A cache by chorchoj Message this owner

Hidden : 4/1/2018

Difficulty:

Terrain:

Size: Size: micro (micro)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

Platěnice - od léta páně 910

Obec Platěnice leží ve východočeském úrodném kraji asi 15 km od Pardubic po obou březích řeky Loučné. Patří mezi nejstarší obce u nás, je zakreslena na mapě již v roce 910 pod jménem Blatnitz, což by svědčilo, že původem jména byla blata, která se prostírala okolo obce. Nynější pojmenování spíše připomíná plátno - plátenice a tuto domněnku potvrzovala i nedaleká osamocená pazderna, kde se ukládalo pazdeří, aby obyvatelé vsi nebyli ohroženi jeho vznícením.

V roce 1086 byl založen opatovický benediktýnský klášter a král Vratislav II. jej povýšil na samostatné benediktýnské opatství na oslavu svého jmenování králem. Se založením kláštera v Opatovicích jsou též zmiňovány Platěnice, které se staly jeho majetkem. V roce 1228 král Přemysl Otakar I. potvrdil opatovickému klášteru 90 založených i darovacích dědin. Platěnice v té době spravoval opat Gete. V roce 1421 Diviš Bořek z Miletínka, který byl nejprve na straně husitů, později jejich odpůrcem, nechal klášter vypálit, zmocnil se klášterního majetku i přilehlých obcí. V polovině 15. století náležely Platěnice rytířům Slepotickým ze Slepotic a Sulic. Markvart Slepotický ze Sulic je v roce 1500 prodal Čeňkovi Dašickému z Barchova a ten je 30. června roku 1507 postoupil Vilémovi z Pernštejna. V této době, kdy držitelem pardubického panství byl Vilém z Pernštejna a později za jeho syna Vojtěcha nastala doba rozkvětu v Pardubicích i v okolních vsích. Po Vojtěchově záhadné smrti se stal majitelem pardubického panství jeho bratr Jan, který dosud spravoval statky na Moravě. Po jeho smrti v roce 1547 zdědil pardubické panství jeho syn Jaroslav, který po čase zastavil Platěnice v dluhu Janu Žateckému z Vikrštorfu. V roce 1560 do desek zemských vtělen zápis o prodeji pardubického panství Jaroslavem z Pernštejna českému králi Ferdinandovi I. pro syna Maxmiliána za 400 000 kop gr. míš., stalo se panstvím komorním -královským. Mezi prodanými vesnicemi byly Platěnice. Krále tenkrát lákala příhodná poloha panství, jeho výnosy a dobrá honitba ve zdejších ještě rozsáhlých lesích. V držení Komory královské byly Pardubice i přilehlé Platěnice až do roku 1856.

Obyvatelé Platěnic se odedávna zabývali pěstováním lnu a tkalcovstvím. O tom svědčí listina tkalcovského cechu dašického z roku 1575, dle níž měl cech dašický právo za mistry v těchto vsích: Platěnicích, Moravanech, Rovni, Komárově a Práchovicích. Sázení lnu pomalu vymizelo v době, kdy v roce 1875 byl postaven cukrovar v Moravanech a lidé se začali zabývat pěstováním cukrovky, které jim více vynášelo. Už za vlády Ferdinanda I. a později za jeho nástupců: Maxmiliána, Rudolfa II. a Matyáše začaly se rozmáhat nesváry mezi katolíky a protestanty. Za krále Matyáše panovaly velmi napjaté poměry náboženské. Tyto spory vyvrcholily posléze vyhozením císařských místodržících z oken hradu v Praze v roce 1618, kdy v květnu nastoupila vláda direktorů. Odbojné svazy protestantské skončily porážkou v bitvě na Bílé hoře, po které nastala doba poroby v českých zemích. V tom čase se pardubický kraj choval dost opatrně i když tady žila velká část nekatolíků. Protireformace byla prováděna tím způsobem, že každý nekatolík byl nucen uvést do protokolu své vyznání, případně přestup na katolickou víru. Ti, kteří nesouhlasili, museli si hledat nový domov v Uhrách, Polsku, Sasku. Z Platěnic odešel Blažej Kučera, který se po čase zase vrátil. Za války třicetileté (1618 - 1648) se zle vedlo našemu okolí. Švédové drancovali a vypalovali naše vesnice a podobně se chovali i císařští vojáci, kteří kradli vše. Soldatesky procházely naším krajem jedna za druhou. Vojáci v domech všechno rozbíjeli, zámky zuráželi, týrali lidi, mnohé k smrti ubili. I v Platěnicích museli utrpení přestát. O tom svědčí některé domy zpustlé a opuštěné. V roce 1651 bylo v Platěnicích 17 obydlených usedlostí. Dlouho si zchudlí poddaní pomáhali z bídy a zpustošená stavení opravovali. Od roku 1494 se datuje mlýn v Platěnicích.

V roce 1729 se v Platěnickém selském stavení čp. 2 narodil Jakub Teplý, pozdější významný barokní sochař a řezbář. V roce 1739 byla tak tuhá zima, že zmrzlo mnoho lidí. Dobytek tehdá chovali ve staveních, zvěř v polích a v lesích zmrzla a ryby v řekách zkázu vzaly. V roce 1741 se pruský král Fridrich zmocnil Slezska a jeho vojsko zaplavilo severovýchodní Čechy. Prušáci, stejně jako dřívější armády, požadovali od lidí všechno. Někteří hospodáři utíkali ze svých domovů, protože více břemen už unésti nemohli. Za války sedmileté v roce 1756 byla naše krajina průchodiskem i jevištěm válečné srážky prusko-rakouské bitvy u Holic a Ostřetína. Po skončení války byla škoda jen velmi nepatrně hrazena. Na sklonku panování Marie Terezie byl připravován a za vlády jejího syna Josefa II. vydán Patent o zrušení nevolnictví v roce 1781. Od té doby se mohli poddaní stěhovat bez souhlasu vrchnosti, mohli se bez svolení ženit a dávat své děti na řemeslo a na studie. V tomto roce byl také vydán Toleranční patent, kterým byla dána svoboda náboženství. I když náboženství katolické mělo i nadále svou prioritu, byly uznány i víry dříve pronásledované.

Za vlády Josefa II. byly u nás založeny nové osady: Platěnsko (Trendorf), Jiřičky (Dreidorf), Moravanské (Sehnndorf) na vysušeném velkém rybníku. Přistěhovalci většinou pocházeli z Německa, zde se usadili a začali obdělávat půdu. Každý dostal 40 měr, řemeslníci 20 měr země. Rodina dále obdržela peníze na jednu krávu a vola, během let měla obojí splatit. Zdarma dostali dříví na stavbu obydlí a stodoly. Byli osvobozeni od daní, platili pouze malé nájemné. V Platěnsku v č. 1 a 4 bývala tehdy i hospoda, kde se konaly hlučné zábavy. Po smrti císaře Josefa II. vzplanuly války napoleonské. Okolím i naší osadou procházely transporty vojsk našich i ruských. Z té doby se nám zachovala pověst: O kopci Rarákově. Rok 1848 rozčeřil hladinu občanského i veřejného života po celé naší vlasti. 8. dubna byla vyhlášena konstituce a zrušení roboty zákonem ze 7. září. Celá země byla napiněna radostí. Vrchnostenské úřady byly nahrazeny státní správou. Půda byla vykupována od vrchnosti, která dostávala přiměřenou náhradu. Podle nové ústavy se ve všech obcích konaly volby. V držení Komory královské byl pardubický kraj až do roku 1856, kdy byl prodán ke krytí státního dluhu Národní bance.

Roku 1862 byly v únoru velké povodně, rozvodnila se i řeka Loučná tak, že voda až v Moravanech k nádraží dorážela. Na jaře se potom vyskytlo mnoho housenek, že někteří lidé věřili, že s nebe spadly. V roce 1881 se v Platěnicích stavěly železné mosty. Při stavbě pomáhali občané J. Ruml, J. Vinař a I. Horák. V 19. století byli platěničtí zemědělci velmi pokrokoví. Dne 3. června 1883 došlo v Platěnicích ke slavnostnímu otevření Hospodářské besedy, kterého se zúčastnil horlivý buditel, spisovatel a ředitel Hospodářského spolku v Pardubicích Jiljí Vratislav John z Pardubic, který zde promluvil o stavu rolnickém. Po stránce hospodářské se členové starali o objednávky nových druhů brambor, dobytčí soli, obesílali ovocnářské výstavy, zúčastňovali se okolních slavností. Beseda též odebírala dvanáct druhů časopisů, nakupovala nové knihy, které spolu s časopisy půjčovala, zvala odborníky k přednáškám, pořádala poznávací zájezdy po okolí, podílela se na založení záložny v Moravanech a družstevní mlékárny v Dolní Rovni, přispěla na stavbu Národního divadla v Praze. Členové Hospodářské besedy byli zemědělci ze širokého okolí, dokonce až z Litomyšle a Kolína. V čele stáli: Fr. Barva - předseda J. Ruml - pokladník Fr. Udržal - jednatel Hodně pomáhal i učitel Jan Novotný. V roce 1899 byl v Platěnicích zrušen hostinec a členové se nemohli scházet. Hospodářská beseda byla rozpuštěna. V té době vlastnila 300 knih, obrazy, diplomy a medaile.

Řeka Loučná způsobovala při povodních značné škody. V roce 1880 na sjezdu zástupců hospodářských spolků východních Cech v Pardubicích bylo jednáno o tom, jak rozvinout činnost pro úpravu vodních toků a meliorací pozemků. V roce 1885 bylo v Dašicích ustaveno Vodní družstvo pro úpravu řeky Loučné a potoka Lodrantky. Prvním předsedou Vodního družstva byl zvolen 12. dubna 1885 František Barva, statkář z Platěnic čp. 2. Narodil se 24. prosince 1848 v Dolní Rovni. Byl předsedou Hospodářské besedy v Platěnicích, starostou obce, delegátem Zemědělské rady, členem správní rady cukrovaru v Moravanech a členem mnoha jiných korporací. Zemřel 13. 11. 1926 v Platěnicích. František Barva vykonával dvacet let funkci předsedy Vodního družstva. Svou pílí a houževnatostí získal obdiv a úctu. Na paměť jeho zásluh při padesátiletém trvání Vodního družstva byl dne 16. června 1935 odhalen pomník v Platěnicích u hlavní silnice na břehu řeky Loučné. Regulací řeky Loučné byly ochráněny pozemky o výměře 1645 ha, přibližně 246 obytných a hospodářských budov, čtyři nové jezy, deset mostů přes Loučnou a 418 větších soukromých i veřejných mostků přes boční přítoky. Stavební náklady činily 32 milionů předmnichovských korun. Vodní družstvo se též zasloužilo o výstavbu tratě Borohrádek - Chrudim se zastávkou v Platěnicích v roce 1899.

V roce 1903 byly v Platěnicích objeveny archeologické památky z doby Keltů.

1. světová válka (1914 - 1918) těžce dolehla i na obec Platěnice. Muži byli povoláni na frontu, rodiny a pole měli na starost ženy. Zmenšily se dávky na lístky, lidé měli hlad a bídu. Rodiny vojáků dostávaly podporu 1 korunu na den, děti 50 haléřů. Pro vojáky i pro ty, kteří jim psali, byly zavedeny růžové lístky polní pošty, které se odesílaly bez známky. Na vesnicích se konaly odvody předepsaných dávek obilí, dobytka, potravin pro vojenské účely, které kontrolovali určení komisaři. Velmi nepříjemné byly rekvizice, kdy vojáci někdy za přítomnosti četníků, jindy i bez nich vnikali do domů a lidem vzali poslední mouku a jídlo pro děti. Lidé se bránili tím, že potraviny schovávali, často i zakopávali. Vesnice musely souhlasit s odvozem kostelních zvonů - opět pro vojenské účely. Lidé měli zakázáno o Velikonocích barvit vejce, o Dušičkách zapalovat svíčky na hrobech. Ve mlýnech se nesmělo mlít obilí bez povolenky. Ale i to se často obcházelo. Děti byly podvyživené z nedostatku potravy. Ke konci války se objevila nemoc „Španělka", nakažlivá chřipka, na kterou zemřelo mnoho lidí. Válka skončila v roce 1918, Rakousko bezpodmínečně kapitulovalo. 28. října, kdy byl proveden státní převrat, se stal prezidentem T. G. Masaryk.

Archeologické nálezy v Platěnicích:
Už před naším letopočtem bylo v Platěnicích nejhustší osídlení v rámci regionu východních Čech. Rozlišuje se lužické období mladší doby bronzové 1300 - 1000 roků před n. 1., slezské období 1000 - 750 let před n. 1. a halštatské neboli platěnické období 750 - 550 roků před n. 1. Samostatně se odděluje ještě předlužické období či kultura a pozdní doba halštatská, která byla nahrazena novým lidem ze Slezska a ten vytvořil slezsko platěnickou kulturu. Ze všech těchto období byly v Platěnicích objeveny četné nálezy.

Žárové hroby:
Popelnice mají podobu široké mísy, takže dno skoro splývá s plochým spodem nádoby. Bývají červenavě zbarveny, patrně okrem. Jinak jsou malé nádobky: hrnečky, koflíky, šálky pravidelně tuhovány a různě vyzdobeny sytými vzory.

Popelnice

Toto historické téma je nádherně zpracováno Strašícím Alchymistou v tradičce Slezsko-Platenicka kultura.

Významní rodáci Platěnic:

Jakub Teplý (24. července 1729 Platěnice- 20. února 1802 Pardubice) byl český sochař a řezbář.
Jeho otec vlastnil v Platěnicích selský grunt. Původně poddaný císařského panství, díky svému nadání a hlavně díky přízni správce pardubického panství vystudoval vídeňskou akademii sochařství. Když poté obdržel od vídeňské císařské kanceláře tzv. zhostný list, kterým se stal z poddaného člověkem svobodným, oženil se a roku 1759 se usadil se svojí ženou Petronilou v Pardubicích. Zde byl přijat do stavu měšťanského. Když žena Jakuba Teplého Petronila onemocněla duševní chorobou a krátce nato v roce 1778 zemřela, stala se po roce jeho druhou ženou Kateřina, dcera pardubického konšela Jana Krause. Spolu měli celkem sedm dětí. Poslední z nich, Dorota Eva, se narodila na Štědrý den roku 1796. Kmotrem při křtu byl kominický mistr Karel Gaschel, majitel domu na Pernštýnském náměstí v Pardubicích, na kterém v následujícím roce Jakub Teplý vytvořil jedno ze svých nejznámějších děl reliéf Jonáše a velryby na domě U Jonáše. V Pardubicích vytvořil balustrádu českých světců kolem morového sloupu na Pernštýnském náměstí, vymodeloval výše zmíněný známý reliéf Jonáše a velryby na domě U Jonáše, z kamene vytesal sochy Jana Nepomuckého a Františka z Pauly na cestě k zámku, vytvořil štukovou výzdobu bývalé radnice, ze dřeva vydlabal oltář v barokním kostelíku Sedmibolestné p. Marie. Vytvořil také dvě dřevěné sochy na hlavním oltáři v kostele v Platěnicích a sochu Panny Marie na bývalém náměstí v Zahrádkách (obec zatopená při stavbě přehrady Švihov na řece Želivce).

František Barva ( 24. prosince 1848 Dolní Roveň- 13. 11. 1926 Platěnice) byl rolník.
Byl prvním předsedou Vodního družstva, jehož stěžejním cílem bylo zajistit provedení regulace řeky Loučné a potoku Lodrantky. Více viz. listing a tradička Platěnice - Loučná u splavu.

Významné stavby Platěnic: Kostel Svatého Jiljí

Původní dřevěný kostel byl vystavěn již v roce 1350 s krásně malovaným stropem a kruchtou, měl kalich stříbrný a 3 zvony. Současný barokní kostel byl zbudovaný v roce 1748 podle plánů arch. T. Haffeneckera. Kostel je vyzdoben dvěma obrazy Jakuba Teplého, představující poslední soud. V márnici je starý obraz sv. Jiljí, představující světce s laní. V průčelí kostela je kamenná zvonice čtverhranná se střechou pyramidovitou a v ní visí tři zvony.

A teď již k samotné multině:

[STAGE1] Slezsko-Platenicka kultura
N 50° 00.831 E 015° 57.218
A ... ciferujte číslo na posledním řádku pamětní desky

[STAGE2] Pamětní deska věnovaná Jakubovi Teplému
N 50° 00.619 E 015° 57.202
B ... počet písmen prvního řádku pamětní desky

[STAGE3] kostel Svatého Jiljí
N 50° 00.609 E 015° 57.168
C ... počet oken či okýnek jižní strany kostela včetně věže

[STAGE4] pamětní deska věnovaná Františku Barvovi
N 50° 00.632 E 015° 57.069
D ... ciferujte rozdíl dvou čísel na posledním řádku pamětní desky

[FINAL] Finálku najdete na souřadnicích: