Tato keš byla založena pod číslem (VK-12090) a patří do série „Dvanáct hodin", která byla založena pro 12. ročník geomaratonu Valašské keškobraní 2019, pořádaného na téma "12 = tucet". Více se o keškobraní dozvíte ZDE.
Čas společně s dobou jsou jedny ze základních fyzikálních veličin, které se rozlišují takto:
- čas (čas jedné události) určuje okamžik události na časové ose (tj. první souřadnici časoprostoru),
- doba určuje časovou vzdálenost mezi dvěma událostmi, rozdíl mezi časy dvou událostí.
Toto rozlišení není absolutní. Čas jako souřadnice je také vzdálenost dvou okamžiků, a to uvedeného, zkoumaného, určovaného okamžiku a nulového okamžiku počátku, zpravidla zamlčeného. V běžné řeči jsou tato dvě slova plně synonyma. Čas i doba mají zásadní význam pro lidský život („nemám čas“, „to je ale doba!“), který je z povahy věci časově omezený, pro organizaci lidské společnosti včetně hospodářství.
Definice času
Na povahu a smysl času existuje množství silně odlišných náhledů, a je proto obtížné nabídnout jeho nekontroverzní a jasnou definici. Důležitým pojmem je tzv. šipka času, která určuje smysl (směr) plynutí času a odpovídá směru rozpínání vesmíru. Čas se od starověku také měří, nejčastěji počítáním pravidelně se opakujících pohybů, například Slunce nebo kyvadla. Základní myšlenku tohoto měření využil Aristotelés k definici: "Čas je napočítaný pohyb ve vztahu k před a po."
Měření času
Měření času včetně jeho zaznamenávání a sdělování údajů o čase, je důležitá činnost ve vědě i v běžném životě. Člověk moderní doby potřebuje znát přesný aktuální čas a s rozvíjející se civilizací roste potřeba stále přesnějšího určení času, jakožto základní veličiny, s jejíž pomocí můžeme odvodit některé další veličiny (například 1 metr je vzdálenost, kterou urazí světlo za 1/299 792 458 sekund).
O měření času a doby se lidé pokoušejí již tisíciletí počítáním (pravidelných) pohybů, a to tradičně na více úrovních, zejména pak:
- pro delší intervaly – ode dne datování. Systém uspořádání těchto jevů se nazývá kalendář a jevy a jednotky bývají nazývány jako kalendářní.
- pro kratší intervaly – počítáním rychlejších pravidelných jevů na jevech menšího měřítka na hodinách – slunečních, objemových (vodních, přesýpacích) a kyvadlových. Tyto kratší jevy a jejich měření, tedy čas v užším významu, nemají zvláštní název.
Obě tyto úrovně předvádí např. pražský staroměstský orloj s horním ciferníkem hodinovým a dolním kalendářovým, kde se delší jednotky času odvozují rovněž z pohybu kyvadla a ne z astronomických jevů.
Měřením času a doby se zabývají hlavně vědci (jeden z hlavních úkolů fyziky a astronomie) a technici.
Jednotky času
Základní jednotkou času (doby) je v soustavě SI sekunda (mezinárodní značka s), která je definována jako doba trvání 9 192 631 770 period záření, které odpovídá přechodu mezi dvěma hladinami velmi jemné struktury základního stavu atomu cesia 133. Tato definice předpokládá cesiový atom v klidu při teplotě absolutní nuly. Jedná se tedy o vlastní čas.
V běžném hovorovém jazyce se pro označení této jednotky používá výraz vteřina. Ve fyzice a technických oborech to však není vhodné kvůli nejednoznačnosti a neexistenci standardizované značky; nedoporučuje to ani odborná norma.
Mezinárodní výbor pro míry a váhy (CIPM) dovoluje používat v SI souběžně se základní jednotkou sekunda a jejími dekadickými násobky a díly, s názvy odvozenými standardními předponami (zejména milisekundou (značka ms), mikrosekundou (µs), nanosekundou (ns) a pikosekundou (ps) ) také následující jednotky:
- minuta, značka min, 1 min = 60 s
- hodina, značka h, 1 h = 60 min = 3600 s
- den, značka d, 1 d = 24 h = 86 400 s.
Větší mimosoustavové jednotky než den se používají např. v kalendáři. Nejsou však již definovány jednoznačně:
- kalendářní den, vzhledem k přechodu na letní čas se jeho velikost může lišit o ± 1 hodinu, vzhledem ke korekci koordinovaného světového času (UTC) na reálnou rotaci Země o ± 1 přestupnou sekundu
- týden je 7 kalendářních dní
- měsíc je 28 až 31 kalendářních dní,
- (kalendářní) rok (značka a nebo též r nebo y, yr z anglického year) je 365 dní (366 dní, je-li rok přestupný).
Jednotky den a rok jsou odvozeny z astronomických časových charakteristik otáčení Země kolem své osy a jejího oběhu kolem Slunce, astronomové proto od kalendářního dne a roku důsledně rozlišují přesně definované pojmy pravý sluneční den, střední sluneční den, hvězdný den, tropický a siderický rok.
Zápis času
Zápis času stanovují české i mezinárodní normy. Hodiny a minuty se standardně („extended form“) oddělují dvojtečkou (např. 12:35) - většinou ve vědeckých a technických oborech (jako jsou například počítače), protože v jiných státech, kde se jako desetinná značka používá tečka, by mohlo dojít k nejednoznačnostem. Pouze pravidla českého pravopisu (ale i slovenského) uvádějí (v jistých případech) jako oddělovač tečku (např. 12.35), to se však používá spíše v literatuře a typografii.
V mezinárodním zápisu času i s datem v kompletním, rozšířeném formátu se dle normy ISO rok, měsíc a den (v tomto pořadí) navzájem oddělují spojovníkem, od hodiny písmenem T, např. 1982-02-28T12:00:00 v poledne 28. února 1982 (v základním formátu se spojovníky a dvojtečky vynechávají).
Jak na keš:
Všichni víme, kolik má minuta sekund, hodina minut a den hodin, ale budete vědět, kolik má minuta tuctů sekund (A), hodina kop minut (B) a den půltuctů hodin (C)? A víte, že mezi běžné jednotky času patří i Generace? Její velikost (délka) je udávána jako DE - FG let. Určitě pro vás taky nebude obtížné zjistit, kdo vytvořil definici času, která říká, že: "Čas je napočítaný pohyb ve vztahu k před a po." Byl to Hippokratés H=8, Aristotelés H=9 nebo Eurípidés H=0?
Zjištěné hodnoty zapište do vzorce:
N 49° 23.(E-D)G(A-G)
E 018° (A-E)H.(B+C)DF