B-17G-50-DL „Flying Fortress“ Traditional Geocache

Tato keš vás přivede na místo, kam 29. 8. 1944 dopadl B-17G-50-DL „Flying Fortress“ s mrtvými těly tří amerických letců. Můžete se na ni vypravit buď z doporučeného parkoviště, nebo k ní odbočit z NS Kašava.

Náš sestřelený Boeing B-17G Flying Fortress se účastnil náletu na seřazovací nádraží v Moravské Ostravě, kde bylo několik dní předtím průzkumným letounem zjištěno 1 500 cisternových vagonů. Kromě nich měl svaz 287 bombardérů zaútočit na rafinerie v Bohumíně a Přívoze. Akce byla součástí tzv. Bitvy o benzín, kdy se spojenečtí letci snažili zničit přísun pohonných hmot nacistickým vojskům. Operace proběhla 29. 8. 1944 a vešla do historie jako Bitva nad Bílými Karpaty. Celé operace se zúčastnilo přibližně 500 spojeneckých letadel. Hlavní svaz létajících pevností letěl nad údolím Váhu a přes Lideč pokračoval směrem k hlavním cílům na Ostravsku.

Náš bombardér letěl v peruti, která byla na konci svazu. Z neznámého důvodu se začala peruť zpožďovat a ztratila kontakt se zbytkem svazu bombardérů, a proto se stala cílem útoku pilotů Luftwaffe. Ti byli na moravsko-slovenské pomezí převeleni od Berlína, protože nad západní Evropou bylo špatné počasí a útok z Anglie tudíž nehrozil. Návodčí je navedli na opožďující se 20. peruť, v níž svůj B-17G pilotoval Lt. Bullock. Stroj letící na pozici Dog 2 (viz obrázek) těžce poškodila palba palubních zbraní německých stíhačů již nad moravsko-slovenským pomezím. Po útocích se na motoru č. 3 objevily plameny. Na palubě střely zničily rozvody kyslíku, sekci radisty a vnitřní spojení. Tři členy posádky explodující granáty zranily.

Z poškozeného letadla se zachránilo sedm letců, kterým se podařilo vyskočit. Pilot 1/Lt. Bullock, boční střelec S/Sgt. Laratta a zadní střelec S/Sgt. Nelson padli. O smrti pilota Bullocka se zmiňuje ve vzpomínkách co-pilot 2/Lt. Jackson. Oba piloti se přesunuli k pumovnici, kterou předtím vyskočili Morien a Clayton. V okamžiku, kdy stáli vedle sebe a skláněli se nad šachtou, explodoval v jejich blízkosti granát. Výbuch smýkl co-pilotem do šachty, kterou vypadl do volného prostoru. Předtím však spatřil Bullocka, jak se zhroutil na palubu s prostřeleným hrdlem. Zatímco Bullock a Laratta evidentně zahynuli na palubě, v případě Nelsona se výpovědi rozcházejí. Více světla do Nelsonova osudu vnáší vzpomínka Sgt. Goldberga:

„… Pohlédl jsem k přední části a spatřil plameny v radistově sekci. Uvědomil jsem si, že je nejvyšší čas vyskočit. Odpojil jsem se od kyslíku a přesunul se k bočním dveřím, u nichž ležel Laratta, jehož nehybné tělo zablokovalo otvírací mechanismus. Pokoušel jsem se jej odtáhnout, ale z nedostatku kyslíku jsem dostával závratě. Upustil jsem od toho a přesunul se k nouzovému otvoru v zadní části, kde stál zadní střelec „Morrie“ Nelson. Otevřel jsem jeho dveře, a i když jsem nevěděl, v jakém je stavu, vystrčil jsem ho ven a ihned ho následoval…“

Z této výpovědi je zřejmé, že Nelson letoun opustil, ale s největší pravděpodobností se mu neotevřel padák a pádem na zem se zabil. Larattu buď smrtelně zasáhly střely, anebo zkolaboval z nedostatku kyslíku. V každém případě se zřítil i s letounem, na jehož palubě zůstal ležet.

Těla mrtvých letců soustředili Němci v márnici na hřbitově v Kašavě. Jejich ostatky byly pohřbeny 30. srpna 1944 na hřbitově v Kašavě. 10. září 1946 exhumovali američtí vojáci ostatky Williama Bullocka a Josepha Laratty a převezli je do Francie. Oba jsou nyní pohřbeni v USA. Na hřbitově v Kašavě tedy odpočívá pouze Maurice Nelson.

T/Sgt. Wallace M. Claytona zajali Němci dne 29.8.1944 v 11.00 hod. ve Zlíně. 2/Lt. John C. Quinna zadržela hlídka téhož dne okolo 23.30 hod. ve Vizovicích a T/Sgt. Moriena okolo 21.00 hod. mezi Liptálem a Vsetínem. Sgt. Morris M. Goldberg upadl do zajetí 29.8.1944 mezi 11.00 a 12.00 hod. poblíž Zlína a ihned byl odeslán do nemocnice ve Zlíně. O svém zadržení napsal:

„… Probral jsem se ve výšce o osm tisíc stop níže, zatáhl za uvolňovací šňůru a napřímil se. Pozoroval jsem obraz letecké bitvy jako ve filmu. Po dopadu mě nějací rolníci dovezli k civilnímu lékaři, který mně sešil poraněný krk... Pak mne dovezli na českou policii a ta mne předala Němcům, kteří mne vzali na velitelství do Zlína...“

Zde se Morris Goldberg setkal s T/Sgt. Claytonem, kterého přinesli na nosítkách se zle poraněným lýtkem a slepým na jedno oko.

Pátým letcem, o němž se dochoval záznam o zadržení, se stal Sgt. James R. Martin. Tohoto letce zadrželi němečtí vojáci dne 29.8.1944 v 11.00 hodin ve Zlíně. O svém zadržení později uvedl:

„… První, co jsem uslyšel po dopadu na zem, byl štěkot psa. Dopadl jsem na pravou nohu a narazil bradou do pravého kolena. Okolo mne stálo několik civilistů a vojáků. Jeden z vojáků mně anglicky řekl, že pro mne již válka skončila. Pak mě odvezli do zlínské nemocnice, kde jsem byl v jedné místnosti s Wally Claytonem. Byl vážně zraněný na bérci a ztratil jedno oko. V nemocnici jsem byl dva měsíce…“

Dvěma letcům, kteří šťastně přistáli na padácích na zem, se podařilo uniknout pronásledovatelům a přejít hranici až na Slovensko. Navigátor 2/Lt. Smith uvedl:

William C. Bullock

Ve výšce asi 22 000 stop, ve které jsem vyskočil, je vzduch velmi řídký a stíhači stále útočili. Nechtěl jsem být jejich cílem, až se budu houpat na padáku, proto jsem volil dlouhý volný pád, během kterého jsem se neustále převracel. Když se mně zdálo, že jsem již blízko země, sáhl jsem po uvolňovacím lanku, ale nenahmatal jsem je. Nebylo na levé straně, kde mělo být, ale na pravé. Před výskokem v zápalu boje jsem si padák otočil…. Přece jen jsem lanko našel, prudce zatáhl a padák se otevřel. Následovalo prudké trhnutí, které mě rázem napřímilo. Snášet se dolů bylo nádherné. Panovalo absolutní ticho a měl jsem nádherný rozhled po krajině. Nacházel jsem se severozápadně od Trenčína nad Karpatami a padal jsem do zalesněné oblasti. Instruktoři nás poučili, že při pádu mezi stromy máme zkřížit nohy. Stromy jsem sice minul, ale při dopadu na zem jsem nohy nenarovnal a ošklivě si podvrtnul levý kotník. Navíc byla trhnutím při otevření padáku znecitlivěna pravá slabina, což trvalo následující dva nebo tři týdny. Padák, který zůstal viset mezi větvemi stromů, jsem nemohl stáhnout a schovat. Sundal jsem si těžké letecké boty a schoval je mezi kořeny stromu u malého potůčku. Později jsem slyšel v lese hlasy lidí. Někdo vykřikl, asi když našel můj padák. Jeden z nich pískal „Yankee Doodle“. Buď to byl ze strany Němců trik, anebo chtěl někdo z místních lidí navázat se mnou kontakt. Na pískání jsem však nereagoval. Dalších osm dní jsem se trmácel směrem na jihovýchod. Jednu noc jsem našel útočiště ve staré hospodářské stodole, kde jsem chytil velkou dávku blech. Tam jsem byl nakonec zadržen. Bylo to blízko u Piešťan, třicet mil jižně od Trenčína. Za tu dobu jsem ušel asi padesát mil, trápilo mě silné nachlazení a na nohou jsem měl škaredé puchýře od nových bot…“

Co-pilot 2/Lt. Clarence B. Jackson přešel moravsko-slovenskou hranici a za pomoci zdejších obyvatel a partyzánů se mu podařilo dojít až do Banské Bystrice, centra povstání. Dne 17. 9. 1944 přeletěl se skupinou dalších amerických letců zpět do Itálie, ale k operační službě se již nevrátil. Dne 2. 10. 1944 opustil Evropu a po návratu do USA trávil první týdny ve vládní ozdravovně v St. Petersburgu na Floridě.

Detailní podrobnosti najdete na webových stránkách Letecká bitva nad Bílými Karpaty, ze které jsme také čerpali.

Fotografie a nákres převzaty z knihy Vlastimila Hely UMÍRALI I ZA NAŠI SVOBODU, NEZAPOMÍNÁME, kterou vydalo Bojkovsko, sdružení měst a obcí r. 2014 a kterou si lze zapůjčit v Knihovně Františka Bartoše ve Zlíně.