Příběh zrodu kačera "Z" se datuje do nepříliš vzdálené minulosti - přesněji do roku 2015.
Jednoho dne přijde drahá polovička z práce a povídá: "Slyšels už někdy něco o keších? Lidi prý schovávají po světě schránky a další lidi je hledají." Odpovědí bylo zaryté soustředěné mlčení, které mělo spolehlivě zakrýt to kvokání bytosti, jenž ho ruší od obrazovky.
Nicméně červíček byl zasazen a nedlouho poté jsme vyrazili na ostrou akci. V ruce vytištěnou mapu a v hlavě jistojistou představu jak TO rychle najdeme. Po čtyřech hodinách pečlivé krtkovskodetektivní práce jsme zklamaně odcházeli - s tím, že takovou blbost asi normální lidi nedělají.
Možná (nebo právě proto) tento neúspěch přispěl k té alchymisticky přesné míře zvědavosti zkusit to znovu. A když jsme zjistili, že kousek od domu máme jinou krabičku - šup a šlo se. AAAAAAAA - našli jsme (malinkou petku obalenou kůrou) - to okouzlení, štěstí a lovecká vášeň - to byl pocit k nezaplacení.
I z tohoto důvodu přispívám svojí troškou do mlýna a zakládám tuto minisérii jako poděkování všem, kdo kdy založili nějakou kešku. Je úplně jedno jakou - petku, krabičku od bonbonů, nebo metrovou super bednu. Každá z nich může být tou první, co přivede nějakého mudlu na geozačátek.
Děkuji za vaše úsilí a čas, který věnujete tomu, udělat radost druhým. A pokud se budete chtít podělit o svoje geozačátky - máte možnost v logu.
Jak ke keši:
Druhá keš je zase tradička, nyní vzpomínka na tu naši první, ale to už je velká nápověda.