Jedná se o bonusovou fyzickou schránku, pro kterou bude zapotřebí odehrát Adventure Lab: Garáže Dejvice. S sebou si vemte mobilní telefon se systémem Android nebo iOS, podmínkou je mít po celou dobu hry přístup k internetu.
Dále je potřeba mít nainstalovanou aplikaci Adventure Lab z labs.geocaching.com
Labky jsou umístěné na parkingu u chrámu konzumu, přímo v bývalých garážích. Prosím respektujte otevírací dobu - každý den kromě svátků od 7:00 do 22:00. Labky zvládne odlovit i vozíčkář, finálku pouze s pomocí.
Po odehrání poslední zastávky se vám odemknou souřadnice této bonusové kešky. Počítejte s tím, že bonus je nejméně 300 m daleko.
Prosím dávejte pozor na parkující auta!
Ještě doplním informace ke stavbě, která je velmi často vidět na snímcích v pozadí.
vyobrazení z roku 1896
Založení sladovny iniciovala Zemědělská společnost, k níž se přidal Spolek pražských hostinských. Pozemek usedlosti Juliska v Podbabě ležel v blízkosti železnice a nedaleko ječmenářské oblasti na levém břehu Vltavy. Stavba začala roku 1872 pod vedením stavitele Emanuela Brabce a nejdříve byla vybudována cihelna za vydaných 1250 akcií a 200 zlatých. Její cihly byly poté využity na stavbu sladovny, prodej cihel současně financoval stavbu. V roce 1877 sladovnu koupila Marie Reiserová a od roku 1884 podnikala pod názvem První pražská sladovna M. Reiserové a synů. Ti také podnik koncem 19. století rozšířili, sladovna měla 5 humen a 7 hvozdů a produkovala ročně 9000 tun sladu, který byl exportován do ostatních zemí monarchie a hlavně do Saska.
cihla vel. 29,5 x 14,5 x 6,5 cm, nalezeno u zaniklého podchodu pod železniční tratí v Bubenči
Po vzniku republiky došlo k dalšímu rozšíření výroby o dietetické a farmaceutické výrobky. Například dětskou výživnou moučku, aspirin, chloroform, morfin nebo kodein. Na souvisejících přestavbách areálu se podíleli architekti Adolf Pěkný a Max Spielmann. Slad z Podbaby získal roku 1928 na světové výstavě v Bruselu 1. cenu za jakost. Tím byl povýšen mezi nejlepší na světě.
rok 1991
Rozkvět továrny zastavila až druhá světová válka. Majetek rodiny Reiserů propadl fašistickému Německu. Výroba sladu byla zcela zastavena a budovy sloužily jako sklady proviantu a střeliva. Po roce 1945 je ve sladovně zavedena národní správa. Úplný konec výroby sladu je v roce 1989 zapříčiněn poklesem poptávky. Provoz je zastaven ke dni 31. 12. 1993. Novým majitelem objektu sladovny se stal italský investor. V projektu pro územní řízení z roku 2000 byla zachována pouze hlavní loď sladovny, včetně sklepů a humen s litinovými sloupy a komíny, a zakomponována do obytného souboru. V dubnu 2003 všechny ostatní části sladovny podlehly demolici. V září 2007 došlo k demolici zbývající části sladovny s charakteristickými komíny, údajně kvůli špatnému statickému stavu.
místo před zahájení stavby garáží
