Popis kešky
Pocestný, turista či cyklista si tu občas udělají polední přestávku, čas na svačinu. Čerta tu zastihl déšť, schoval se pod dubem, protože vodu čerti nemají rádi, hlavně tu, co padá shora.
Popis z evidence památných stromů: Nachází se na levém břehu Bukovanského potoka, posledního pravostranného přítoku Janovického potoka, 1 km před jeho ústím do řeky Sázavy. Jedná se o údolní polohu na vyšším stupni nivy Janovického potoka mimo inundační oblast, 5 metrů od místní silnice Týnec – Krusičany, v blízkosti je kaskáda rybníčků Rybářského svazu a ladem ležící a spontánní vegetací zarůstající louky. Vzdálenost od posledních domů Týnce je cca 500 m. Charakter výskytu: osamocený strom. Dřevina: dub letní, Quercus robur L. Takto ho nazval zakladatel botanického názvosloví Carl Linné a rodové jméno quercus si patrně vypůjčil z původně keltských slov quer = krásný a cuez = strom a druhové robur v latině značí mohutný, pevný, v češtině je používáno odvozené robustní. Tento „krásný mohutný strom“ nesl ve staročeštině označení křemelák – z tohoto názvu přímo čiší tvrdost a odolnost dubového dřeva přirovnávaného ke křemeni. Obvod kmene ve výšce 1,3 m je 470 cm, výška stromu je 30 m, výška koruny je 27 m, šířka koruny je 32 m, stáří je odhadnuto na 300 let, zdravotní stav je dobrý. Památný strom, tzv. Kozlovický dub, byl vyhlášen v roce 2008 v údolí Janovického potoka pod místní částí Týnce, zvané Kozlovice. V nejbližším okolí byly pozemky polí a sečených luk, které se po roce 1989 nevyplácelo dále obdělávat, nebo se v rámci restituce nevrátily k původním majitelům. Za tuto dobu se mnoho změnilo. Velice názorně můžeme sledovat postupné zarůstání zemědělské půdy dřevinami a spontánní zrod lesa. Nejprve se rozšíří krátkověké pionýrské dřeviny jako břízy, olše, osiky a postupně se do těchto porostů zapojují javory, jasany, smrky, borovice a duby. Celkově vývoj spěje k původnímu lesu, v němž před příchodem člověka „zemědělce“ dominovaly duby s černýšem v bylinném patře a v blízkosti potoka a jeho nivě luh v podobě olšin a vrbin s vtroušenými duby, jasany a jilmy. Janovický potok je posledním větším levostranným přítokem řeky Sázavy, jenž pramení přibližně 50 km jižně u Vrchotových Janovic. Má značně nevyrovnaný průtok, který kolísá od několika desetin m³/vteřinu po desítky m³/vteřinu. Největší povodeň byla zaznamenána v roce 2013. V blízkosti toků se usídlilo mnoho invazních rostlin i živočichů, jako např. netýkavka žláznatá a malokvětá, zlatobýl kanadský, křídlatka sachalinská, kolotočník ozdobný či ondatra a norek. Způsob využití krajiny se v jednotlivých etapách prehistorického i historického osídlení velmi měnil. Přesně to můžeme dokumentovat čísly o zastoupení kategorií využití půdy až od roku 1840, kdy byly pořízeny první katastrální mapy s přesně změřenými plochami parcel. V katastru Týnce za posledních 170 let výrazně ubylo zemědělské půdy z původních 375 ha na 200 ha, naproti tomu les se rozšířil ze 149 na 180 ha, zastavěné a ostatní nevyužité plochy se rozrostly z 15 ha na 60 ha. Zajímavý je nárůst lesních ploch historicky doložitelný od středověku. Můžeme to vidět při cestě k dalšímu zastavení na kopci Cihelna. Nejprve budeme procházet nově se formujícím lesem, podobným březové tajze. Poté vstoupíme do přítmí vzrostlého lesa, jež v nás bude budit dojem lesa, který zde byl již od pradávna. Ale nenechme se mýlit. Skladbou se jedná o vysazený hospodářský les (ani smrk a modřín zde nejsou původními dřevinami) a ještě před 170 lety se na jeho místě nacházely louky a oraná políčka. To můžeme vyčíst z doprovodných map a také si povšimnout povrchu, kde pozorné oko rozpozná jednotlivé původní zemědělské pozemky podle terásek a mezí oddělujících a vyrovnávajících jednotlivé parcely.