Rádi ochutnáváte nová jídla, když jste na cestách po světě? Tak třeba právě pro vás jsem připravila tuto kešku :) Samozřejmě nebudete hádat ta jednoduchá, která všichni znají - to by nebyla žádná záhada ani zábava. Do listingu ale přidávám něco z historie těch známějších národních jídel, ty méně známá už musíte zjistit sami.
Pizza: Jídlo obdobné dnešní pizze bylo připravováno již v době neolitu. Jednoduché koláče na způsob pizzy připravovali již starověcí Egypťané v podobě jednoduchých plochých koláčů. Od nich je časem převzali Římané. Název pizza je odvozen ze slova picea, které pochází z neapolského dialektu italštiny. Označovaly se jím pečené placky z kynutého těsta, na které se kladly další ingredience. Již na konci 17. století vznikaly první pizzerie. Zejména kvůli velkému rozvoji užívání rajčat v Italské gastronomii se v 18. století začala pizza formovat do moderní podoby, kterou známe teď. Jedna z nejznámějších pizz - pizza Margherita se zrodila v Neapoli v roce 1889. Nedlouho předtím sjednocená Itálie chtěla uctít královnu Margheritu, která ji navštívila, a tak místní kuchař Rafael Esposito vymyslel pizzu v italských národních barvách: červené (rajče), zelené (bazalka) a bílé (sýr). O další rozvoj pizzy se postarali italští přistěhovalci v Americe, kam si své technologie přinesli s sebou. Pizzu Margherita pekli s mozarellou a oreganem. Postupem času ji začali připravovat nikoli v peci, ale na pánvi, a její forma se do roku 1945 přizpůsobila americkému fast food stylu. První oficiální americká pizza měla název Chicago-Style a pochází z roku 1943. V roce 1948 se začalo prodávat první předpřipravené pizza-těsto. V 50. až 60. letech se v Americe stala pizza standardním fast food jídlem vedle hot dogu a jablečného koláče. V roce 1957 přinesli bratři Celentanovi na trh první zmrazenou pizzu, a tím napomohli masivnímu tažení mražených polotovarů v obchodech. Rozšířil se i její sortiment a v témže roce byl proveden první spotřebitelský test různých druhů pizzy. Pravá Neapolská pizza je od roku 2010 zapsána Evropskou unií do takzvané skupiny pokrmů STG. Jedná se o zkratku “specialità tradizionale garantita”, která v překladu znamená “zaručená tradiční specialita”. Recept na tuto tradiční Neapolskou pizzu je regulován zákonem, který určuje, jaký má mít pizza tvar, jak musí být připravováno těsto a kde může být pravá Neapolská pizza konzumována.
Fish and chips: U tohoto velmi oblíbeného britského pokrmu je obtížné určit, kdy a kde se tato kombinace objevila poprvé. Víme, že bramborové „hranolky“ přicestovaly do Británie z Francie v osmnáctém století. První písemná zmínka o nich pochází z roku 1854, kdy se recept na „tenký řez brambory vařené v oleji" objevuje v kuchařské knize „Shilling Cookery“. O smažené rybě, zatím však s chlebem, se dočítáme i v románu Charlese Dickense, Oliver Twist, publikovaném v roce 1830. Jídlo si původně oblíbily zejména lidové vrstvy, s rozmachem železnic koncem 19. století a s nástupem parních lodí se masově rozšířilo. Po první světové válce už měli Britové na talíři jídlo celonárodní. Ve 30. letech ho Harry Ramsden začal jako první nabízet movitějším klientům ve své restauraci v Yorkshiru, která znamenala zrod řetězce, jenž je dodnes v módě. Tzv. „chippies“, neboli restaurací podávajících tuto pochoutku, které v Británii prodají kolem tři sta milionů porcí tohoto pokrmu ročně, bychom napočítali zhruba deset tisíc. Fish and chips nejsou jen pouhým jídlem, ale i společenským fenoménem, který je těsně spjat s britskou kulturou.
Svíčková: Za dva pilíře české tradiční kuchyně lze považovat polévky a omáčky, které jsou zpravidla velmi hutné a jejich důležitou ingrediencí je smetana, máslo nebo mouka. Svíčková, i když ne v pravém slova smyslu omáčka, je zmiňována ve slavné knize a první kuchařce u nás „Domácí kuchařka” vydané roku 1826, kterou napsala Magdalena Dobromila Rettigová, česká buditelka rané fáze Národního obrození, spisovatelka a autorka příruček do kuchyně. O zásadním významu této publikace hovoří její téměř stoleté nepřetržité reedice. Na ukázku zde přepíši (i s původními gramatickými odlišnostmi) originální text kapitolky „Svíčková nebo jiná hovězí pečeně”. „Prostrkej slaninou kus hovězího masa, ode všech kůžiček a loje očištěného a dřevěnou paličkou dobře sklepaného; na kuthan (pánev na řeřavé uhlí) rozkrájej kus slaniny, dej k tomu ty odřízky od masa, jednu cibuli, asi 3 loty (něco přes 16 gramů) cukru, hřebíček, zázvor, celý pepř, a nech to do hněda upražit, pak polož na to ten kus prostrkaného hovězího masa, přilej trochu hovězí polívky a vinného octa, a nech to až do měkka dusit. Také se může pod to dát několik bobkových lístků a trochu dymiánu. Když je maso dostatečně měkké, tedy se omáčka připraží, zacedí citronovou šťávou, pak se procedí a dá se do ní trochu drobně rozkrájené citronové kůry a asi lot bílého cukru, aby byla přisládlá; potom se položí maso na mísu, posype smaženou strouhanou žemličkou, a omáčka se dá zvlášť do nádobky k tomu určené. To se může dáti po polívce místo hovězího masa.” Pokud byste se chtěli inspirovat i dalšími recepty této dámy, zde přikládám odkaz: https://books.google.cz/books?id=7xsEAAAAYAAJ&printsec=frontcover&dq=rettigov%C3%A1&cd=1#v=onepage&q&f=false
Jak na keš: Na úvodních souřadnicích keš nenajdete, tam je totiž naše školní jídelna a tam byste si moc nepochutnali - věřte mi, vím, o čem mluvím :) Proto se pokuste vyluštit následující:
N (Ukrajina) (Belgie) ° (Litva) (Lucembursko) . (Malta) (Polsko) (Bulharsko)
E (Portugalsko) (Rumunsko) ° (Slovinsko) (Dánsko) . (Estonsko) (Finsko) (Chorvatsko = Istrie)
Varenyky (3)
Bacalhau (1)
Fenkata (2)
Judd mat gaardebounen (1)
Frikadeller (3)
Potica (1)
Sarmale (3)
Moules frites (3)
Maneštra (0)
Rosolje (3)
Cepelinai (0)
Bigos (4)
Šopský salát (2)
Poronkäristys (1)