Název "Švédské šance" má původ v dobách třicetileté války, kdy zde v roce 1643 švédský polní maršál Lennhart Torstensson nechal postavit předsunuté opevnění proti císařskému generálovi Matyáši Gallasovi. Tehdy zde ale k žádnému krveprolití nedošlo, to až mnohem později.
Na vrcholu kopce se nachází pozorovatelna CO, vybudovaná v roce 1927, viz waypoity. Více informací zde. K její návštěvě je dobré mít gumáky, pořádnou svítilnu a repelent proti komárům.
Na výchozích souřadnicích se pak nachází kříž připomínající událost, které je věnována i tato cache. Následující informace nejsou pro slabší povahy, pokud nechcete číst dál, nebo vás zajímá hlavně umístění cache, najdete ji 111 metrů a pod azimutem 60,04 stupňů od výchozích souřadnic v dutině starého stromu. Nebo prostě jděte od kříže směrem do kopce a až narazíte na strom, který už není úplně v kondici, tak to je on. Terén 3 je na posledních dvou metrech, jinak je to nenáročná procházka.
„Proč jste nezabili jen muže, proč jste zabili ty děti? Vždyť tam byli šesti-, osmiměsíční kojenci v náručí matek? Tohle nebylo ani v Lidicích!“ A Pazúr řekl: „Co jsme měli dělat, když jsme jim zabili rodiče?“ [1]
Jeden ze svědků vypověděl, že slyšel šestileté dítě prosit slovensky o zastřelení, že už chce jít za maminkou. V jednom případě Pazúr nechal zastřelit ženu, která měla v náručí dvě děti (asi jedno- a dvouapůlleté), a když mrtvá padla s oběma ještě živými dětmi do napůl plného hrobu, chvíli se ještě kochal jejich pláčem, než je obě zastřelil [2][3][4]
Masakr na Švédských šancích
Brzy ráno 18. června 1945 zastavil na přerovském nádraží vlak se skoro třemi sty karpatskými Němci, kteří se vraceli na střední Slovensko. Pocházeli z hornického města Dobšiná a jeho okolí, kde jejich předci žili od 13. století. Na konci roku 1944 byli před frontou evakuovaní do severních Čech.
Na vedlejší koleji stál vlak s československými vojáky ze 17. pluku z Bratislavy-Petržalky, kteří se vraceli z vojenské přehlídky v Praze. Jejich velitel, poručík Karol Pazúr, nařídil karpatským Němcům vystoupit, začal je vyslýchat a pak je eskorta odvedla ve čtyřstupu na nedaleké návrší Švédské šance.
Pazúr, který transportu velel, si vyžádal na Místním národním výboru v Lověšicích asi třicet místních mužů. Kopání hromadného hrobu skončilo v jednu hodinu po půlnoci 19. června.
„Ženy vesměs plakaly, jedna měla dokonce dvě děti v náručí, jedno jednoroční, druhé asi tříleté v pravé náruči a u hrobu prosila, aby nejdřív zastřelili její děti a potom ji. Voják, který se za ně stavěl, ji okřikl slovy ‚mlč‘, načež ji střelil do týla. Žena s dětmi spadla do hrobu. Vzápětí šel podle hrobu poručík Pazúr a posvítil si, kdo jest ještě živ nebo se aspoň hýbe, a nyní střelil i ty dvě děti, které byly dosud živé a plakaly,“ popsal lověšický občan Arnošt Kubík v roce 1947, dva roky po masakru.
V říjnu 1947 provedli vojáci z Terezína exhumaci 267 těl z hromadného hrobu. Ostatky 71 mužů uložili u zdi přerovského hřbitova. Těla žen a dětí byla spálena v krematoriu a popel uložený na olomouckém hřbitově. Jejich ostatky spočinuly vedle mužů v Přerově až v červnu 2017. Po sedmdesáti letech tak byly rodiny opět spolu.
Pazúra odsoudil v roce 1949 vojenský soud v Praze za vraždy na dvacet let vězení. O tři roky později byl díky všeobecné amnestii propuštěn na svobodu.
V roce 1954 dostal jeho žalobce Anton Rašla doživotí ve vykonstruovaném procesu s Gustávem Husákem, z vězení se dostal až o devět let později.
Pazúr zastával v 60. a 70. letech různé stranické funkce, byl například místopředsedou Svazu protifašistických bojovníků. Dožil v bytě na sídlišti v Banské Bystrici. Zemřel v roce 1976. [5]
Pokud vás téma zajímá, doporučuji k dalšímu studiu Wikipedii, případně velké množství článků volně přístupných na různých zpravodajských serverech.
Použité zdroje kromě Wikipedie:
[1] Tomáš Staněk: „Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování“, Ústav pro soudobé dějiny AV, Praha 2005, ISBN 80-7285-062-8, str. 275
[2] Tomáš Staněk: „Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování“, Ústav pro soudobé dějiny AV, Praha 2005, ISBN 80-7285-062-8, str. 274-278
[3] Marie Špalková: Horní Moštěnice – kapitoly z dějin obce, Horní Moštěnice 2006; ISBN 80-86247-03-1, str. 115-116
[4] HÝBL František: TRAGÉDIE NA ŠVÉDSKÝCH ŠANCÍCH V ČERVNU 1945, 1995
[5] František Hýbl – Krvavá noc na Švédských šancích nedaleko Přerova 18. a 19. června 1945
Poděkování za morální podporu při tvorbě této cache pak patří geokolegům honny, sW', Thorgrin a caster.