Ráda bych Vás prostřednictvím této keše seznámila s domem známým jako Břevnovský mrakodrap. V době publikace listingu ještě stál a nyní je srovnaný se zemí.
Dům č. 8 v Radimově ulici, také známý jako "Břevnovský mrakodrap", byl vystavěn podnikatelem a starostou Břevnova Janem Kolátorem v roce 1911. Budova je secesního stylu a představuje typický nájemní dům své doby. Je to první výšková budova v Břevnově. Tehdejší výška budovy – čtyři patra mu dala tento název.
Mrakodrap stojí osamocený, protože další zástavba okolí plánovaná Kolátorem byla velkou vlnou veřejného odporu zmařena. Byla to špatná volba místa, přírodní podmínky či špatná volba jeho formy. Na jeho izolovanosti se do dnešních dnů nic nezměnilo a s ohledem na architekturu – objekt se dvěmi štítovými zdmi, je i nadále nevzhledným samotářem. Výtvarnými kvalitami své fasády zapadá v dobrém slova smyslu do dobového průměru. Dnešní hodnota Břevnovského mrakodrapu spočívá tedy spíše v přirozeném sentimentu, který je dán dobou jeho existence, než v jeho cenných architektonických či urbanistických kvalitách. Dům je aktuálně majetkem MČ Praha 6 a vyhodnocení této stavby se jeví jako málo prospěšné a proto se plánuje demolice tohoto objektu.
Na tomto domu je vidět, jak byla tehdejší doba necitlivá k památkám – dům stojí těsně u kaple Panny Marie Ötingenské. Historicky byly v údolí potoka Brusnice vinice. Pozemky zde po konfiskaci získal Bernard Ignác hrabě z Martinic, který na nich v roce 1665 vystavěl kapli zasvěcenou Panně Marii Őttingenské. Kaple byla kopií románské kaple v bavorském Altőttingu. Přistavěna k ní byla loď a ochoz. Rotunda má dvě podlaží stejného půdorysu, přízemní vysoké 8 metrů a podzemní vysoké 3 metry. Bývala zde hrobka a kostnice. Konstrukce a konstrukční prvky zachovalé rotundy jsou na českém území zcela neobvyklé. Kapli s okolím svěřil Martinic roku 1666 do správy řádu theatinů, kterým se říkalo kajetáni, podle kterých se jmenuje celé lokalita. Ke klášteru se konaly oblíbené a vyhledávané poutě a byl navštěvován významnými dobovými osobnostmi. Kajetáni o areál pečovali až do roku 1783. Následně byly oltáře a obrazy převezeny do břevnovského kláštera. Roku 1821 byla loď a ochoz kláštera pobořeny hrabětem Kounicem. Areál zakoupil v roce 1903 již zmiňovaný Jan Kolátor. Kaple je jako kulturní památka zapsána v operativním seznamu hlavního města. Zůstal jen její osmiboký závěr, který byl na počátku sedmdesátých let 20. století zrekonstruován.
Stav 25.12.2018
Poslední kontrola keše: 7.3.2021