Tato keš vám povypráví příběh chudé dívky, která se v okolí Bílovic, a možná i dál, proslavila svou krásou. Ta ji dostala na malířské plátno, protektorátní bankovku, poštovní známku, i na pohlednice. Ale šťastný život jí bohužel nepřinesla.
Veronika (nebo také Veruna) Čudová se narodila v Bílovicích roku 1826. Když dospěla, byla krásná, ale i přes její krásu dal její milý přednost bohatší nevěstě a matka na Verunku začala naléhat, aby šla do služby na bílovický zámek. Ten patřil staršímu hraběti Hugovi Logothettimu a jeho choti. Verunka byla krásná a pracovitá a hrabě si ji velmi oblíbil. Jak daleko jejich vztah doopravdy zašel se už ale nikdy nedozvíme.
V roce 1854 sem přijel na pozvání hraběte známý český malíř Josef Mánes malovat lidové kroje. Namaloval slavný portrét Veruny Čudové v kroji a další obrazy se slovácké vesnice.
Když už si o hraběti a Veruně cvrlikali i vrabci na zámecké střeše, snažil se hrabě situaci s Verunou vyřešit. Proto se v roce 1857 konala svatba Veruny Čudové a Josefa Slováčka. Ten pocházel ze stejné uličky jako Veruna. Ještě před svatbou si koupil dům přímo pod kostelem, kam si svoji nevěstu přivedl. Jenže Veronice, zvyklé na zámek, byla chalupa ševce málo, a proto netrvalo dlouho a manželovi utekla zpět na zámek. O 2 roky později si Veronika Slováčková koupila domek nedaleko zámku. Předpokládá se však, že chalupu koupil hrabě, aby Veroniku zaopatřil. Bohužel hrabě v roce 1861 umírá a u Veruny se údajně začínají projevovat příznaky pomatení mysli. V našich zemích byl tehdy povolen rozvod a manželství Veroniky a Josefa bylo oficiálně rozvedeno z důvodů manželčiny pomatenosti. I po smrti hraběte zůstala pracovat na zámku jako pradlena až do roku 1882, kdy hrabě Vladimír Logothetti (syn Huga) Bílovice opouští a zámek zůstává prázdný. V tu dobu už se Veronika považuje za hraběnku a požaduje, aby se tak k ní okolí chovalo. Přestěhovala se k sestře Eulalii, živila se praním a žehlením bohatším sousedům a zemřela v roce 1899 na zápal plic. Její hrob na bílovickém hřbitově leží nedaleko místa posledního odpočinku hraběte Huga.
UPDATE VÝPOČTU SOUŘADNIC - předposlední virtuální stage zmizela, proto prozatímně číslice V = 1.
A nyní k tomu podstatnému - na původních souřadnicích samozřejmě keš nenajdete. Najdete tam zámek, ve kterém Veruna pracovala u hraběte Logothettiho. Vás by mělo zajímat rodové motto v průčelí zámku. Počet písmen je AB.
Dál naše cesta vede na místní hřbitov. Vás by měla zajímat hlavně cesta po schodech, protože právě počet schodů až ke dveřím kostela je CD.
Dostáváte se ke hrobu Veroniky. Na kříži jejího náhrobku je ovál s krátkým textem - počet písmen je EF.
Projděte od hrobu k východní bráně hřbitova a ta už vás zavede k poslední virtuální stage. Než se ale vydáte od hřbitova, všimněte si letopočtu nad dveřmi budovy u brány – to jsou čísla GHIJ.
Poslední virtuální stage nás zavedla do uličky, ze které Veruna i její manžel pocházeli. Právě stojíte na místě, kde stával Verunin rodný dům. Dnes už na jeho místě stojí dům nový, ale číslo popisné mu zůstalo stejné. Právě č.p. tohoto a tím pádem i rodného domu Veruny Čudové jsou čísla PQ.
A můžeme jít počítat. Souřadnice jsou
49° 05.RST 017° 33.UVX
R = AB – 2
S = D – 5
T = EF – 6
U = J – 4
V = 1
X = Q – 4
Zdroji historických informací byly Bílovické zpravodaje 2009/3 a 4.
KEŠ NENÍ NA DVOŘE ŽÁDNÉHO RODINNÉHO DOMU, NEVSTUPUJTE PROSÍM NA CIZÍ POZEMEK, JE VOLNĚ DOSTUPNÁ Z VEŘEJNÉ KOMUNIKACE. Okolních oken se bát nemusíte, jsou většinou slepá :-)
