Na úředních stránkách Velké Bystřice je o cukrovaru jediná věta. Že byl založen těsně před rokem 1850. Cukrovaru opadává omítka, ale dodnes je to impozantnní budova. Komín slouží už jen pro antény. V areálu se nachází vícero firem. Ale na cukrovar mám jednu osobní vzpomínku. Když mi bylo asi šest let, otec se mnou do cukrovaru zašel a vše jsem si mohl prohlédnout. Dětské vzpomínky zmizely až na dvě. Někdo ze zaměstnanců mi dal cukrkandl nebo co to bylo, který si zde vyráběli. Bylo to sladkokyselé, hnědé a plastické. Moc dobré. Sebou jsem dostal také něco hnědého, ale to už bylo tvrdé a pouze sladké. Na dvoře cukrovaru jsem viděl ze zdi vycházející velmi tlusté potrubí - šnekovou rouru. Z ní se sypal žlutý cukr na traktorovou vlečku. Člověk v gumákách cukr rozhrnoval po vlečce. Z toho je vidět, že tehdy tam byla už jen surovárna a žlutý cukr se převážel do rafinerie jiného cukrovaru. Bylo to asi r. 1967 a byla to už labutí píseň cukrovaru. Brzy na to byl uzavřen.