Vítejte na další sokolské keši, tentokrát v Krči.
Již je to nějaký čas, co jsem propadla kouzlu sokolských keší pro své bohaté naučné listingy a precizně zpracované schránky. Rozhodla jsem se, že podpořím dobrý nápad a přispěji svou troškou do mlýna a připravím pro vás po mé prvotině Marie Provaznikova, multině SOKOLSKE PRAPORY a novince Antonin Hrebik další keš.
Osud mě zavál k této sokolovně, která letos slaví 125 let výročí od svého vzniku.
První zmínky o této budově pochází z roku 1893. Sokolská tělocvičná jednota byla založena v Krči "U Labutě", hostinci v Horní Krči, který sloužil od nepaměti cestovatelům na jih směrem na Vídeň. 14. ledna 1893 se zde sešlo 22 rodáků z Horní a Dolní Krče, aby po vzoru již fungujících sokolských jednot v Praze a okolí, založili svoji vlastní.
Tento den ustavující schůze zvolila první vedení v následujícím složení: starosta Karel Muška, místostarosta František Dobřanský, náčelník Václav Baloun. Členské příspěvky byly stanoveny výborem takto: činný člen 30 kr. měsíčně, přispívající 2 zl. ročně, zakládající 25 zl., zápisné nového člena 60 kr.
Dne 26. srpna 1893 se sešla první valná hromada a zvolili si nové představitele jednoty. Starostou se stal Josef Moucha, místostarosta Bohumil Baroch a náčelník Václav Havlíček. Byl ustanoven odbor zábavní, obleková komise a založena vlastní knihovna, která obsahovala v roce 1910 úctyhodných 325 svazků.
Toto období bylo pro vznik nových sokolských jednot velmi plodné. Celkem jich bylo v ČOS v Čechách 329, na Moravě 85 a ve Slezsku 5.
Krčská jednota byla zařazena pod Sokolskou župu Středočeskou, která byla založena roku 1884. O deset let později měla 25 jednot a 3553 členů.
Nadšení pro zakládání jednot bylo veliké, ale sokolům chyběly vhodné prostory na cvičení. Zpočátku se využívaly prostory hostinců "U Labutě" a "V Hájovně". Od roku 1897 se začalo cvičit i "U Klimešů". Veškeré tyto prostory však byly nevyhovující. Některé se nemohly používat v zimě kvůli nedostačujícímu vytopení a některé objekty měly nízké stropy. Spolková místnost byla U Labutě později přesunuta do restaurace "U Karla IV." a když byla otevřena restaurace "U nádraží", soustředila se správní a výchovná činnost tam, což zůstalo až do postavení vlastní sokolovny.
Dne 5. února 1893 byla Kroužkem krčských dívek uspořádána taneční zábava ve prospěch Sokola. V květnu téhož roku uspořádaly zahradní slavnost. V polovině roku 1893 místní Sokol sdružoval 70 členů.
První veřejnou akcí pořádanou krčskými sokoly byl "Ples krčských dívek", který se konal 14. ledna 1894. Téhož roku bylo uspořádáno první veřejné cvičení, "Pěvecká akademie" a zrealizován první výlet členů jednoty v krojích do Jílového u Prahy. Pro tento účel byl zakoupen slavnostní prapor jednoty, který od té doby krčské sokoly všude doprovázel.
Program jednoty byl opravdu velmi aktivní a pestrý. Pořádaly se zde masopustní plesy, veřejné přednášky o historii, vědě i cestopisné, ale i výstavy obrazů českých umělců.
Byly doby, kdy hrozil jednotě zánik z různých důvodů, ale vždy se podařilo prapor, morálku a spolek udržet.
Od počátků se tělocvičná jednota zúčastňovala Všesokolských sletů. Na III. sletu v červnu 1895 již byla nastoupena dvě družstva po osmi cvičencích a na dalších ročnících se počet navyšoval.
To ale nebylo z aktivit jednoty vše. Členové se zúčastňovali mnoha dalších závodů a společenských akci.
Na popud krčských patriotů Tomáše Welze a Jana Šimsy vzniklo v lese Rozkoš úpravou přírodního amfiteátru divadlo pod širým nebe, které se stalo známým pod jménem Lesní divadlo v Krči. Členové Sokola se podíleli na jeho vzniku, rozšíření a provozu v meziválečném období. Slavnostní otevření se konalo v roce 1912 a jako první se hrála "Princezna Pampeliška" od Jaroslava Kvapila.
První světová válka přerušila rozkvět jednoty. Mnoho bratrů už se nevrátilo. Na jejich památku stojí památník v Sulické ulici.
ČOS byla úřady 29. listopadu 1915 rozpuštěna. Přesto se potají scházeli členové dál.
Symbolický počátek nové éry byl započat až VII. Všesokolským sletem v červenci 1920 pod dohledem a s podporou T.G. Masaryka.
Sokolů z Krče zůstalo na konci války 36. Do konce roku 1918 jich už ale přibylo na 100 a o dva roky později už jednota sčítala 200 bratrů. V roce 1922 jich měla již 267 členů.
Sokolové cvičili v areálu Welzova velkostatku. Společenská místnost byla zvolena opět v restauraci „U Nádraží“.
V roce 1922 došlo k velké administrativní změně a byla založena Velká Praha. Krč přestala být spolu s 37 dalšími obcemi vesnicí a stala se právoplatnou součástí nově ustanovené metropole jako Praha XIV.
Jednota žila mnoha aktivitami. Od přednášek, proslovů pod šikem, pořádáním tělocvičných besed, vycházek, výletů, zájezdů vč. divadelních podniků a akademií. Byly pořádány dvě sokolské školy pro nové členy. V roce 1924 byl založen časopis „Naše Jednota“, který vycházel nepravidelně v letech 1924-1929 a poté po odmlce 1938-1941. Po válce se z něj stal oběžník Jednoty.
Členové jednoty se zúčastnili i všech meziválečných sletů v letech – 1920, 1926, 1932 a 1938 a intenzivně zvelebovali Lesní divadlo, jehož se stali nájemcem. Sláva a rozmach divadla byl však nad možnosti Sokolů a tak vyměnili divadlo za velkou parcelu o 1660m čtverečních pro stavbu vlastní sokolovny a venkovního cvičiště.
Do realizace stavby sokolovny se vrhl v roce 1933, u příležitosti 40 let existence jednoty, Emanuel Knittl. Celkové náklady se ustálily na částce 172 tisíc Kčs. Základní kámen byl položen dne 3. června 1934 za účasti starosty jednoty R. Meyera. Pracovní nasazení bylo veliké a už v říjnu téhož roku byla sokolovna dokončena, včetně neplánovaného jeviště, kuchyně a výčepu. V den svátku vzniku republiky 28. října 1934 byla sokolovna slavnostně otevřena.
O tři roky později byla budova rozšířena o nové prostory, kde se zřídila divadelní scéna pro Loutkový odbor Jednoty, který patřil k nejlepším v Praze.
Jednota prožívala pod vedením starosty Františka Javůrka zlaté roky. Bohužel vše skončilo příchodem války a nacistické okupace.
Druhá světová válka opět zničila vše, co se sokolům do té doby podařilo vydobít. Mnoho sokolů se zapojilo do odboje proti okupantům a ČOS se snažila prezentovat pouze jako tělovýchovně sportovní organizace. Přesto bylo spousta členů Sokola, zjm. čelních představitelů, zatčeno a odvezeno do koncentračních táborů . Toto běsnění se dotklo tehdy 450 členů. Ze sokolovny se podařilo odnést a na vlastní nebezpečí ukrýt většinu praporů, krojů, archivních materiálů a dalších historických cennosti předtím, než policejní komisařství přišlo sepsat majetek jednoty. Zabavená sokolovna začala sloužit jako skladiště zabaveného majetku. Pozoruhodné bylo, že to bylo za roční nájem 17 700 korun, takže na tom nebyla jednota hospodářsky škodná. Taktéž zaplněná tělocvična nábytkem znemožňovala využití prostoru např. pro ubytovnu či lazaret. Ač v okolí řádila válka, sokolovna přežila. Na zdi sokolovny vedle vchodu je pamětní deska Leopolda Koubka, který zde padl.
Mnoho statečných sokolů pomáhalo rodinám a osobám žijícím v ilegalitě, aktivně se zapojovali do odbojové činnosti a mnoho jich zaplatilo za to životy buď při výsleších či v koncentračních táborech umučením.
Když byli nacisté konečně poraženi a Praha osvobozena, Sokol v Krči znovu ožil. Činnost jednoty byla obnovena hned 8. května 1945 pod prozatímním vedením místostarosty Knittla. Veškerý majetek, cennosti a historické materiály se vrátily zpátky do sokolovny a ta žila opět bohatým programem. Počet členů se opět navýšil na 244 mužů a 266 žen. Budova prošla rozsáhlou rekonstrukcí. Byly vyměněny podlahy, opraveny stropy, střechy, veškerá elektroinstalace a zavedené ústřední topení.
V červnu 1946 si Sokol Krč opožděně připomněl 50. výročí založení. Jednotu vedl v letech 1946 až 1948 Alois Kučera. Tehdy měla přes 800 členů a 700 žáků a dorostenců.
Totalitní režim nebyl připustný pro ideu Sokola. I přesto, že proběhl v létě 1948 slet, byl to demonstrativní odpor proti režimu s odvrácenými hlavami od tribuny s K. Gottwaldem.
Řadoví sokolové se s novým režimem odmítali smířit a po několika reorganizacích ustanovil Československý svaz tělesné výchovy a sportu za zastřešující organizaci až do konce vlády komunistického režimu. Sokolské slety nahradily od roku 1955 spartakiády.
Po únorových událostech přišla do Krčské jednoty čistka a mnoho členů vyloučila a zbytek na protest odešel sám. Činnost jednoty byla utlumena a přemýšlelo se co s jednotou dál. Jelikož si ji nechtěl vzít žádný větší podnik pod správu tak, jako jiné jednoty, Sokol Krč zůstal venkovskou sokolskou jednotou začleněnou pod DSO Sokol.
V letech 1951 a 1952 byly jako téměř jediná činnost uspořádány Sokolské dny. V roce 1957 byl zřízen ČSTV, aby nově sdružil všechny tělovýchovné organizace. Koncem 60. let měla jednota necelých 200 členů. Kromě volejbalu a stolního tenisu, který se tu hrál na velmi vysoké úrovni byl v sokolovně i basketbal a překvapivě i lyžařské týmy byly velmi úspěšné v soutěžích. Členem oddílu byl také svého času i prezident Václav Klaus a oba jeho synové.
V 80. letech udržoval tradiční všestranné sokolské cvičení odbor ZRTV (Základní a rekreační tělesná výchova). Velmi dobře fungoval odbor turistiky pro mládež, ale jednota nabízela i oddíl moderní gymnastiky, horolezců, kulturistiku a vodních sportů pro jachting a windsurfing. Zároveň týmy baseballistů a softbalistů, ale i ženského fotbalu byly velmi úspěšné.
Po sametové revoluci v listopadu 1989 přišla renesance sokolského cvičení. Už 7. ledna 1990, pár týdnů po změně režimu se na pražském Výstavišti konal první sjezd obnovené ČOS s účastí 3000 lidí. XII. slet se konal v roce 1994 a od té doby pokračuje v zavedené šestileté periodě.
V Krčské jednotě proběhla důležitá změna. Bývalí zkušení sokolové založili novou organizaci Sokol 1893 Krč pod vedením starosty Jaroslava Jíry a postupně po zdlouhavých sporech získávali svou sokolovnu zpět. Od 1. ledna 1993 se THJ Sokol Praha – Krč a Sokol 1893 Krč opět spojil pod historický název, stala se součástí ČOS a rozjela svou činnost naplno.
V roce 1993 jednotu tvořilo 890 členů v 11 oddílech a program tělocvičny i sportovišť byl plně nabitý. Některé oddíly byly přece jen v útlumu. Malý počet trápil lyžaře, basketbalisty a hráče stolního tenisu. Naopak se dařilo kulturistům, volejbalistům a nově se začal hrát hokejbal.
V současnosti v den 125. výročí založení, 14. ledna 2018, má krčský Sokol 291 členů, 150 dospělých a 141 dětí a dorostenců. Jednotu tvoří oddíl basketbalu, lyžování, nohejbal, volejbal I-II a všestrannost I-XI.
Zároveň jednota pořádá každoročně Mikulášskou zábavu, turnaje a tradiční únorové šibřinky.
Zajímavostí, kterou se nemůže jen tak nějaká jednota chlubit je ta, že se zde v lednu letošního roku natáčel nový film o Dr. Aloisi Rašínovi. Půjčené inventáře jako prapory, medaile, busta M. Tyrše vybavily scény z prostředí Sokola. Na památku tu zůstaly podepsané fotografie s věnováním herců Miroslava Donutila (Kramář) a Ondřeje Vetchého (Rašín).
Pokud jste si přečetli listing, poznali jste, že historie této skromné, staré sokolovny byla opravdu pestrá a často dramatická. Bohužel ani budoucnost nevypadá pro jednotu optimisticky. Hrozí zde stavba metra linky D a nedaleká stanice Nádraží Krč.
Taktéž počet členů a cvičenců je malý. Dnešní přetechnizovaná doba není příznivá pro zájem mládeže o aktivní sport a tak jen oddíl „Věrná garda“ vzpomíná na slavné dny minulé. Uvidíme, jakým směrem se bude osud sokolovny ubíhat. Vás, kačery, sem zavede tento letterbox. Pokud to máte blízko a chtěli byste si zasportovat máte možnost kouknout na webové stránky jednoty a vybrat si cokoliv, co se Vám bude líbit.
Jak na keš:
Úvodní souřadnice tohoto jednoduchého a krátkého letterboxu vás přivedou před podchod. Z každé jeho strany vidíte zajímavou mozaiku z 50. let se sportovní tématikou. K získání indicií pro finálku na nich ale nic zjišťovat nemusíte.
Na svých GPSkách si nastavte 70m a 329 stupňů. Zde je uložen sokolský poklad. Abyste se k němu pohodlně a bezpečně dostali, vydejte se podchodem, který je naproti vám, směrem k sokolovně . Po pár desítkách metrů budete stát před větší mozaikovou stěnou, která lemuje plot sokolovny.
Ke keši už je to sotva pár desítek merů. Na bývalé garáži za stromem je keš.
Schránka skrývající drahocenný sokolský poklad je opatřena zámkem. Číselný kód je uveden v hintu. Mimochodem, je to stejné číslo, kolikáté výročí oslavila sokolovna v roce 2018. :-) A protože vás máme rádi, najdete ve schránce jako bonus razítka rovnou dvě. Jedno do sokolské hry a druhé výroční.
Keš je vedena jako letterbox, tudíž razítka, která naleznete uvnitř neodnášejte. Jsou zde také samolepky. Ty jsou spolu s razítkem potřebné pro hru, kterou Sokol v rámci projektu připravil. Zájemci si mohou vzít samolepku (1 kus na hráče) nebo si otisknou razítko do hrací karty. Jako ve všech keškách sokolské série, jsou i zde větší dřevěné placky, které si můžete brát bez výměny. Pro každého pochopitelně zase jenom jeden kus.
Dále jsou zde sokolská CWG. Ta jsou určena k výměně kus za kus.
Po zalogování prosím opět pečlivě zamkněte keš.
Pokud se vám keš líbila, můžete ji ohodnotit posláním favoritního bodu.
Každopádně děkujeme za návštěvu a SOKOLU ZDAR!
Moje poděkování patří členu Sokola a nadšenci pro geocaching rakcesa, který mi vyšel vstříc a poskytl mi publikaci, ze které jsem napsala listing i tuto schránku a pomohl s její instalací.
Od 6/2023 je schránka za nízkým plůtkem. Starosta místního Sokola souhlasí, že můžete plůtek překročit a nemusíte se drát mezi kůlnou a stromem, což může být pro prostorově výraznější kačery náročné ;)
Tato keš je součástí série *100 sokolských keší republice*,
kterou zakládá Česká obec sokolská prostřednictvím svých žup a jednot.
Série vzniká ke stému výročí založení republiky v roce 2018.
Sokolská hra je prodloužena do 28.10.2018