Doba vlády Rudolfa II. proslavila nejen Prahu, ale i mnohá města a panská sídla v Čechách věhlasnými jmény umělců, vědců i šarlatánů. Zlatý věk hledání elixíru života a umělé výroby drahých kovů navštívil také Plzeň. Za císaře Rudolfa II. rozmohla se v Čechách do neobyčejné míry alchymie a pokusy o vyrábění zlata. Dle tradic zachovaných v rodině Stehlíků z Čenkova a Treustättů, byl jeden člen rodu toho vynikajícím pěstovatelem astronomie a astrologie a byl prý v pilných stycích se slavným hvězdářem Tycho de Brahe, který ho také několikráte z Prahy do Plzně navštívil. Stehlík měl, dle téže tradice, svoji hvězdárnu v Saské ulici, kde také ve svém domě zařídil zlatodějnou kuchyni, v níž konal různé pokusy o výrobu zlata, k čemuž prý jej přemluvil jakýs alchymista Škot (snad Alessandro Scotto, jenž přijel 14. srpna 1590 do Prahy?). Nedodělal se ale žádných výsledků a poznal, že byl tímto alchymistou-šejdířem klamán.
Trochu tajemna v Plzni
Také v Říhovském domě bydlel prý jakýs alchymista. O tajemné alchymistické dílně v Říhovic domě, který stával na rohu dnešní Prešovské ulice a náměstí vyprávěl školník Beringer, jehož otec, čepičář, byl dlouholetým obyvatelem domu. Totéž líčil i hračkář Kren, který měl svůj krámek ve zmíněném domě. Píše se rok 1584. Praha je v té době plná různých řemeslníků, učedníků, vědců, věštců, astronomů, astrologů a v neposlední řadě i alchymistů. Před dávnými časy přistěhoval se do Plzně-neznámo odkud - jakýs pán, usadil se v městě tom a ubytoval se v Říhovském starobylém domě. Oženil se s bohatou měšťanskou dcerkou, která však mu záhy zemřela. Nato vedl samotářský a podivínský život. Velký svůj byt obýval jen se starým sluhou a nikoho k sobě nepřipouštěl. Vařil a připravoval pro chudé lidi léky, ale také prý se zabýval děláním zlata pomocí ďábla, jemuž byl zapsán. Jednou přišel sluha na radnici a oznámil, že pán jeho leží ve své dílně uškrcený a má kolem krku rýhu jako od ohně. Úřad vyslal tam lékaře a písaře s drábem a skutečně našli mrtvého, jak sluha udal. V dílně na stole bylo mnoho různých podivných nádob, v nichž jedna skutečně obsahovala ryzí zlato. Ale poklady, o kterých se v městě vypravovalo, nalezeny nebyly. Služebník byl na radnici vyslýchán a vypravoval, že pán jeho chodil často v noci do sklepa, kam za ním nikdo nesměl, a nosil tam nějaké balíky. Od toho sklepa měl klíče jen on samojediný. Po jeho smrti příbuzní dali kopati ve sklepě a hledali poklad. Přišli ve zdi na výklenek, kde byla zazděna truhla s kusy ryzího zlata. Rozdělili se o ně.
37291310130494372913101304943729131013049437291310130494
Tajemství pokračuje
Kdo ví, co je na tom všem pravdy. Jedno je však jisté. Poklad někde ukrytý je a to poblíž Plzně. Pravděpodobně báli se ďáblovy pomsty. Do třech míst tedy poklad rozdělili. Aby to vše do sebe zapadalo, alchymií se inspirovali.
Materia prima
Materia prima – pralátka, z níž může změnou formy vzniknout nekonečná řada těl. Je nazývána semenem, chaosem, univerzální substancí. Není jí snadné v přírodě nalézt, ačkoliv je obsažena ve všech substancích. Je jakýmsi chemickým invariantem, při jehož prozkoumávání bylo shromážděno mnoho chemicko-technologických poznatků. Materia prima je výchozí látkou Velkého díla, jehož vyjádření spočívá v tezi, že vše je v jednom. Protože alchymista není zásluhou své nedokonalosti schopen pracovat s materii prima, volí jiné výchozí látky. Z pralátky pramení protiklady dvojnosti nahoře/dole, mužské/ženské, sulfur/merkur. Cílem alchymistického procesu je protiklady opět sjednotit (coniunctio oppositorum). Výsledkem má být hermafrodit (androgyn, filosofický rebis, compositum de compositiis).
zdroj: internet, Wikipedie
O keši
I když vás již přivítal Matrix, vítejte na této keši. Souřadnice naleznete v listingu. Nic složitého v tom nehledejte. Ale Vy si poradíte. Tak dobrý lov.
