Keš je součásti serie 19 keší věnovaným událostem 21. srpna 1968.
Na podzim 1968 ustaly protesty a diskuse v ulicích. Zato byly na denním pořádku incidenty s okupačními vojáky, jimiž se stali po 16. říjnu 1968 výhradně vojáci Sovětské armády. V tu dobu už byly pravidelné útvary Sovětské armády ubytovány ve vybraných kasárnách, které museli opustit českoslovenští vojáci. Například v Praze nezůstal ani jediný sovětský vojenský útvar. Přesto lidé potkávali v ulicích měst stále dost ozbrojených sovětských vojáků.
Sovětská armáda zřizovala tzv. komandatury v okresních a krajských městech a obvodech velkých měst. Záměr i cíle tohoto kroku nebyly nijak vysvětleny. Sověti ani nežádali československé úřady o povolení. Není vyloučeno, že v původních plánech intervence mohly tyto komandatury za určitých okolností převzít trvale vojenskou správu nad československými městy. Místnosti si Sovětská armáda vymohla na národních výborech, od kterých si vynucovala i zajištění oprav telefonů či topení. Samozřejmě zdarma. Tato podivná praxe trvala až do jara 1969, kdy byly konečně komandatury zrušeny. V Praze jich existovalo celkem deset, po jedné v každém městském obvodu.
Smysl komandatur tedy nespočíval v nějakém řízení sovětské vojenské přítomnosti, protože vojenské jednotky měly svoje vlastní velitele. V podstatě tato velitelství vytvářela určitou paralelní vojenskou strukturu pro kontrolu československého civilního života. Šlo tedy o jasné porušení všech slibů o nevměšování a také Smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR.
Vojáci sledovali místní tisk, rozhlas a dokonce i programy kin zda se neobjevují tzv. protisovětské výpady, tedy kritika ostudné okupace. Kontrolovali práci Veřejné bezpečnosti, veřejný pořádek a zjišťovali i různé údaje ze života společnosti. Sovětská velitelství se také snažila vyhledávat navazovat styky a podporovat prosovětsky naladěné občany. Snažili se i o účast na veřejných akcích a diskusích, kde ale pouze omílali lži o bratrské pomoci a kontrarevoluci v Československu. Sovětští vojáci zejména po nocích rozšiřovali sovětské noviny, letáky a tiskovinu „Zprávy“, vydávané od 30. srpna 1968. Proti tomu všemu československá strana velmi a marně protestovala.
V praxi vojáci především šikanovali a protiprávně zadržovali na ulicích civilisty, čs. vojáky i příslušníky Veřejné bezpečnosti, kteří jakýmkoliv způsobem měli projevovat protisovětské jednání. Stačila zdvižená pěst, spálení nebo zahození rozdávaných sovětských novin nebo tzv. verbální útoky, například časté oslovení „okupanti“. Zadržení lidé byli odvlečeni na komandatury, tam vyslýcháni včetně bití. Vojáci se snažili vyzvídat informace, názory na okupaci. Zadržení se stali terčem ponižujícího zacházení. Například museli uklízet toalety nebo je Sověti ostříhali. Někdy strávili hodiny nebo celou noc ve sklepě v nejistotě svého dalšího osudu. Většinou je sovětští vojáci předávali přivolaným příslušníkům Veřejné bezpečnosti s požadavkem jejich potrestání. To se většinou bez rozruchu odbylo napomenutím nebo symbolickou pokutou. Zadržování se dotklo řádově stovek osob.
Svými provokacemi získala asi největší proslulost komandatura v hotelu Haštal v Haštalské ulici v Praze 1.
Dne 15. září 1968 zadrželi sovětští vojáci dva muže, kteří prý uráželi občana chovajícího se přátelsky k sovětským vojákům. VB je pak na vyzvání „velitelství Haštal“ převzala, ale obvinění se nepotvrdilo.
Dne 22. září sovětští vojáci dokonce zadrželi samotnou hlídku Veřejné bezpečnosti. Dopravili proti jejich vůli dva příslušníky SNB do hotelu Haštal. Tam je drželi ve sklepě. Po 24 hodinách vyjednávání byla hlídka propuštěna.
Dne 28. září 1968 zadrželi vojáci z hotelu Haštal devatenáctiletého Rudolfa Paula. Snažil se zapálit sovětské noviny odložené na okně hotelu. Vojáci jej několikrát udeřili do obličeje, drželi na komandatuře a dokonce jej ostříhali. Veřejná bezpečnost se o incidentu dozvěděla až od Paulova kamaráda. Velitel major Muratov připustil, že k incidentu došlo. Násilí vojáci použili prý proto, že Rudolf Paul kladl opor. Pak Sověti dali vědět jeho otci, aby si jej vyzvedl.
Protesty proti sovětským symbolům pokračovaly zejména v době výročí tzv. velké říjnové socialistické revoluce, kdy se ulicích měst objevila tehdy tradiční výzdoba: sovětské vlajky. V noci ze 7. na 8. listopadu 1968 Veřejná bezpečnost zaznamenala stovky případů odcizení, poškození nebo zničení sovětských vlajek. Například 8. listopadu v 00.30 hodin předala sovětská hlídka na Místní oddělení VB Praha-Spořilov muže, který strhával sovětské vlajky. Doznal, že s dalšími dvěma muži v noci strhli a poškodili sedm vlajek. Přede dveřmi velitelství na Haštalském náměstí zadržela sovětská hlídka dva muže, kteří tam konali malou potřebu. Další sovětská hlídka zadržela a předala na MO VB Benediktská muže, který na Haštalském náměstí zmačkal a zahodil sovětskou tiskovinu „Zpravodaj“. Na VB dostal pokutu 100 Kčs.
Dne 29. listopadu na Haštalském náměstí sovětská hlídka zadržela ing. Pavla Bečku, protože si prý před sovětskými vojáky odplivl. Po hodině zadržování na velitelství měl být propuštěn, protože ale „kritizoval“ okupační časopis „Zprávy“, zadrželi jej vzápětí znovu a až pak předali Veřejné bezpečnosti.
Komandatury byly uzavřeny až v dubnu 1969, kdy jejich normalizační agendu převzali sami českoslovenští komunisté.