Téměř sto let se vedly v odborné veřejnosti spory o to, zda Josef Hrušák byl či nebyl v Brazílii. Nejnovější výzkumy potvrdily, že nesporně byl. Shodly se na tom takové kapacity v oboru, jako je profesor Mirko Dráb a docent Dušan Exner. To je už sama o sobě vzácná událost. Je konec vším pochybám. Heuréka!
Základní kámen k Brazilské expedici byl položen jedné veselé noci v pražské vinárně U zlatého knedlíku. Již značně ovíněný baron Apfelbaum najednou povstal a své spolustolovníky – Hrušáka, Valšubu a Veškrnu – překvapil nápadem uskutečnit vědeckou výpravu za brazilskými indiány. V tu ránu ve vinárně nastalo hrobové ticho. Ne snad z překvapení nad pronesenými slovy, baron často sliboval cokoli, ale jelikož překvapenému Hrušákovi v hrdle zaskočil hlt suchého portugalu a začal chroptět. Doktor Veškrna to rychle spravil několika herdami do zad a pak jakoby vybuchla bomba. Brazílie*. Vědecká výprava. Kdo by něco takového čekal. Baronova představa o Brazílii byla v pokročilou noční dobu hodně vágní. Byla však o to nadšenější a upřímnější. Vědec svou představu s každou sklenkou rozvíjel a postupně piloval kontury expedice do nejjemnějších detailů. Všechno zaplatí, peněz má dost. Nevidí žádný problém. Ráno si baron nepamatoval vůbec nic.
Pamatovali si však jeho soudruzi. Následoval půlrok připomínání a přemlouvání. Až nakonec štvaný baron přivolil, sliby se mají plnit, byť pronesené v podroušeném stavu. A přihodil ještě polena pod kotel, slib vylepšil. Bouchl pěstí do stolu. Pojede se. Z Le Havru. Bílým luxusním trojstěžníkem Le Piaf (Brabčák). Bílé smokingy, šampaňské, kaviár, společnost urozených dam. Apfelbaumovým soudruhům se zatočila hlava.
Za týden bylo všechno jinak. Apfelbaumova mamutí továrna na plechovky a rendlíky se dostala do nečekaných finančních potíží. Vůbec ne vinou špatného vedení nebo potížím s odbytem plechovek či rendlíků. Na vině byla baronova záliba ve hře v karty. Přesto se do Brazílie jelo, ale nikoli lodí luxusní, a už vůbec ne bílou. Baron ujistil kumpány o naprosto uspokojivé náhradě za Brabčáka.
Když baronův doprovod spatřil u hamburského mola šíf, který je měl dopravit do Brazílie, spadly mu brady. Schneemann (Sněhulák) byl omšelý prorezlý parník, jehož osudem bylo dopravovat německé uhlí do Brazílie a cestou zpátky pak brazilské uhlí do Německa. Také se ptám, jako vy, proč? Nevím. Obchod může nabýt různých podob, patrně to bylo výhodné, jinak by se obchod nerealizoval. Nezbylo než se nalodit do stísněných, ale útulných kajut uhelné lodě, spolu s ní proplout Lamanšským kanálem a namířit si to dále přes Atlantik k brazilským břehům. Technický stav lodě sliboval, že to bude plavba velmi dlouhá. Tento předpoklad se plně povrdil v následujících týdnech, kdy i nejotrlejší optimisté skřípali zuby. (Poznámka pro odborníky: podobně jako je dnes oktanové číslo u benzínu, tak se tehdy používalo k označení kvality uhlí tzv. uhelné číslo – nejkvalitnější uhlí – antracit – mělo číslo 100, na Sněhulákovi se pod kotel přikládalo uhlí o uhelném čísle 12, jel tedy v podstatě téměř na hlušinu, to jen pro ilustraci rychlosti plavby.)
Cesta ubíhala příšerně pomalu, jak se Sněhulák dýchavičně probíjel vlnami. Zpočátku to ještě šlo, suchozemci trávili čas u zábradlí, vděčně odevzdávali chutný eintopf moři a nepřetržitě se modlili. Po aklimatizaci však nuda udeřila plnou silou a bylo nutné vymyslet nějaké rozptýlení. Snad Hrušák, nebo snad někdo jiný, na tom nezáleží, přišel s myšlenkou zabavit se vyřezáváním. Po dlouhé diskuzi byla, jako společné téma, zvolena nahá ženská postava.
K samotné řezbářské soutěži. Vyřezány byly tři skulptury, dochovaly se dvě. Baron Apfelbaum nevyřezal nic, šlechtici nepracují, jak sám prohlásil. V levé části obrázku vidíte dílo vyřezané Theodorem Valšubou . I z pouhé siluety je dobře poznat, že Valšuba měl ve svých třiceti letech o ženách jen schematickou představu, svou indispozici se snažil nahradit jinak. K vyřezávání použil špalík dřeva z vzácného brazilského breberkového stromu (Brebera brasiliensis), čímž cena skulptury fantasticky vzrostla, bohužel ne kvalitou řezby. Napravo pak je dílo MUDr. Veškrny, který jako lékař – chirurg samozřejmě kolegy anatomickými znalostmi mnohonásobně překonával, na druhou stranu byl silně limitován tvrdostí dřeva – břicho je měkčí, skalpel ostřejší. Výhodou pro něj bylo, že si dokázal odborně ošetřit řezné rány na rukou, věren Hippokratově přísaze neodmítl pomoc ani ostatním řezbářům, ba dokonce ani baronovi, který jen tu a tam materiál neochotně přidržoval. Za obrovské kulturní barbarství lze bezesporu považovat ztrátu díla Hrušákova. Ke ztrátě přispěl do jisté míry Hrušák sám, nechtěl řezat ze dřeva jako druzí, ale použil k práci velký kus uhlí - materiál na Sněhulákovi vzácnější než brebera. Času měl dost, ale práce s hroudou uhlí nebyla snadná. Neobvyklým materiálem trpěl nejen umělcův nůž, ale i umělcovy nervy. Trpělivost se vyplatila, výsledek byl překvapivě tak dobrý, že se Hrušák pyšně přirovnal k samotnému Michelangelovi. To zřejmě už bylo pro konkurenci příliš. Nikdy se nedozvíme kdo ze zhrzených soků vrhl Hrušákovu „ženu“ do topeniště. Ostatně technicky vzato to byl pořád kus uhlí. Hrušák šílel, běhal po lodi, hledal, ale marně. "Žena" zmizela. Hrušákovo dílo mělo i malou vadu, jeho postava kulhala, neboť uhlí se ulomilo. Umělec při prezentaci vždy kratší nohu mazaně zakrýval rukou. Dílo se nedochovalo, ale podle dostupných informací se prý jednalo o jistou kompilaci smyslné Mánesovy Josefiny, Věstonické venuše a Hrušákových vzpomínek na půvabnou Marušku Plzákovou, platonicky milovanou jednoho léta v Kročehlavech. Hrušák se i přes ztrátu svého díla považoval za morálního vítěze soutěže a tento hořký pocit zapudil teprve příjezd do brazilském Belému. Co bylo potom si necháme na příště.
*samotný název jihoamerické země - Brazílie - je odvozen od názvu vzácného dřeva narůžovělé barvy připomínajícího rezavé uhlí - pau-brasil
Simulovat v suchozemských podmínkách cestu oceánem by bylo velice obtížné, proto nabízím jen ubohou náhražku. Na místě finálky neočekávejte žádný vzácný artefakt, naleznete jen klasickou klapací plastovou krabičku s logbookem. Doufám, že vás, jako nálezce uspokojí, zbytek nechám na vaší fantazii.
Můžete vyrazit na cestu za keší. Start je na slánském Masarykově náměstí.
1.stage: N 50° 13.850 E 14° 5.253 - stojíte před Tatíčkovou sochou na slánském náměstí, zjistěte počet slov na soklu sochy, počet slov se rovná číslu A.
2.stage: N 50° 13.813 E 14° 5.230 - na tomto místě, pod červenou domovní tabulkou s číslem 7 přečtěte jednomístné číslo na elektroskříni, to je číslo B.
3.stage: N 50° 13.775 E 14° 5.116 - nad dveřmi věže je hnědý větráček, počet jeho žaluzií je číslo C.
4.stage: N 50° 13.746 E 14° 5.119 - na balkónu v přízemí najděte modrou vodovodní tabulku, použijte poslední číslici dolního řádku, to je číslo D.
5.stage: N 50° 13.723 E 14° 5.260 - na elektroskříni u schodů na mostek přes Červený potok je čtyřmístné číslo, ciferujte ho a máte číslo E. (číslo na elektroskříni přesně odpovídá výtlaku lodi Schneemann v brutto registrovaných tunách, to jen pro informaci o velikosti lodě).
6.stage: N 50° 13.725 E 14° 5.289 - v telefonní budce je nahoře nad telefonním přístrojem devítimístné telefonní číslo, použijte prostřední číslici, to je číslo F. Budka byla odstraněna, tudíž F = B - H
7.stage: N 50° 13.617 E 14° 5.630 - na rohu (pod betonovým sloupem) je ve zdi bílý větráček, počet žaluzií je číslo G.
8.stage: N 50° 13.581 E 14° 5.764 - na zdi najděte modrou vodovodní tabulku, poslední číslice v dolním řádku je číslo H.
Získaná čísla dosaďte do vzorce: N50° 1A.DCB E014° 0G.FEH, a můžete vyrazit pro finálku.
Přeji příjemné počasí, příjemnou cestu a úspěšný lov. Celková trasa multikeše je do 3 km.