Historicko-legová multikeška

Zachráníte unesené děti? A kdo je unesl, byl to opravdu duch?

Keška je luštitelná z domova, ale příjemnější a snazší je to na místě, takže jestli můžete, pojměte to jako multinu s přidaným luštěním a vydejte se na procházku historickým centrem Tábora.

Trasa využívá mapku ilustrátorky Anny Niklové, kterou nakreslila pro dětskou knížku Kryštofe, hoď mi žlutou! Když jsem knížku psala, myslela jsem na konkrétní domy v Táboře. Pak už měla jít knížka  do tisku, a mě teprve v tu chvíli napadlo, že by bylo fajn, kdyby děti a jejich dospěláci mohli ty domy vidět taky a na konci najít legový poklad. Ilustrátorka byla tak zlatá, že ještě nahonem namalovala mapku. A protože jsem chtěla, aby bylo putování po Táboře využitelné nejen pro čtenáře knížky, ale i pro kačery, vznikla tahle mysterka. K jejímu ulovení není nutné si knížku přečíst. A teď už samotný příběh:

Tálegova pomsta

Prázdniny ještě neskončily, slunce pálí, ale v domě Kryštofova dědečka a babičky je příjemný chládek. Jenže je tam taky babiččin pláč a dědečkův rozčilený křik. Kryštof v noci zmizel! A ve schránce se objevil dopis, který dědeček s babičkou právě čtou:

„Jsem táborský duch lega Táleg a pukám vzteky! Chtěl jsem vám pomoct, když jste s Kryštofem šli do muzea lega. Ale vy jste dovolili, aby moje tajemství vyšlo na světlo. Aby se o něm dokonce psalo v knížce! To vám nedaruju. Vzali jste mi moje tajemství a já vám vezmu Kryštofa. A jeho kamarádku Mariku taky. Existuje způsob, jak je najít, ale vy to nikdy nedokážete.“

„Žádný duch lega přece neexistuje, musel je unést nějaký blázen!“ křičí dědeček.

„Hlavně je musíme co nejrychleji najít. Co se tam píše dál?“ vzlyká babička.

Oba se znovu skloní nad dopisem:

„Nejdřív byste museli najít hmyzí dům a modrou květinu. Už to se vám nepodaří.“

Babička s dědečkem vyběhnou z domu a hledají nejdřív modrou květinu. Ale marně. Raději se rychle rozběhnou k hmyzímu domu, který znají. Vás potkají přímo u něj, na úvodních souřadnicích.

Vydali jste se totiž do Tábora lovit kešky a cestou od parkoviště jste narazili na vilu Maria, kterou si zrovna prohlížíte. Ten z vás, který se nejvíc zajímá o historii, vám vypráví, že fasádu vily v roce 1901 navrhl architekt a sochař František Bílek, a vytvořil tak jednu z prvních secesních staveb v Jižních Čechách. (Pokud jdete sami, ozval se vám v hlavě váš vnitřní historik:).) Na vile si prohlížíte oranžově ztvárněný motiv hlavy jednoho konkrétního hmyzu. Je to trochu nezvyklý motiv, ale Bílek nedělal v umění rozdíl mezi květinkou a hmyzákem. Prohlašoval, že „Příroda je chrám, poskytující ty nejdokonalejší tvary.“ Taky se trochu podivujete plastikám téhož hmyzu, které byly na dům přidané až v poslední době a působí krapet strašidelně. Vtom do vás div nevrazí postarší pán a paní. Prohlížejí si dům a vy zaslechnete slovo "finálka". Zeptáte se jich, jestli si taky vyšli lovit kešky.

"Ale ne, kdepak," vyhrkne starý pán. "My hledáme děti. Našeho vnuka a jeho kamarádku, které někdo unesl. Nechal nám jen dopis, pár fotek a pak papírek s nápisem "finálka", o kterém netušíme, co znamená."

Jakmile dědeček a babička zjistí, že vy slovo "finálka" znáte a že jste lovci záhad a tajemství, poprosí vás, abyste jim pomohli nalézt uneseného vnuka a jeho kamarádku. Slíbíte jim pomoc?

a) Ne, máte své vlastní plány na lovení kešek a myslíte si, že takové věci by měla řešit spíš policie. V tom případě se vydejte lovit jinou kešku:)

b) Ano, chápete, že tohle není běžný případ. A vy máte s luštěním různých záhad opravdu už nějaké zkušenosti. Slíbíte dědečkovi a babičce pomoc. Dají vám přečíst kus dopisu, ve kterém je napsáno:

„Ne, nikdy to nemůžete dokázat. Protože nejdřív byste museli najít dopisní schránku hmyzího domu a vyluštit číslo A, a to takto:

1. na schránce sedí 3 vosy: A = 24
2. na schránce sedí 3 včely: A = 54
3. na schránce sedí 4 včely: A = 14
4. na schránce sedí 4 vosy: A = 34"

Podařilo se vám to? Pokud ano, důvěra dědečka a babičky ve vás stoupne. 

„Tak vy nám opravdu pomůžete? Moc děkujeme. Kdybyste nás hledali, bydlíme v domku v uličce nad kašnou. Je to takový žlutý domek a má číslo 66. Víte, tady v Táboře byly už od založení města nádrže na dešťovou vodu. No, husiti museli město postavit na kopci, aby ho mohli bránit, to dá rozum, jenomže kvůli tomu potom nemohli používat vodu z potoka nebo z řeky, které byly dole. A to bylo dost nepraktické, takže už roku 1492 postavili na potoku Tismeňáku přehradu a ve vodárenské věži vytlačovali vodu nahoru do města. Tam ji potrubí rozvedlo do kašen. Ty byly dřevěné, až v 19. století se postavily kamenné kašny, jako je ta, poblíž které bydlíme,“ řekne dědeček.

"To víte, děda je odjakživa fanda do husitů. Ale teď musíme všechno ohlásit na policii. Tady máte ten dopis, mapku, fotky i papírek, zkrátka všechno, co bylo v obálce. Ještě jednou vám děkujeme. Jen aby děti byly v pořádku," strachuje se babička. Dá vám na sebe telefonní číslo a společně s dědečkem odspěchají.

Vy si prohlédnete mapku a fotky a pak se znovu začtete do dopisu.

„Moc se neradujte, stařečci, jestli jste vylušili „A“. Modrou květinu jen tak nenajdete. Museli byste jít od hmyzího domu nahoru, projít Bechyňskou branou kolem věže Kotnov a pak dojít k domku, kde bydlíte a odkud jsem Kryštofa unesl. Pak byste museli jít kolem vašeho domku dál a dál do fotky, dokud nenajdete modrou květinu, která má radši pivo než vodu. Kterápak to asi je, co?

1. modrá kopretina: B = 4
2. modrá růže: B = 5
3. modrá chryzantéma: B = 6"

Protože jste skuteční lovci záhad, zjistili jste číslo „B“. Potom jste si na náměstí odskočili na veřejné WC, protože to vypadá, že tohle ještě chvíli potrvá. Pak čtete dál:

„Směju se v duchu, jak se díváte na hodinky a říkáte si, jak dlouho jsou už Kryštof a Marika v zajetí. Myslíte si asi, že je najdete rychle. Tak to se pletete. Museli byste totiž jít tam, kde já, Táleg, přebývám. Už od roku 2012, i když lego jako takové je mnohem starší. Kostičky tak, jak je známe dneska, se ve firmě Lego dělají od roku 1958. Do té doby jim to ne a ne držet pohromadě, kostky se pořád rozpadávaly, a to je v té době vyráběli už 10 let. A to si říkají Lego z dánského „Leg godt.“ – „Hraj si dobře.“. Ale vlastně, co by ne, když je to dánská firma?

U sebe doma jsem ale každopádně děti neschoval, tam je nenajdete. Zato tam můžete najít branku, o kterou si Kryštof roztrhl kalhoty, když tudy jednou s Marikou a Oskarem lezli, aby našli ukradené lego. A ta branka má hroty ostré jako moje zloba. Hroty, rozumíte? Jestli ano, tak tedy:

1. číslo "ň" = 6
2. číslo "ň" = 8
3. číslo "ň" = 9

Když jste to vyluštili, ulevilo se vám, že snad děti opravdu zvládnete najít. Takové pošklebování, jaké ve svém dopise proti dědečkovi a babičce a vlastně i proti vám namířil Táleg, nikomu na náladě nepřidá. Ale vy se nevzdáváte a čtete dál.

„Duch táborských kašen Tákaš byl pěkně nakvašený, když mu Marika s Kryštofem lezli po kašně do sousedního dvorku, kde bydlel Pája. Jestli kašnu najdete, tak klidně skrz ni taky lezte, jestli ovšem chcete, aby se vám pomstil i Tákaš. K tomu, abyste zjistili „C“, to dělat nemusíte. Stačí, když spočítáte kolečka, přičemž půlkolečko se počítá za půl kolečka.

A doufám, že duchové chudých dětí vám dají zabrat. Poletuje jich v okolí spousta. Protější dům číslo 315, který vznikl z domků postavených už v 16. století, totiž od roku 1844 sloužil celých 40 let jako opatrovna pro děti od 4 do 6 let. Maminky chudých dětí tehdy musely pracovat v továrnách. A jejich starší děti taky, takže ani ony se o mrňata nemohly starat. I děti totiž pracovaly celý den, od rána do večera. A to prosím v roce 1842 omezil zákon práci dětí ve věku 9 – 12 let na 10 hodin denně. Takže mrňousové často běhali venku sami, v zimě, bez teplého jídla a bez dozoru a pořád se jim stávaly úrazy a neštěstí. Proto jim postavili opatrovnu, kam jich chodila někdy i stovka. Staraly se o ně řádové sestry a vzdělával je jediný vychovatel. To byl kabrňák, co? Ne jako vy, holoto.

A teď se podívejte. Na dohled odsud bydlí Marika, tedy bydlela, než jsem ji unesl. Pěkně oprýskaný barák, co? Stejně jako dům č. 315 je i Maričin dům už ze 16. století, ale u tohohle se zatím nikdo nemá k tomu, aby ho opravil. A vy se nejspíš nebudete mít k tomu, zjistit číslo „F“. Není to totiž jen tak. Museli byste se postavit do místa, odkud jsem vyfotil  Maričin  dům. Kolem sebe uvidíte kanály. Číslo "F" je počet děr, které jsou v tom jediném kanále, ve kterém můžete počet děr zjistit, aniž byste počítali každou jednotlivou dírku.“

Ještě, že tahle dvě místa byla blízko sebe. Vidíte, že dopisu už zbývá jen malý kousek. Znamená to snad, že jste blízko k nalezení dětí? Musí být vystrašené a hladové. Ale protože ten, kdo si říká Táleg, je unesl dnes v noci,  mohly by být na večeři zpátky doma, jestli je neschoval moc daleko. To pomyšlení vám dodá další síly a vy znovu nahlédnete do dopisu:

„Teď si určitě říkáte, že jsem blázen, a ne duch. Ale duchové jsou tady v Táboře všude. I potoky je mají. Dole u Housova mlýna postavili lidi přes potok Tismeňák takovou improvizovanou lávku u jezu. Duchové potoků nemají jezy rádi. Proto duch Tismeš nechal před lávkou vyrůst vzrostlý jedlý strom, aby svými kořeny jednou jez rozbil. První písmeno ze jména tohohle stromu je číslo. K tomuto číslu přičtěte 67  - a máte číslo "D“.

Zato mlýny mají vodní duchové kupodivu docela v lásce. Na přelomu 19. a 20. století stávaly na tomhle potoce celkem čtyři. Ale jen ten, který byl postavený v r. 1881, měl pohon ne na vodu, ale na páru, takže byl mnohem výkonnější než ostatní. Od r. 1895 patřil Karlu Housovi, podle kterého se jmenuje i dneska. V r. 1948 ho Housům znárodnili a udělali ve mlýně sklady. Až v r. 1997 mlýn koupila společnost A.R.G.O., která z něj udělala největší filmovou zbrojnici v Evropě. Mají tam přes 3 000 zbraní, které byste si tam mohli jít prohlédnout, kdybych vám nepřipravil jiný program, že?“

Seběhnete parkem a usadíte se na kládách u Tismeňáku, kde se chvíli dohadujete, co to tady vlastně roste za strom. Číslo, které máte přičíst k šedesátsedmičce, se vám moc nezdá, ale nakonec usoudíte, že to musí být dobře. Rychle do sebe hodíte svačinu, s trochu provinilým pocitem, že se ládujete, zatímco děti někde hladoví. Ale říkáte si, že bez posilnění byste jen těžko měli dost sil, abyste mohli hledat dál. Jenže hledat kde? Dopis dál nepokračuje. Zorientovali jste se natolik, že je vám jasné, že když půjdete údolím po proudu potoka, dojdete zpátky k výchozímu parkovišti P0. Ale kde jsou děti? Co uděláte?

1. Vrátíte se k dědečkovi a babičce domů. Babička vám uvaří čaj a dědeček zavolá všechno, co jste zjistili, na policii. Pak vám poděkují, vy se rozloučíte a půjdete.
2. Začnete hledat v okolí. Jeden z vás uklouzne a spadne do potoka. Naštěstí se mu nic nestane, jenom se důkladně zmáčí. Pospíšíte si někam, kde by se mohl usušit.
3. Znovu si pečlivě prohlédnete všechno, co bylo v obálce, kterou vám dali dědeček a babička. Pokud jste to udělali už dřív, tak teď neváháte. Chvíli počítáte. Zavoláte dědečkovi a babičce. Ti vám coby místní znalci poradí, že můžete dál jít buď pěšky, nebo, pokud si chcete cestu trochu zkrátit a jít už jen přírodou, můžete přejet autem na jiné místo. Najdete si souřadnice tohoto parkoviště P1 a rozhodnete se, jestli dál půjdete, nebo pojedete.

Ještě máte papírek, který jste až doteď nepovažovali za důležitý, protože se únosu zjevně netýkal. Cestou k  místu, kde jsou unesené děti, si ho přeci jen přečtete. Je na něm napsáno:

Finálka

V lese u finálky nebo u informační tabule na cestě pod ní se můžete pokochat výhledem. Ale honem, než zaroste:)!

Krabička je určena pro výměnu lego věcí a CWG. Prosím, měňte jen lego minifigurky, nebo ministavby z lega. Každá ministavba musí obsahovat alespoň 10 jakýchkoli kostiček.

Buďte tak hodní a jiné věci než lego a CWG do krabice nedávejte. A ještě vás velmi prosím, měňte férově, nebo, můžete-li, tak obsah i vylepšete. Keš je určena dětem, tak ať si to mohou užít s radostí a bez zklamání.  Děkuji!!!

Nezapomeňte vzít s sebou na finálku Fň! A taky nezapomeňte hledat uvnitř finálky, jak to celé dopadlo.