celé kamberské zboží je již v držbě říšských hrabat z Küenburgu pod vožickým panstvím.
V roce 1802 vrchnost mlýn prodala Karlu Františku Gajsslerovi, který už vlastnil papírnu na Konopišti. Ten zde také zřídil papírnu (trhová smlouva z 21.10.1802), o výrobě papíru v Kamberku svědčí úryvek písně:
„Když jsem vozil do Kamberka hadry, mívali mě Kamberáci rádi. Dával jsem jim za dva groše libru, koupil jsem si na čepici vydru."
1852-56 - daně platí Sauer Petr – papírník, v té době se na mlýně ještě vyráběl olej, zachoval se následující popis:
„Semeno (nejčastěji lněné) se napřed na stroji čistilo, pak se na hladkých válcích mačkalo v jemný šrot, který se potom zapařoval parou, neb vařící vodou. Zapařený šrot se pěchoval „stloukal" v zapářkových truhlicích a nechal se asi 80 minut „uležeti". Pak se spařená a upěchovaná hmota drobila a pražidlem vysoušela. Potom se dal šrot do lisu a v něm tlakem olej od pokrutin oddělil. Zbytkům lenu po vytlačení oleje říkali naši rolníci „záboj"; ten přidávali do „omatku" dobytku k pití. Lněným olejem se buď svítilo, neb mastilo (zvláště v době postu)."
Před rokem 1863 - měl Kamberský rybník splav o 9 stavidlových výpustích o celkové šířce 18,96 m s prahem 2,21 m pod normální hladinou. Roku 1863 povodeň strhla splav, majitel mlýna Tomáš Toman postavil nový, ale jen o 4 stavidlech o celkové šířce 7,58 m a v dalších 11,38 m zřídil pevný jez na přepad. V roce 1873 povodeň znovu splav strhla, načež mlynář postavil v celé délce 18,96 m pevný jez bez jakéhokoliv stavidla. 
30. března 1876 projednával Sněm království Českého žádost mlynáře Tomáše Tomana o příspěvek k opětovnému vystavení mlýnského jezu, v níž uvádí, že byl smeten v průběhu 13 let již čtyřikrát, naposledy 18. února 1876 a že už nemá prostředky.
V únoru 1909 při náhlém odchodu ledu došlo k havárii bezpečnostního přelivu a zničení splavu a hráze, až do roku 1924 byl rybník vypuštěn a jeho dno využíváno jako travní porost.
V roce 1910 se stává majitelem Kristián Prouza, ten se neúnavně snaží o rekonstrukci (zvýšeni) hráze a znovuzřízení splavu. Až v letech 1924-25 se uskutečnila stavba splavu a rekonstrukce hráze z prostředků veřejných, když velkostatek i majitel mlýna se zavázali k příspěvku ve formě stavebních hmot a k určitým povinnostem.
Podle Vodní knihy I OÚ v Táboře byla vodní síla užívána k provozování živnosti mlynářské, řezání dříví a lisování oleje. U tohoto mlýna bylo v době prvotního zápisu 5 vodních kol, 3 hnala mlýnská složení, jedno pilu a jedno střídavě holendr, stoupy a olejnu. Právo vodní bylo omezeno lovením ryb každý třetí rok.
V následujícím roce 1925 byla povolena výměna původních pěti mlýnských kol za francisovu turbinu s hltností max. 600 l/vt, spádem 4,215 m a výkonem 21,5 HP. 18. října 1926 byla stavba splavu a rekonstrukce hráze kolaudována a v nezměněné podob slouží podnes.
Kamberský rybník – jde vlastně o přehradu na řece Blanici s historií sahající zřejmě až do 15. století, který je součástí NATURA 2000 - evropsky významné lokality. Při dostatečném stavu vody (vodočet Louňovice nad 150 cm), začíná pod splavem Kamberského rybníka vodácká splavnost řeky Blanice až po její ústí do Sázavy u Českého Štemberka. V zimě při dobrých podmínkách nabízí rybník excelentní bruslení nebo 1,5 kilometru dlouhý běžkařský okruh. V roce 2009 došlo k citlivé rekonstrukci splavu a dokonalému odbahnění vodní nádrže. Kvalitní zarybnění (zejména pstruh, candát a okoun) vytváří ideální podmínky pro sportovní rybolov. Odbahňování bylo prováděno sacím bagrem a vytvořeny provizorní sedimentační nádrže zvané Laguny. Po pozemkové úpravě jsou v majetku obce a hospodaří na nich právě Myslivecké sdružení. To na nich pravidelně pořádá výlovy.
Souřadnice finálky jsou následující:
N 49° 35.xxx' E 014° 50.yyy'
