Jan Babák

Tato keš je věnována Janu Babákovi, po kterém je pojmenována ulice a také základní škola Jana Babáka, kterou navštěvuje část týmu Sadafa.

Jan Babák se narodil 10. 10. 1905 a zemřel  5. 10. 1945 v Brně. Byl účastník domácího odboje (1938-1945) a politický vězeň. Od roku 1923 byl členem KSČ.

Byl zatčen 1. 9. 1939 v akci Albrecht I. (německy Aktion Albrecht der Erste). Též se nazývala Zvláštní akce A (německy: Sonderaktion "A") nebo jen Akce A a byla to preventivní zatýkací akce gestapa v Protektorátu Čechy a Morava na počátku války proti Polsku v září 1939. Zatčeno a uvězněno bylo nejméně 1 247 představitelů českého národa. Název akce byl odvozen od gestapácké kartotéky A (A-Kartei), která se dělila na tři části. Část A I obsahovala seznam nejdůležitějších osob a funkcionářů, kteří měli být zatčeni ihned během příprav mobilizace; osoby uvedené v části A II měly být zatčeny později po vypuknutí války; v části A III byly osoby, které nepředstavovaly aktuální hrozbu, ale mohly být nebezpečné v době krize. Důvodem k zatýkání byla obava, že po vypuknutí války se osoby vedené na seznamu podezřelých stanou (nebo už dokonce jsou) vůdci protinacistického odboje a současně mělo zatýkání posloužit k zastrašení ostatního českého obyvatelstva. O Akci Albrecht I. nebyly informovány protektorátní úřady. Česká policie a četnictvo do akce nebyly zapojeny.
Jan Babák byl vězněn na Špilberku a poté byl až do konce války v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald.
Z Buchenwaldu byl převezen do Brna k dodatečným výslechům, když gestapo odhalilo odbojovou skupinu KSČ, v té době vězněn v Kounicových kolejích.
Nezemřel na následky věznění, ale při tragické nehodě, když jej v poválečném internačním táboře v Kounicových kolejích srazilo auto.

Základní škola Jana Babáka

Se nachází na ulici Jana Babáka 1/1960 v Brně.
Důsledně architektonicky i provozně symetrický soubor původně dvou škol (dívčí a chlapecké) každé s vlastním vchodem, ale se společnou tělocvičnou a jídelnou, byl postaven v letech 1950–1953 podle projektu Mojmíra Kyselky a Jaroslava Klímy z roku 1949.
Pozoruhodná je (v době socialistického realismu) absence historizujících dekorativních prvků, typických pro toto období.