Pointou keše je dojít na waypoint "výhled" (N 49° 09.074 E 017° 30.351) a podívat se na druhou stranu řeky Moravy. Resp. najít dvě ještěrky.
Povím Vám příběh, který mi vyprávěl jeden stařík v roce 2007 u vínečka a cimbálu...
Jednoho krásného nedělního dne se rodiče rozhodli vzít malého Káju na plavbu lodí po řece Moravě. Byl teplý červenec a projížďka na lodi byl ten nejlepší výlet, jaký si malý Kája mohl představit. Až do okamžiku, kdy se zatoulal do kabiny lodivoda, starého Mořského Vlka a ten mu pověděl příběh, který Kájovi změnil celý život...
A kdo onen Kája vlastně byl? Narodil se v Uherském Hradišti jako páté dítě ševce Antonína Bati a celým jménem byl Jan Karel Baťa. Toto jméno si v pozdějším věku změnil na Jan Antonín Baťa, a to už vám jistě něco říká.
fotografie 1 - mladý Kája na lodi
Onen Mořský Vlk mu vyprávěl o jisté pirátce jménem Čeng Š, která právě v místě, kde se nacházeli, hledala ještěrku, jež snáší zlatá vejce! Malý Kája poslouchal, ani nedýchal... prý Čeng Š dokonce ještěrku našla a snažila se ji chytit. Jenže se na ni vydala sama s vidinou zlatého pokladu, o který se nechtěla dělit, a už se ze své cesty nevrátila...
fotografie 2 - zakotvená loď pirátky Čeng Š v Napagedlích (dnešní Napajedla)
Jen místní povídají, že tehdy došlo k velké šarvátce a dokonce prý pirátka usekla ještěrce přední nohu! Ale ještěrka byla mrštná a pirátku zakousla a dál střežila své hnízdo se zlatými vejci.
fotografie 3 - poslední známá fotografie pirátky Čeng Š před výpravou za ještěrkou
Najednou Káju vyrušil tatínek, který ho hledal po celé lodi a se slovy, že ten starý opilec neví, co mluví, odvedl Káju zpět za maminkou. Jenže Kájovi se ta slova Mořského Vlka vryla do paměti tak silně, že na ještěrku se zlatými vejci nemohl zapomenout.
Čas plynul a Karel, vlastně už Jan Antonín, vyrostl a podle svých předků se musel věnovat ševcovskému řemeslu. Častokrát ale navštívil Ottrokwicze, Napagedla a Spittinau (dnešní Otrokovice, Napajedla a Spytihněv), aby pátral po zlatém pokladu s ještěrkou. Věděl, že nora ještěrky musí být asi metr hluboko pod zemí a přemýšlel, jak plošně vykopat takovou jámu. Jeho časté výlety neměly u polovlastního bratra Tomáše pochopení a často mu je zazlíval.
fotografie 4 - bratři (Tomáš vlevo, Jan Antonín vpravo)
Až jednoho dne dostal Jan Antonín skvělý nápad. Aby nebyl v podezření, namluvil bratrovi, že vybuduje plavební kanál z Otrokovic do Ratíškovic pro dovoz ratíškovického ignitu! Bratr Tomáš to měl za skvělý počin a se stavbou souhlasil, ale měl podezření, že by se místo stavby kanálu prováděl průzkum hnízda té proklaté ještěrky, a tak dal Janovi k ruce svého dobrého známého Stanislava Suka, aby na stavbu dohlížel.
fotografie 5 a 6 - Jan Antonín při hledání hnízda
Aby práce na výkopech rychle ubíhaly, domluvil Jan Antonín u bratra pomocníky, tzv. Tomášovce, kteří byli oddáni a za malou almužnu pracovali na výkopech. Tomášovcům bylo namluveno, že mají zvláštní tajný cíl a proto musí hodně sportovat a zároveň být velmi elegantní a hlavně mít frak s cylindrem.
Ve skutečnosti to ale byla jen zástěrka, aby se nikdo nevyptával, proč musí kopat ten kanál i v místech kolem řeky Moravy, což jinak nedávalo smysl. A hlavně Jan Antonín potřeboval v budoucnu nějak nenápadně pašovat zlatá vejce do zahraničí, k čemuž výborně sloužil prostor pod cylindry na hlavách mladých Tomášovců.
fotografie 7 a 8 - Tomášovci
Jak později Stanislav Suk ve svém deníku píše, Jan Antonín byl tím kopáním úplně posedlý! Jednou mi ukazoval plánek, kde chtěl kopat přes celé Československo až po Podkarpatskou Rus (dnešní Zakarpatská Rus).
fotografie 9 - plánek výkopových prací
Dokonce si pozval Tomáše Haryka Masaříka (později se jménem Tomáš Garrigue Masaryk jako náš první československý prezident), aby se s ním u kanálu vyfotografoval do všech novin a zastínil tak hlavní účel výkopu, totiž hledání ještěrky a zlatých vajec.
fotografie 10 - Tonda s Harykem
Nakonec se ale Janu Antonínu Baťovi ještěrku se zlatými vejci najít nepodařilo a před posměchem z marného hledání odjíždí do Británie a později do USA.
Zlatorodá ještěrka taky zestárla, ale při jednom záletu se nechtěně dostala do jiného stavu a narodila se ji dcera, která dodnes obývá břehy Moravy a střeží svou noru se zlatými vejci. Stará ještěrka však nechtěla připustit, aby dceři někdo usekl nohu a proto ji odmalička krmila steroidy, aby malá ještěrka hodně vyrostla a byla mnohem silnější. Druhotným efektem steroidů z Číny však bylo i to, že kdo se kůže mladé ještěrky jen dotkne, promění se v kámen!
Poslední věcí, kterou mi stařík u cimbálu povídal, byla čísla 49 9.074 17 30.351. Ale to už jsme oba byli v tak podroušené náladě, že ani nevím, zda se mi to nezdálo...
Domníval jsem se, že jde o souřadnice místa, odkud bych mohl přerostlou ještěrku vidět... zajděte se tam podívat a pořádně se rozhlédněte, hlavně na druhou stranu řeky! Třeba budete mít štěstí. Většinou tam hlídá své hnízdo.
POZOR! Pokud se budete chtít vydat pro zlatá vejce, pamatujte, že kdo se ještěrky pouze dotkne, tak na místě zkamení! Nedávno se o to jeden vejcechtivý pokoušel a nedopadl dobře! Proto se žádné ještěrky nedotýkáme, jak nás učili již na základní škole.
PS: A ať nespadnete do vody!