Toto je pátý kámen geoglyfu AUM v Beřkovickém lese.
Buddhi je ženský tvar slova budh, který znamená bdělý, probuzený. V indické filozofii se používá k označení nejčistší a nejdokonalejší části mysli, kterou můžeme označit jako rozum, moudrost nebo vědomí. Bhagavadgíta používá termín buddhi velice často, třeba v ní nalezneme tento verš : Praví se, že smysly jsou vznešené. Smyslům je nadřazená mysl, ale mysli je nadřazený rozum. Rozumu je však nadřazen On. Slovem On je myšlen věčný princip Átma nebo Brahma. Pro mysl se používá sanskrtské slovo manas. Mysl přijímá smyslové signály a zpracovává je. Záleží však na buddhi, moudrosti či rozumu, jak se bytost chová. Buddhi je světlem, které osvětluje život bytosti. Pokud je sevřeno egem, touhami a hněvem, potom žije bytost v temnotě. Čím méně záporných vlastností mysl má, tím více září buddhi a tím víc září i celá bytost samotná. Ostatně princ Siddhárta Gautama se stává svojí askezí probuzeným nebo osvíceným Buddhou. Na tomto příkladu vidíme, že osvícení je vlastně jen přesun bytí z nižší, smysly ovlivněné mysli do vyšší a čistší buddhi.
Tato krabička je publikována během významného, pro cizince téměř nepochopitelného svátku Holi. Tento svátek se odehrává během několika dní. Jako ke každému jinému indickému svátku, i k Holi se váže spousta legend. Jeden z nich je příběh o Holice a Prahladovi. Tento příběh dal svátku jméno Holi. Prahlada byl syn mocného démona Hiranjakšipy, který získal od bohů za své odříkání mnoho schopností a díky nim se bohům vyrovnal. Ve své namyšlenosti přestal bohy uctívat, prohlásil se sám za boha a nutil své blízké, aby ho uctívali. Jeho syn Prahlad však neustále uctíval Višnua. Hiranjakšipu to štvalo, a tak se snažil syna potrestat a nakonec i zabít. Ale Višnu vždy zachránil svého oddaného. Holika byla tetou Prahlada a sestra Hiranjakšipy. Vlastnila kouzelný plášť, který ji dokázal ochránit před ohněm. Tak navrhla, že důvěřivého Prahlada vezme na hranici dříví, tu pak Hiranjakšipa zapálí, Holiku ochrání plášť a nic netušící Prahlad uhoří. Celý plán měl jednu drobnou vadu, Holika jaksi zapomněla, že plášť funguje jen, když je v ohni sama. Takže když vzplál oheň, plášť jí nefungoval, Višnu ho Holice sundal a zakryl jím Prahlada. Když pak Hiranjakšipa rozhrabal oheň, našel v něm živého Prahalada a z Holiky zbyl jen popel. Indové na severu Indie několik dní před Holi staví hranice z různého dřeva, pak v určený čas všude vzplanou ohně s figurami Holiky a Prahlady. Hodně to připomíná naše čarodějnice, až na to, že ohně hoří na všech ulicích ve městech a vesnicích. Další den následuje festival barev. Před festivalem se všude prodávají barevné prášky a různé stříkačky, kterými se dá stříkat obarvená voda. Tento den si neberte žádné parádní šaty. Čistý cizinec je velice lákavý cíl pro pomazání barvami či polití barevnou vodou. Indové si vzájemným pomazáním barvami vyjadřují svou přízeň a takto se někdy opravují pošramocené vztahy. A je to někdy velice intimní zážitek, když dovolíte druhému, aby vás potřel barvou a on vám dovolí totéž. To se vztahuje k legendě o Kršnovi a jeho nejmilejší Gópí, neboli pastýřce Rádze. Takto Kršna pomazal Rádhu na radu své matky Jašody. Kršna měl tmavou pleť od té doby co se ho démonka Sutana snažila zabít v kolébce jedem pomazaným prsem. Jenže Kršna byl bůh a na toho jed nepůsobil, jen po něm ztmavnul. Zato k démonce se přisál tak silně, že z ní vysál život. Kršna měl obavu, že se Rádze nebude líbit, když je tmavý. Tak mu Jašoda řekla, ať Rádhu potře tmavým práškem a pak už budou stejní a Rádha nebude moci mít žádný problém. Je to sice podivná ženská logika, ale kupodivu to fungovalo. Kršna to tak udělal a Rádha, démant mezi démanty, byla jeho nejmilejší Gópí.
Nezapomeňte si opsat BONUSová čísla, v budoucnu se určitě budou hodit.