Keš je součásti serie 19 keší věnovaným událostem 21. srpna 1968.
Milovice byly obsazeny silami 20. tankové divize ze Severní skupiny sovětských vojsk. Divize postupovala z Polska ze severu přes Harrachov. Dne 21. srpna asi ve 4.00 ráno projela první sovětská vozidla zadní branou posádky Mladá, ale poté se vrátila zpět. Ve 4.35 přijel od Benátecké Vrutice sovětský tankový prapor, jehož velitel (současně zástupce velitele 20. tankové divize) nechal svými vozidly zablokovat všechny výjezdy z kasáren Mladá i letiště Boží Dar. V 5.45 se na velitelství 13. tankové divize dostavil zástupce sovětského velení a požadoval vystěhování celé československé posádky. Důvodem mělo být asi zamýšlené přemístění velitelství z polské Legnice. Dalším požadavkem bylo odzbrojení a shromáždění všech zbraní československých vojáků. Konflikt se podařilo zmírnit přes komunikaci náčelníka generálního štábu generála Rusova v Praze s ministrem obrany SSSR maršálem Andrejem A. Grečkem a jedním z přímých velitelů vojenské intervence generálem A. M. Jamščikovem, který rozkaz změnil. K odzbrojení nedošlo, ale čs. vojáci museli vyklidit tzv. druhý tábor v Mladé, kam se hned 21. srpna nastěhovaly sovětské jednotky.
Přes radikální nálady mezi čs. vojáky v Mladé a na Božím Daru nedošlo v oblasti k žádnému násilnému incidentu. Protest se ventiloval ve spíše symbolických formách: blokování služeb a potravin pro Sovětskou armádu, požadavky na zrušení čestného názvu 13. divize „Československo-sovětského přátelství“ a ukončení dosavadní družby s vojáky sovětské uralsko-lvovské dobrovolnické gardové divize (která se invaze neúčastnila). Část velení 13. tankové divize byla striktně proti intervenci, ale někteří velitelé začali od počátku pomáhat Sovětům, mj. zajištěním přístupu k pitné vodě. Zato mužstvo s jakoukoliv kolaborací nesouhlasilo: před předáním kuchyňského bloku 21. srpna 1968 čs. vojáci základní služby zničili elektrické rozvody, sociální zařízení a rozbili okna.
Do srpna 1968 bylo v areálu velitelství 13. tankové divize ČSLA, poté velitelství 15. Tankové divize i celé Střední skupiny sovětských vojsk v ČSSR. V areálu rovněž probíhala část jednání zmocněnců československé a sovětské vlády pro záležitosti pobytu sovětských vojsk.
Dne 25. října 1968 bylo slavnostně vyhlášeno vytvoření Střední skupiny sovětských vojsk v Československu. Tu tvořilo pět pozemních a jedna letecká divize, celkem asi 75 000 vojáků a několik desítek tisíc civilistů: občanských zaměstnanců a příslušníků rodin důstojníků. Československá lidová armáda musela urychleně uvolnit část svých kasáren, do nichž se sovětští vojáci stěhovali od 1. listopadu 1968.
Vojáci 13. tankové divize ČSLA se z Milovic-Mladé museli přestěhovat do slovenských Topolčan. Tak se z dříve elitní divize stal druhořadý svazek. Bylo tomu mimo jiné proto, že vojáci divize projevovali proti okupaci značný a aktivní odpor. To dokumentují i články v tehdejších novinách Nymbursko. Stěhování postihlo také rodiny vojáků z povolání. Již předtím byla bytová situace v armádě těžká, nyní se stala katastrofální. Před srpnem žádalo o byt 9 405 vojáků z povolání, z nichž 5 389 nemělo vůbec žádný byt. Ale v důsledku podzimní redislokace bylo náhle třeba nad plán postavit dalších 4 500 bytů. Okamžitým řešením se stalo ubytování redislokovaných důstojníků v provizorních ubytovnách a hotelích, kdy jim ale armáda musela poskytovat odlučné a náhrady za dojíždění, což předpokládalo další výdaje 6 až 7 milionů Kčs měsíčně.
Prakticky od počátku až do konce v červnu 1991 sídlilo velitelství ve středočeských Milovicích. O uvolnění celé této lokality (kterou využívala rakouská armáda již od roku 1904 a po roce 1918 i československá armáda) měli Sověti zájem hned od počátku okupace a formálně si o ni řekli na jednání představitelů obou armád už 2. září 1968. Převzali tak zvláštní uzavřené město s vojenskou posádkou (Mladá) a nedalekým letištěm (Boží Dar).
Pět divizí rozmístěných v ČSSR ovládalo hlavní komunikační linie mezi NDR, Polskem a Maďarskem, což by v případě nouze umožňovalo zajišťovat nezávislý přísun posil a zásob z vnějšku Československa. Dispozice také umístila sovětské bojové divize sice poblíž, ale ne přímo do velkých českých městských oblastí, kde by se daly nejspíše očekávat případné občanské nepokoje.
Čtyři budovy o půdorysu podkovy mezi ulicemi Armádní a Vrutickou se dnes v podstatě z ruin přestavují na byty. Je toho tedy dnes již jen málo vidět z původní podoby a záhy vlastně zcela ztratí charakter tyto velitelské budov z padesátých let. Na římse budov byly v minulosti rozměrné ozdobné štíty, které se rovněž dnes již postupně ztrácejí, jak probíhá rekonstrukce. Na prostranství s kdysi úpravným parčíkem stojí dosud nenápadné zbytky památníku nositele zlaté hvězdy hrdiny SSSR generálmajora Antonína Sochora. V době své smrti při havárii v severních Čechách 16. srpna 1950 byl tehdy podplukovník Sochor profesorem na zdejším pěchotním učilišti. Na jihovýchod od areálu dosud stojí budova výpočetního střediska. Za ní stojící menší budova strojovny byla zbořena roku 2017. Vedle výpočetního střediska stála rovněž do roku 2017 budova krytého bazénu se dvěma komorami pro výcvik posádek ze zatopených tanků. Po této budově nezbyla dnes ani stopa. Po odsunu sovětských vojsk v roce 1991 se stala většina opuštěných objektů cílem zlodějů kovů a vandalů. Po bezmála třiceti letech se stává z Milovic pozoruhodně se rozvíjející město, byť stopy po vnucené sovětské vojenské přítomnosti nenávratně mizí. Na temnou kapitolu svých dějin se místní obyvatelé snaží spíše zapomenout.