Bohdanecske povesti Mystery Cache

O VELIKÉM ZVONU BOHDANEČSKÉM

Starobylý chrám sv. Máří Magdaleny v Bohdanči chová ve čtverhranné kamenné věži patero zvonů, a to: Velký, Bednářský, Umíráček, Prostřední a Poledník.

Nejstarší z nich je Velký, ulitý „ke cti a chvále boží“. Nese tento nápis: „Jako Mojžíš povýšil hada na poušti, tak povýšen má být Syn člověka, aby každý, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný“. Nahoře kolem koruny čteme ještě: „Chvaltež Pána na cymbálích dobře znějících, chvalte ho na cymbálích utěšení. Všeliký duch chval Hospodina. Žalm 150.“

O tomto zvonu se vypráví, že když léta Páně 1603 v baště města, kde byl sléván, tu davem zvědavých lidí, který dílo neznámého zvonaře obklopoval, protlačilo se několik jeptišek, právě tudy pouť konajících. Přiblížily se až k místu, kde mistr roztavený kov do formy naléval, a házely do ní mlčky dukáty, aby nový zvon též zlatem zněl ke cti a chvále boží, a pak, jak přišly, tak tiše se vzdálily.

BOHDANEČSKÝ POKLAD

Několik set kroků jihovýchodně od Bohdanče zvedá se mírné a široké návrší, na němž se pole a výše lesy zelenají. Do tohoto návrší, dosahujícího 227 m a po hřbitovní kapli návrším Svatojirským nazvaného, stoupá silnice, vedoucí od Bohdanče do Pardubic. Za dřívějších dob, kdy na Bohdanečsku byla hojnost rybníků, rozléval se na severní jeho straně veliký rybník Rozkoš a na jižní straně rybník Semtín, kde nyní stojí továrna Explosia.

Po levé straně jmenované silnice stojí na táhlém svahu zmíněného návrší bílá kaplička Nanebevzetí Panny Marie. U její paty se prýští křišťálový pramen. Její stříška i boky zastíněny jsou hustým šatem mocných lip, které v létě mile vábí mimojdoucí na zelený pažit pod své koruny.

Výše nad touto kapličkou, tam, kde se nyní zelená osení, stávala prý za starých časů rozsáhlá tvrz. Její sklepy dosud skrývá nitro země. Založili ji a obývali v ní prý páni z Cimburka, později pak páni z Landštejna, kteří ve 14. století drželi Bohdaneč a nedaleký hrad Blatník, zbudovaný na dvou ostrovech uprostřed rybníka blíže vsi Lhotky.

O tvrzišti toho dávného rytířského sídla se vyprávělo v Bohdanči a okolí, že v něm byl ukryt poklad jeho někdejších držitelů. I chodili tu ještě před osmdesáti léty, ba i později, lidé lehkověrní o Květné neděli při velkých službách božích kopat. Ale po namáhavém kopání a kutění našli jen hojnost cihel a kamení místo stříbra a zlata.

O ZNAKU MĚSTA BOHDANČE

Německý císař Fridrich I. Barbarossa v úmyslu upevnit svou moc v Itálii, si několikrát vyžádal českou pomoc. Nebýt krále Vladislava II. a českých páží, pomocí kterých vždy zastrašil nepokojné Vlachy, byl by ztratil v Itálii vše.

Mladší panstvo a rytíři byli dychtivi bojů a slávy na cizích polích, Vladislav sebral 10 000 udatných mužů. S nimi se dal na pochod do Itálie (r. 1158). Jako odměnu za tuto pomoc mu měla být dědičně darována česká královská koruna a jako návdavkem i krajina Budišínská, jež obojí mu císař slíbil.

Podruhé již táhli Češi do Itálie. Přes zasněžené nebetyčné Alpy převedl král Vladislav svoje vojsko až ke hranicím Lombardie. Za tyrolskými horami v rozkošném vlašském poli očekávali příchod zbytku císařova vojska. S ním později jako první přirazili ke zpupnému Milánu.

Z pluků těch udatných Čechů byli prý pomocí žebříků jako první na hradbách bohdanečští. Za jejich statečnost jim byl také na věčnou paměť dán znak. V něm je štít svisle půlený. Jeho pravá strana, černá s červeným okrajem, nese žlutý žebřík se šesti příčkami, nahoře užšími. Levá strana s červeným okrajem vykazuje čtyři řady bílých a červených kamenů. Nad štítem je anděl v bílém rouše s pravým křídlem černým a levým červeným, držící nad hlavou zlatou korunu, ve které sedí půl černého orla.