Pozdrav pánbůh, vážený poutníče po pokladech v truhličkách ukrytých. Pojď a vydej se s námi do roku 1882, kdy vznikl tento text a ještě hloub do minulosti a poznej historii tohoto místa.
Nedej však při svém hledaní cafúrům ani náznakem věděti, co se chystáš činiti.
Více informací ohledně kešky můžete najít zde.
Komárov, vesnice 1/2 hod. severně od Dašic vzdálená, rozprostírá se na silnici Dašicko-Holické, na potoku řečeném Lodrantka. Na dolním konci jejím stávala do roku 1875. stará kaple sv. Mikuláše, biskupa, dřevěná obmítnutá a šindelem pokrytá. Rok její není znám (snad jak při bourání na jednom krovu bylo nalezeno, postavena byla roku 1668.)
Byla již r. 1350. filiální do Rovně jmenovaná v odstupním listu k biskupství litomyšlskému: Ribna cum filiali (co jiného není nežli Roveň s filiálním kostelem v Komárově, an druhá filiálka Platěnice v tomto seznamu zvláště se jmenuje - Pam IX. 748). R. 1779. dí o ní p. farář Karel Raffius v památní farní knize, že té doby byla již na spadnutí.
R. 1615. byl ten kostel filiálním do Dašic a p. farář odtud dostával na penězích 1 kopu, žita 4 str., 1 věrtel, 3 čtvrtce, pak r. 1654. na penězích 1 kopu, žita 3 věrtele, 2 čtvrtce. V relaci 1677., kde se také uvádí co filiální do Dašic; měl kalich stříbrný, zvony 2, duší ku sv. přijímání schopných 88 (Pam IX. 748).
Pod obrazem sv. Mikuláše byl švábachem psaný nápis: "Ke czti a Chwale Nerozdilne Trojicze swate Narozeni Blahosl. Panny Marie za sprawy urozeneho a stateczneho Rytirze Pana Gana Hogena ze Stwarzpachu a na Czernodubu G. M. C. Hegtman Panstwi Pardubsk: a Smrkow: tez za czasu Dustogneho a Welebneho Pana Fararze Dassiczskeho a Drziteczkeho Oltarz tento malovanim gest okrasslen nakladem chudeho zadussi Miest. Dassycz. Leta 1688. 14. Junii.
Stalo se za povinnosti Purgmistra Pana Cana Pokornyho, Prymatora Pana Rudolfa Kosstiala a spoluhradnich miesta Dassycz.
-- Dne 3. máje 1875. zbořena byla tato kaple jsouc téměř na spadení. Při její bourání byl na jednom krovu nalezen nápis: "Anno Domini 1668." a plechový kohout, snad ještě z dob, kdy zde byli osadníci náboženství pod obojí. Před oltářem Mariánským byla odkryta hrobka, asi 2 1/2 lokte hluboká, a v ní kostry dvě setlelé. Presbyteř byl pětistěn nepravidelný, loď pak s věží měla podobu obdélníka.
Na místě kaple bývalé byla r. 1876. a 1877. postavena kaple kamenná a 1877. 29. června slavně posvěcena. Prebysteř tvoří opět nepravidelný pětistěn, na straně pak evangelie jest sakristie. Loď jest obdélínk, věž pak, která byla dříve nad vchodem, jest postavena z kamene podlé kostela. Hlavní oltář má obraz hlavní sv. Petra a Pavla od malíře Fr. Marseheidra ze Železného Brodu malovaný a nad ním jest malý obrázek Nejsvětější Trojice Boží, zhotovený od Heindricha, štafíra z Litomyšle. Kazatelna dřevěná, bez pokrývky, nově postavená, má obrazy na plátně malované: Kázaní Krista Pána a dobrého pastýře".
Dřevěné ozdoby na hlavním oltáři tabernákl i mramorová plocha oltářní vzaty jsou ze starého oltáře. Postranní oltáře jsou tu toliko dva, a sice sv. Mikuláše (s obrazem vzatým ze starého hlavního oltáře) a Sedmibolesné P. Marie s obrazem zhotoveným od Fr. Marscheidra v Žlezeném Brodu. Věž kamenná přistavšna po pravé ruce ke kostelu končí střechou jehlancovou plechem pobitou a křížem. V věži visí 3 zvony. Největší má nahoře kolem koruny nápis: "Ya wolam zwucznym hlasem napominam kazdym czasem Panu Bohu ke czti a chwale a lidem k smrtedlnosti nenadale" a na druhé straně na tétež obrubě: "Kaubie rychtarz 1616. Druhý zvon má nápis: "Goss Mich in Prach Madias Alexynder Christi Anno 1705. a pod tím kříž. Třetí umíráček, má jen rok 1799. bez nápisu a dán sem byl od Jana Půlpána, sládka z Vysokého Mýta (Farní kniha památní str. 37. z r. 1716.)
Soumer ve své topografii kraje Chrudimského píše, že na severní straně Komárova jest návrší čtverhranné příkopem a vodou obehnané, na kterém prý stával klášter, o kterém dí lidská pověst, že z něj šla chodba do kostela. Pověsť ta ale jest mylný. Prohlédnuv místo to, shledal jsem, že je to spíše tvrz a to sice z polohy místa samého. Tvoří návrší homolovité, 50 kroků dlouhé a 60 kroků široké, kolem do kola příkopem obehnané, který vodou z blízkého potoka dal se naplniti. Na jedné straně jest také přístup na to návrší zcela znalý. Lod tomu místu říká na Turyni. Byla to tvrz prostá věžovitá dole ohradou dřevěnou opásaná, stojící na vrcholí, který z naházené z hradebního příkopu hlíny byl udělán. Dole ostávala v této tvrzi čeleď a byla zásobárna, nahoře pak vladyka se svou rodinou. Tvrz ta byla sídlem vladyků bývalých z Komárova, z kterých ale toliko jsou známí dva, a sice Beneš z Komárova v r. 1454. co obhajce sirotků Tristranna z Dašic a Hlaváč z Komárova, podepsav známý stížný list proti upálení Jana Husa r. 1415 (A. Č. III. 187. a DD XVI. 336). Mimo to však tu bylo zboží zápisné náležite dříve buď klášteru Opatovickému nebo Sezemickému. Král Jiří zapsal Komárov pustý dvůr Viktorinu a Janovi, bratřím z Kunčího ve 200 kop gr. bez manství a povinností jakýchkoliv. Později měli oboje zbooží Komárovští z Libanic, z jichž rodu se Václav v tituláři r. 1534. jmenuje. Po jeho smrti rozdělili se r. 1538. 27. listopadu synové jeho Jan a Zdeněk o zboží otcovské, onen dostal Komárov s příslušenstvím, tento Beškovice, v Čankovicích plat, v Dvakačovicích dva člověky. Po shoření desk r. 1541 Jan nemoha již dokázati, jak v držení Komárova přišel, vložil sobě r. 1549. 12. června zboží komárovské v desky, a sice v Komárově vsi tvrz, dvůr popl. s popl. a druhý dvůr kmetcí pustý (DD XIII. 9.281.
Tři poddaní v Komárově náleželi panoši Jindřichovi z Jezera, kterému je s vesnicemi Trojovici, Skalicí a Bližňovicemi zastavil v dluhu 1200 zl. uh. Jan, biskup Varadinský R. 1490. Krištof Návu, hejtman na Hoře Kunětické vyplatil onu zástavu ve jménu Jindřicha knížete Minsterberského a připojil ty tři poddanék panství Pardubickému (A. Č. IV. 192 a 194). Čásť Komárova měl také kolem r. 1491. Koldína Bezchleba (DD XVII. 401.) Větší díl této vsi patřil panu Čeňku Dašickému z Barchova, který jej i se zbožím Dašickým prodal r. 1507. p. Vilému z Pernštýna i se dvory ) kmetcími (D. Z. VI. B., 7), a buď tento p. Vílém nebo jeho nástupcové zkoupili ostatní části této vesnice a připojili je k panství Pardubickému. R. 1574. přiznal se na radnici Dašické Zikmund Přeloučský z Neratova, že manželce své Dorotě Přeloučské ze Škudel, která jemu 250 kop přinesla, stajnou částku 250 kop míš. na statku svém v Komárově věnuje, a nad ono věno ji ještě 50kop gr. připisuje, tak aby celkem 300 kop. gr. měla, a aby po jeho smrti jí to bylo vyplaceno ze statku Komárovského. Dorota ono rukojemství přijímá, rukojmí z rukojemství propouští, ale vymiňuje si, kdyby manžel statek v Komárově prodal a jiný jinde koupil, aby odkaz na ten nově koupený statek byl přenešen. Svědci: Martin Přeloučský z Neratova, hejtman Pardubický, purkmistr, rada a výbor města Dašic (Radní kniha zelená města Dašic I. str. 22). Onen zde uvedený grunt byl, kde nyní stojí statek Červinky, dosud se zde říká ve Dvoře. Návrší bývalé tvrze jeste o mnoho sníženo. Majitel jeho nechal z něho hlínu na pole rozvážeti, při čemž byl nalezen tu bílý peníz s nápisem setřelým, ostruha a konská podkova, ale tyto věci, an nálezce cenu jejich neznal, byly zahozeny.
Na druhém konci vesnice Komárova stojí škola. Dokud úředně zde nebylo potvrzené vyučování, učil učitel soukromý, z nouze trpěný, mládež Komárovskou v najatém stavení. Vlastně ale děti z této vsi patřily školou do Dašic, kam také školní plat byl odváděn. První soukromý učitl trpěný v Komárově byl od r. 1788. do r. 1798. Václav Svoboda, a po něm následoval Jar. Shejbal, který si vzal za manželku dceru rolníka z Komárova, s ní chalupu dostal, a v ní od r. 1799. do r. 1803. učil.
Po něm nastoupil syn jeho František Shejbal (r. 1803.-1839.), učil v najaté od obce chalupě, kterou ale obec později za stálou školní budovu koupila. R. 1839. byl tento Fr. Shejbal úředně ustanoven za prvního školního pomocníka v Komárově. V chalupě této se učilo do r. 1846, kdy nynější budouva byla postavena a posvěcena. Příjmy pomocníka učitelského v Komárově byly: školné 50 zl, k. m,, užívání 4 korců pole a 1 korce zahrady. První tento podučitel učil dítky až do r. 1860, kdy 1. července na choleru v Komárově zemřel v stáří 70 let. Na jeho pohřeb sešlo se tak málo sousedů (ač byli všichni jeho žáci), že nebyl, kdo by nesl rakev, ze žáků, aby přednášel kříž, nedostavil se žádný. Vdově pak toho učitele, který 47 let v Komárově učil, nedala obec žádného odbytného, tak že musela choditi žebrotou, až jí z důchodů panství Pardubického bylo povolen dar z milosti ročně 48 zl, 40kr. v .č.
Třetí pomocník učitelský byl v Komárově Jan Beran, a sice v roku 1850.-1872., kdy byl dán na odpočinek a ve školní budově zemřel. Po něm pak nastoupil r. 1872. v Komárově co samostatný učtel Fr. Kohoušek, který zde dosud vyučuje.
spis Dašice a přifařené obce, 1882
farář J. Nechvíle
Text ponechán v původním znění přesně tak, jak jej pan farář napsal.
Nezapomeňte si opsat bonusové číslo. Tužku pro jistotu s sebou.