Není plotna jako plotna
Jó, za dávných časů, to bylo tehdá všechno tak nějak jasně nalajnovaný. Muži pobíhali po horách, loukách a lesích, lovili mamuty a různé jiné hlodavce, a ženy vařily. Dalo by se říct, že čím lepší byl muž, tím větší měla žena hrnce. Amatérský archeolog by měl jasno, podle velikosti hrnců se dalo určit společenské postavení…
Stovky a tisíce let minuly, a nějakých pár sto let zpátky už to ženy u plotny přestalo bavit. Protože svět zmoudřel a společenské postavení a hrnec, co to má společného, že jo? Nejdřív teda jen opatrně, ale postupně přešly na studené večeře. A pak na úplně žádné. Né všechny, ale některé ano. Protože když si můžou venku poletovat chlapi, tak co bysme nemohly my, řekly si. A měly recht. Nejdřív teda poletovaly po loukách, ty méně odvážné to maskovaly třeba hejnem hus, pak se odhodlaly i mezi stromy ( třeba Popelka ), no a nakonec se pustily i do hor a skal. A tam, světe div se, se oklikou vrátily. K plotně. Ale od plotny, co energii žrala, k plotně, co energii dává. Prostě jak už bylo řečeno na začátku,
…NENÍ PLOTNA JAKO PLOTNA…
A co si budem povídat, jsme v jednadvacátém století. Ve století, kdy se na energie hraje.
Tak si s nima můžem malinko zahrát taky... Nejdřív tak...
A souradnice? Ty pak tedy onak...
Hodně štěstí při hledání...