Milí kačeři,
Nepatrná vyvýšenina v polích při hranici s Polskem severně od města Javorník. V minulosti se zde nacházela větší osada Hahnberg (Kohoutí vrch), z čehož vznikl v současnosti používaný název Hamberk. Několik rodinných usedlostí, chátrající statek, v okolí malý lom na písek a rybník. Pěkné výhledy na nedaleký kostel v Bílém Potoce a severní část Rychlebských hor. Procházíte se v přilehlém lesíku a nemůžete si nevšimnout zchátralého kostelíku 1881-1882. Ten dlouhá desetiletí chátral, dnes hrozí jeho zřícení vlivem podepsaného časů, kdy se o kostelík nikdo nestaral.
střeše velké díry, hrozí prolomení věžičky, kterou bude muset jeřáb bezpečně sundat dolů, musí se vykácet náletové dřeviny kolem stavby. Omítka zčásti poškozena. Okna rozbitá, bez dveří. Uvnitř zpustošená. Zarostlá v křoví. Pozemek s kaplí je v soukromém vlastnictví (Lenka a Petr Mayerovi z Bílého Potoka a Jiří Sumec z Javorníka).
současní majitelé pozemek s kaplí koupili v roce 2017 od města Javorník.
Vývoj názvu: 1722 Hanberk-vorwerck (statek), 1765 Hannberg, 1805 Hanberk, 1924 Hamberk, 1948 Kohout.
Nejstarší ze všech osad zaniklých na Jesenicku po roce 1945 je osada Kohout ležící na severovýchod od Bílého Potoka nedaleko státní hranice s Polskem. Pojmenování Kohout však vzniklo až v roce 1949, ve středověkých listinách je osada nazývána Hainberg, což znamenalo chlum – lesnatý pahorek. Teprve později byl původní význam slova nářečovou výslovností ztotožněn se stejně vyslovovaným Hahn (kohout) na Hahnberg a po válce přeložen na Kohout. Pravděpodobně již v době založení sousední vsi Bílý Potok zde na sklonku 13. století vznikl dvorec, ke němuž patřilo na 3 lány polností (asi 75 ha). Ten byl předmětem častých majetkových transakcí a počátkem 15. století byl spojen s majetky bělopotockého šoltýéství, které v 16. století získalo povahu rytířského statku.
Počátkem 70. let byl statek přebudován na polní mlat a bylo v něm uskladněno obilí. Do domu po Jorgu Iveskovi, který odešel do Řecka, se v roce 1970 nastěhoval Alois Zappe a jako jediný žije v osadě dodnes. Statek je i nadále využíván jako mlat, ale je nyní v soukromých rukou. K zániku je však už zřejmě odsouzena kaple. Po roce 1989 se na ni chodily dívat četné komise a rokovalo se o její záchraně. Bohužel peníze na její opravu se nikdy nenašly… Jako memento minulých dob stojí i ruiny velkého zájezdního hostince, jinak vše ostatní už pohltila příroda.
INFORMACE KE KEŠI: keš se NENACHÁZÍ v troskách, ani ve zničeném kostelíku, nevstupujte dovnitř!! Keš nikoho neohrožuje, nachází se v bezpečné vzdáleností od budov.