Královnou Jizerských hor je Jizera. Pan Nevrlý sice píše o dávných dobách, kdy tak místní němečtí obyvatelé nazývali horu Smrk, ale mně to pojmenování víc sedí k Jizeře, přeci jenom je ženského rodu a také pověsti mluví o Jizeře jako o královně nebo víle.
Aniž bych to původně zamýšlel, tak jsem se rozepsal trochu víc, ale to není na škodu. Kdo má chuť číst, tak si v listingu určitě něco zajímavého najde.
Geografie, výhledy, rozvodí, prales
Jizera je se svou výškou 1122 m n. m. druhým nejvyšším bodem české části Jizerských hor a celkově jí patří třetí místo. Je velmi dobře rozpoznatelná i na velké vzdálenosti (například z Ještědského hřbetu nebo z Krkonoš) díky svým dvěma typickým vrcholovým skalám. Když však vystoupáte na vrchol, zjistíte, že žulových skalisek je zde víc. Jizeře proto v minulosti náležel název Sedmištít, ale k zajímavému vývoji pojmenování hory se ještě dostaneme. Tak jako je Jizera vidět z daleka, tak na oplátku nabízí úžasný kruhový výhled od Lužických hor na západě po Krkonoše na východě. Navíc je z ní vidět většina okolních Jizerských kopců, což je na relativně ploché pohoří velká vzácnost. Jestli se nepletu, tak jsou vidět všechny Jizerské tisícovky, ostatně to si můžete sami ověřit a třeba i do logu napsat, která vidět není.
Jizera je významná i z dalších důvodů, uvedu alespoň dva. Prvním je, že vrcholem prochází hlavní evropské rozvodí, které hydrologicky dělí horu na dvě poloviny. Voda ze severní části odtéká do Smědé a končí v Baltském moři. Jižní svahy jsou pramennou zdrojnicí Desné, jejíž voda pro změnu končí až v Severním moři. Druhým důvodem je Přírodní rezervace Prales Jizera, která zaujímá vrcholovou část. Jde o lokalitu značně poškozenou v minulém století emisemi polských a německých uhelných elektráren. K tomu se přidala ještě kůrovcová kalamita a tak byl les z velké části odtěžen právě s výjimkou přírodní rezervace. Na Jizeře tak zůstala typická torza stromů, ponechána pozvolnému rozpadu. Ani následné zalesňování v 90. letech se příliš nepovedlo, interně si přiznejme, že to bylo spíš fiasko. Mimo jiné zde byl vysazen smrk pichlák a borovice kleč, které sem nepatří a tak se nyní naopak pracuje na jejich pozvolném odstranění a obnově lesa přirozenější cestou. Jizera nám tak pozvolna opět zarůstá stromy, ale bude to ještě běh na dlouhou trať.
Pověsti
Víla Jizera a trpaslík Mizera
Víla Jizera byla velmi mocná, protože dohlížela na celé Jizerské hory, ale taky to bylo pěkné kvítko. Na svém jelenu vběhávala do stád koní, kde nadělala takový zmatek, až se koně rozutekli po kopcích. Potom se smála, jak za nimi pastevci běhali a dlouho do noci je naháněli do stád. Myslivcům zase plašila veškerou zvěř i škodnou, protože se jí nelíbilo, že po ní střílejí. Také pašeráky a pytláky trestala po svém. Nejednoho svým světýlkem přivedla do rašeliniště, kde se dotyčný utopil. Nejvíc spadeno však měla na Krakonošovy trpaslíky. Nelíbilo se jí, že Krakonoš je vyslal do jejích hor, aby na ně dohlíželi. Bořila jim obydlí ve skalách, po obědě při trpasličím šlofíku je budila dotěrným okřídleným hmyzem a jednou, když jí chytli a svázali, uřízla si vlasy ostrým kamenem a za to přísahala, že každého trpaslíka připraví o jeho vážnost tím, že mu uřeže vousy. To také činila. Oholení trpaslíci se cítili velmi zahanbeně a tak jich mnoho uteklo neznámo kam. Nejstarší a nejprohnanější trpaslík Mizera proto svolal velkou radu, aby se poradili, jak vílu znemožnit. Mizera vymyslel dobrý plán. Chytili jelena Jizery a pomazali ho lesní smolou, aby dostali vílu do zajetí. Nic netušící víla se skutečně k jelenovi přilepila. Na tu chvíli čekali trpaslíci. Jenže i přilepená víla si věděla rady. Pobídla jelena a uháněla pryč. Marně za ní trpaslíci dusali. Jelen s Jizerou doběhl až k řece, kde se Jizera s pomocí vody odlepila. Řeku pak pojmenovala po sobě za to, že jí tak vhodně přišla do rány. Trpaslíky ovšem na pokoji nenechala. Za ten kousek jim vyměřila tvrdý trest. Sedm nevyšších včetně Mizery proměnila na vrcholu kopce ve skály. Ostatní poslala bez vousů zpátky do Krkonoš a víckrát se sem nevrátili. Kopci, kde proměnila Mizeru a jeho druhy ve skály, se začalo říkat Sedm štítů nebo také Jizera.
Královna Iserína
Jiná pověst vypráví o královně víl Iseríně jako o mladé, hodné a spravedlivé vládkyni hor. I netrvalo dlouho a vyhlédl si jí mladý pán Krakonoš. Dlouho jí nadbíhal a nosil jí vzácné safíry. Až si toho všiml jeho otec Krakonoš a syna se zeptal, komu je dává. Syn se přiznal. Otec Krakonoš se rozčílil, že plýtvá drahocenným majetkem na vílu z tak obyčejných a nízkých hor a zakázal mu, se s ní vídat. Mladý Krakonoš přesto utekl za Iserínou a ta vymyslela plán, jak ujít Krakonošově pomstě. Safíry schovala nedaleko Jizerky v potůčku a pak s Krakonošem utekli na kopec s největším rozhledem po kraji, kde je Iserína oba proměnila ve dvě skály, aby tak byli pořád spolu. No a starý Krakonoš, ten dodnes nenašel vílu ani syna, přestože je má z Krkonošských kopců stále na očích.
Pojmenování Jizery v různých dobách
Vývoj názvů Jizery je opravdu zajímavý. Na jazykových hranicích většinou docházelo k tomu, že se používal pro nějaké místo pouze název v jednom jazyce pro oba národy. Ne však zde. Kromě německého pojmenování Siebengiebelstein (vrch se sedmi štíty) existovalo v 16. století i české jméno Bražecký vrch, původu zřejmě lužickosrbského a znamená to kupa nebo stoh. Obě jména se používala nezávisle na sobě oficiálních dokumentech. Zajímavé také je, že nejde s jistotou určit, jestli oba názvy odkazují na stejný kopec a zda se jedná vůbec o Jizeru. Vypadá to však na nejpravděpodobnější variantu. Český název Bražecký vrch však nevydržel dlouho a na dalších dvě stě let se objevuje pouze název německý, který prošel nářečním vývojem, až se ustálil na názvu Siechhübel, ten najdeme například i v Matouškově mapě.
Novodobý vývoj názvů hory od konce 19. století je poměrně velká divočina. Každý badatel vnesl do pojmenování trochu zmatků a tak se postupně objevují tyto názvy: Na Vyhlídce, Vyhlídka, Jezera, Jizera, Sedmištít, Jizerka. Teprve názvoslovná komise v 50. letech potvrdila název Jizera pro horu, přestože už tak byla pojmenována i řeka.
Ať už vzniklo pojmenování Jizery jakkoliv, stejně mám pocit, že to popsané v pověstech je přeci jenom hezčí.
Virtuálka
Tak a teď konečně co po vás budu chtít. Nebudu vás trápit nějakými složitostmi nebo dokonce záludnostmi z listingu, od toho jsou jiné kešky.
Úplně mi stačí, když vyjdete na vrcholovou skálu Jizery a vyfotíte (nebo se necháte vyfotit) se s křížem. Můžete být na fotce celý, vaše GPS, CWG, kačerská legitimace (máte-li nějakou) noha nebo "po eifelovsku" kříž mezi prsty...zkrátka kreativitě se meze nekladou. Samozřejmě budu rád za další fotky z vaší cesty a z vrcholového výhledu.
Jen o jedno vás prosím, aby fotka byla aktuální, tedy ne starší než tato virtuálka.
Virtual Rewards 2.0 - 2019/2020
This Virtual Cache is part of a limited release of Virtuals created between June 4, 2019 and June 4, 2020. Only 4,000 cache owners were given the opportunity to hide a Virtual Cache. Learn more about Virtual Rewards 2.0 on the Geocaching Blog.