Jedná se o třináctou kešku v rámci série Poutní cesta z Březnice na Svatou Horu
15. kaple - Tuto kapličku vystavěli radní páni Příbramští, původně byla na kapli zobrazena jednotlivá zastavení modlitby III. růžence slavného – Korunování Panny Marie (ŠTVERÁKOVÁ, 2006).
O místě, kde byla kaplička vystavěna také pouze spekulujeme, ale vycházíme ze skutečnosti, že je v historických paramenech (MALÝ, 1911) uváděno, že se první kaple od Svaté Hory nacházela na jejím úpatí, takže můžeme předpokládat, že kaplička stála kdysi v místě dnes stojícícho křížku, neboť od tohoto místa již stoupá strmá cesta „Svatohorskou alejí“ k vrcholkům poutního místa Svaté Hoře.
Poutní cesta z Březnice na Svatou Horu
Ve starých encyklopediích (Malá československá encyklopedie 4, 1986, s. 49) je poutí označeno „hromadné putování, obvykle o výročních dnech, k památným či posvátným místům“. Původně byla poutí označována církevní slavnost na památku svatého, jemuž je zasvěcen určitý objekt, např. kostel, kaple. Čechy byly misijní zemí, ve které církev obnovila svoji pozici (razantní rekatolizace), a proto v 17. a 18. století lidé putovali na místa jako např. do Staré Boleslavi, do Tuřan na Moravě nebo na Svatou Horu. Cílem poutních cest byla obvykle výrazná stavba, postavená na významném místě v krajině. Postupně byly k těmto místům dobudovány cesty, vysázeny podél nich aleje (ochrana poutníků před nepřízní počasí), byly zbudovány drobné sakrální památky jako např. kapličky, pro poutníky vznikaly na místech odpočinku hostince, nebo poboční poutní místa (Malá Svatá Hora na Příbramsku). Pro církev měly poutě misijní význam a pro obyčejného člověka to byla chvíle odpočinku s duchovním prožitkem vidět něco krásného, vydat se za díly vytvořenými světoznámými barokními architekty (PRINZ, 2011/34).
První pouť z Březnice na Svatou Horu je v literatuře uváděna ta, která se konala
1. května 1649 (HOLAS, 1929). Cesta vedla od kostela svatého Františka Xaverského a svatého Ignáce z Loyoly v Březnici na Svatou Horu v Příbrami. Svatá Hora byla místem s duchovním významem, které bylo opředeno zázračným vyléčením r. 1634 slepého poustevníka Jana Procházky, který slíbil, že bude sloužit Matce Boží. Procházka pak s horlivostí a zbožností pečoval o Svatou Horu a pro žíznivé poutníky nalezl a vykopal pramen zdravé vody (r. 1634) – Mariánská kaple (HOLAS, 1929).
Vznik poutní cesty z Březnice na Svatou Horu je spojován s působením jezuitského řádu na Březnicku. Jezuité přišli do Březnice v roce 1630, aby v tomto kraji upevnili katolickou víru. V rámci misie byla vybudována rezidence, později kolej. V roce 1647 získali do své správy jezuité Svatou Horu (Nadační fond pro Březnici, 2017).
Původně se hovoří o 16 dřevěných křížích vystavených podél lesnaté cesty z Březnice na Svatou Horu. Teprve později byly zbudovány výklenkové zděné kaple s výzdobou v protilehlých nikách. Na jedné straně byly vyobrazeny výjevy z růžence a na druhé straně, směre k cíli Svaté Hoře, byli vyobrazeni čeští patroni (HOLAS, 1929).
Keška se nenachází na křížku ani v jeho bezprostředním okolí!