WW 22- Splašený kůň

Keš je součástí série věnované Divokému západu (WILD WEST) a lidem o kterých se tenkrát hodně mluvilo.

Splašený kůň, anglicky Crazy Horse, lakotsky Thašúŋke Witkó (asi 1845,– 5. září 1877), byl válečný náčelník indiánského kmene Lakotů (Siouxů), skupiny Oglala. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších náčelníků, který se v druhé polovině 19. století proslavil především vítězstvím nad armádou USA v bitvách u Rosebudu a Little Bighornu. Jeho strýc byl náčelník Skvrnitý ohon.

Crazy Horse

Jeho otec, původně stejného jména, Thašúŋke Witkó (později se přejmenoval na Waglúla – Červ), byl medicinmanem Oglalů, jeho matka, Žena s chrastící dekou (Rattling Blanket Woman) pocházela z kmene Brulé. Když se Splašený kůň narodil, dostal dětské jméno Kudrnatý (Curly), tedy jméno, které odkazovalo na jeho světlejší a vlnitější vlasy, které byly spolu s jeho světlou pletí mezi Lakoty poněkud neobvyklé.

Během konce 50. a počátku 60. let 19. století si Splašený kůň v nejrůznějších šarvátkách a potyčkách s nepřátelskými kmeny získává uznání svých soukmenovců coby výjimečně statečný bojovník.

Po masakru Čejenů u Sand Creeku v Coloradu v roce 1864 se Lakotové spojili s Čejeny, aby společně čelili přívalu Američanů na své území. Pod vedením náčelníka Lakotů Rudého oblaka se mladý Splašený kůň účastní několika nájezdů Indiánů. Statečnost a obrovská odvaha přinesla Splašenému koni své ovoce: stává se válečným náčelníkem.

V letech 1866–1868 pokračovala válka Rudého oblaka se Spojenými státy. Lakotové a Čejeni napadají vojenské pevnosti podél celé tzv. Bozemanovy cesty, po níž putovaly stovky osadníků dál na západ. Splašený kůň vede své bojovníky v mnoha šarvátkách s vojáky až Spojené státy ustoupily a 6. listopadu 1868 byla v pevnosti Fort Laramie podepsána mírová smlouva mezi generálem Williamem T. Shermanem a náčelníkem Rudým oblakem. Tato smlouva zaručovala Indiánům právo na nerušený lov bizonů na jejich území, stažení amerických vojáků z pevností v tomto území a uzavření tzv. Bozemanovy cesty.

Generál William T. Sherman

Radost z vítězství Indiánů nad armádou USA kalila (v té době již proslavenému) Splašenému koni událost, která proti sobě popudila některé klany mezi Lakoty: Splašený kůň si dal schůzku s Černou bizoní ženou (Black Buffalo Woman), která byla do té doby manželkou Žádné vody (No Water). Žádná voda oba milence dohnal a nečekaně na Splašeného koně vystřelil. Kulka prošla Splašenému koni horní čelistí na pravé tváři, ale Splašený kůň přežil. Spor rozdělil Lakoty na dva tábory, a Splašený kůň následně ustoupil: Černá bizoní žena se vrátila ke svému původnímu manželovi. Kvůli vzniklým problémům byl Splašenému koni odebrán titul válečného náčelníka. Ještě v témž roce (1868) se Splašený kůň oženil s Černou šálou (Black Shawl), která mu porodila dceru pojmenovanou Oni se jí bojí (They Are Afraid Of Her).

V srpnu roku 1872 se Splašený kůň se svými muži přidává k výpravě náčelníka Sedícího býka proti vojákům, kteří v rozporu s mírovou smlouvou doprovázeli stavbaře Severní pacifické dráhy. Bitva u potoka Arrow Creek byla prvním střetnutím mezi Lakoty a americkými vojáky od smlouvy z Laramie. Další drobnější střety pak pokračovaly. Americká vláda nedokázala čelit tlaku zlatokopů, železnice a nových osadníků a vytvořila několik menších rezervací, do nichž se měli Lakotové a Čejeni stáhnout z prérií. Splašený kůň, stejně jako Sedící býk, to odmítl a zůstával se svými lidmi dál na původním území Lakotů.

Generál George Crook

V roce 1876 byly vyslány tři vojenské oddíly pod vedením generála George Crooka, plukovníka Johna Gibbona a generála Alfreda Terryho aby přiměly vzpurné Indiány ke stažení do rezervací. Dne 17. června 1876 se spojené síly Splašeného koně a Sedícího býka střetly s vojáky generála Crooka v bitvě u Rosebudu a zahnaly jeho 1 000 vojáků a 300 indiánských stopařů na ústup. Jen o několik dní později, 25. června 1876 zaútočil na obrovský tábor Lakotů a Čejenů ambiciózní podplukovník Custer se svou Sedmou kavalerií - bitva u Little Big Hornu.

Custer, aniž by znal velikost a bojeschopnost tábora Lakotů a severních Čejenů (která ve skutečnosti mnohonásobně přesahovala jeho možnosti), rozdělil své síly a zaútočil ze tří směrů na indiánské ležení. Indiáni nejprve odrazili útoky majora Rena z jihu (Reno ustoupil a zakopal se na strmých březích říčky Little Bighorn), aby poté donutili k ústupu i samotného Custera (třetí oddíl kapitána Benteena moudře ustoupil sám poté, co zjistil, proti jak velké přesile stojí). Výsledkem protiútoku Lakotů a Šajenů pod vedením Splašeného koně a náčelníka Žluče (lakotsky Phizí) bylo vyhlazení Custerova oddílu včetně velitele samotného. Jednalo se o nejdrtivější porážku armády USA do té doby.

I přes porážku v bitvě u Little Bighornu pokračovali vojáci v pronásledování těch Indiánů, kteří se nestáhli do rezervací. Dne 9. září 1876 se znovu utkal Splašený kůň se svými asi 800 bojovníky s vojáky generála Crooka. Mnozí další náčelníci se vzdali v rezervacích, jen Splašený kůň odmítl jak opustit rodnou půdu, tak žít v rezervacích.

Během zimy a jara 1877 se mnoho Indiánů vzdalo v rezervacích. V březnu téhož roku se za Splašeným koněm z rezervace vydal jeho strýc, náčelník Skvrnitý ohon, aby ho přemluvil k stažení se do rezervace. Neuspěl, a tak byl 27. dubna vyslán náčelník Rudý oblak s týmž úkolem. Splašený kůň, s ohledem na své vyhladovělé a vyčerpané nejvěrnější, slíbil, že se vzdá. Dne 6. května 1877 se Splašený kůň se svými několika sty Lakoty vzdal v rezervaci Rudého oblaka v pevnosti Fort Robinson.

Protože ke Splašenému koni v té době vzhlíželo mnoho Indiánů, snažili se mu Američané předcházet. Úcta, kterou Splašený kůň požíval mezi ostatními Indiány, a pozornost, které se mu dostávalo od vlády USA, vzbuzovaly stále větší žárlivost mezi ostatními (zejména Skvrnitým ohonem a Rudým oblakem), a znovu se otevřely staré spory mezi jednotlivými klany. O Splašeném koni se začaly šířit nepravdivé informace, že se chystá utéct z rezervace či dokonce zavraždit generála Crooka.

Když odvezl svou ženu, která onemocněla cholerou, k jejím rodičům v rezervaci Skvrnitého ohonu, Američané skutečně uvěřili, že se pokouší o útěk. Pod záminkou, že musí vše objasnit, ho 5. září 1877 přiměli se vrátit se do Fort Robinson, kde se ho vojáci za pomoci indiánské policie pokusili zatknout. Splašený kůň vzdoroval a během potyčky byl probodnut bajonetem vojáka Williama Gentilese, zatímco mu držel ruce jeho bývalý spolubojovník (nyní člen Indiánské policie) Malý velký muž. Splašený kůň, ve věku okolo 30–35 let, ještě téže noci zemřel.

Náhrobek Splašeného koně

Splašený kůň se zapsal do historie i tím, že se údajně nikdy nenechal vyfotografovat. Bylo to vysvětlováno jeho vírou v tradice Lakotů, kteří fotografování mnohdy odmítali z obavy ze ztráty duše. V roce 2003 zakoupilo Muzeum Custerova bojiště v Montaně fotografii, o níž se začalo mluvit jako o fotografii Splašeného koně. Fotografie byla zkoumána mnoha odborníky, avšak ani poté nebylo možné s jistotou říct, že se skutečně jedná o Splašeného koně.

Sporná fotografie Splašeného koně

Nezapomeň si opsat slovo potřebné pro případný odlov bonusové keše.

Remember to note down the word required for potential discovery of the bonus geocache.