V širším okolí Hluboček se vyskytuje několik pomístních názvů, které se váží ke zlatu. V Mariánském Údolí máme potok a údolí Zlatý důl, na Hrubé Vodě v ohybu Bystřice u domova důchodců, blízko štoly Panny Marie Sněžné, je staré důlní dílo zvané dříve Goldloch (něm. zlatá díra) a les u Lošova i jedna tamní ulice jsou nazývány Zlaté doly.
Taková koncentrace zlata v pojmenováních není jistě náhodná a lokality byly a jsou předmětem zájmu řady geologů. Před dvěma lety vyšel článek o historických důlních dílech ve velkobystřickém rudním revíru, kam Mariánské Údolí spadá, jenž byl výsledkem několikaletého výzkumu. Z obsáhlého odborného článku zde přinášíme kratší shrnutí, doplněné informacemi z dalších zdrojů. Vedle toho se téma objevilo ještě v časopisu Minerál v článku: Nové poznatky k hornickému revíru v Mariánském Údolí u Olomouce.
Geologie oblasti
Zmíněný rudní revír se nachází v jižní části Domašovské vrchoviny a patří k němu zbytky důlních prací, které jsou lokalizovány na katastrálním území obcí Velká Bystřice, Hlubočky, Lošov a Radíkov. Revír je součástí moravického souvrství, náležejícího do spodního karbonu, tedy do mladších prvohor. Pro toto souvrství jsou typické tmavé jílovité břidlice a pásy hrubozrnných drob, ale hydrotermální, křemen-karbonátové žíly v těchto horninách obsahují olověno-stříbrné, měďnaté a železné rudy i menší příměs zlata.
Rýžování
Zlato se rýžováním z říčních sedimentů Bystřice a jejích přítoků získávalo od nejstarších dob, o čemž svědčí zbytky rýžovnických sejpů (sypané hromady propraného štěrku a písku) mezi Velkou Bystřicí a Domašovem nad Bystřicí. V pramenné oblasti řeky se ostatně nachází ves s výmluvným jménem Rýžoviště, dříve Braunzejf/Braunseifen (něm. hnědé sejpy). Řeka bohužel většinu těchto stop vymazala při povodních a přirozených změnách koryta.
Pravostranný přítok Bystřice, potok Zlatý důl, tak vodnatý není a z jeho koryta i zachovalých hald po rýžování byly roku 2005 odebrány vzorky ke stanovení obsahu těžkých minerálů. Autoři studie uvádějí: „Zhruba v polovině údolí potoka Zlatý důl v blízkosti dvou chatek s břidlicovým lůmkem se nachází nejrozsáhlejší pozůstatky hornické činnosti….” Jsou jimi deprese po propadajících se důlních dílech, vytěžená hlušina nebo studánka, která je ve skutečnosti vývěrem důlních vod.
Podzemní těžba
Rýžováním se však vytěžilo jen poměrně malé množství kovu v porovnání s možností podzemního dobývání. Další vzorky měly proto doložit obsah drahého kovu přímo v hornině v podzemních štolách, které byly založeny už ve středověku a v jejichž ražení se pokračovalo ještě po roce 1800.
Velkému časovému rozpětí odpovídá i rozdílná technologie a tudíž i různá tvářnost raženého důlního díla. V místě pozdějšího Mariánského Údolí byly zkoumány čtyři štoly: štola František (do r. 1800 zvaná Dědičná), štola Kristova pomoc, štoly Jan a Goldgrund spolu se dvěma šachticemi (viz mapka).
Ve Velké Bystřici to byla štola u vojenského překladiště, která byla objevena právě díky jeho výstavbě na začátku devadesátých let minulého století (v té době byla ještě v celém profilu zatopena a při průzkumu potápěčem byla zjištěna délka 30 metrů, pak následoval zával přes celý profil štoly) a štola u Petrova mlýna nad Velkou Bystřicí.
Zlatá horečka
O nakažlivosti zlaté horečky, jejímž příznakem byl opakovaný návrat prospektorů do těchto míst, svědčí slova autorů článku: „Počátky důlních prací jsou datovány do 12. století (těžba rud stříbra a olova je spojována s ražbou denárů v Olomouci v průběhu 11. a 12. století), další etapa probíhala v 15. až 16. století. Poslední neúspěšné pokusy o těžbu proběhly v 18. až 19. století, roku 1812 jsou veškeré práce ukončeny.”
Martin Janoška uvádí zajímavou historickou souvislost: „První písemné zprávy o dolování (v okolí Velké Bystřice, pozn. autora) pocházejí z 16. století (rok 1524), … dále pak z let 1744 a 1766, kdy v Rakousku vyvstala potřeba najít náhradní zdroje nerostných surovin za válkou ztracené Slezsko. Roku 1771 se těžilo ve štolách Goldgrund a Marie Sněžná (na Hrubé Vodě, pozn. autor) … Ještě v roce 1816, údajně po nálezu ryzího stříbra, se doly naposled otevřely …”
Počátky železáren
Po skončení těžby v desátých letech 19. století nastává zcela nová éra. Jak uvádí David Papajík v Dějinách obce Hlubočky, byly roku 1824 pozemky i s dolem Panny Marie Pomocné v kopci Krávný propůjčeny Josefu Zvěřinovi, který se namísto těžby rud mědi, stříbra či zlata zaměřil na výrobu zcela jiného kovu - začal zde stavět vysokou pec.
Zvěřina patrně využil místní zdroj železné rudy, jehož ložisko však bylo v porovnání např. s Moravským Berounem nebo Horní Loděnicí nevýznamné. Osada Mariánské Údolí, která díky založení železáren vznikla, má své jméno právě od Těžířstva Panny Marie Pomocné. Kaple Panny Marie Bolestné (či spíše její předpokládaná předchůdkyně) v bezprostředním sousedství štol, je dílem horníků, kteří při své nebezpečné profesi pomoc ochránkyně potřebovali.
Svaté obrázky, sošky ale dokonce i oltáře umísťovali přímo do štol. Výklenky, které se našly v kamenné vyzdívce štoly František (viz foto) sloužily pravděpodobně právě k jejich umístění.
Zlato ze Zlatého dolu
Odebrané vzorky ze štol byly před pár lety podrobeny analýze ve specializované laboratoři v Kutné Hoře. Pouze v jednom ze vzorků bylo zjištěno zlato a to v množství 11, 9 ppm, což odpovídá 11, 9 gramu na tunu horniny.
Jiná byla situace v sedimentech potoka Zlatý důl. Na místě označeném v mapce (Au) byl odebrán jeden z dvanácti vzorků pro rýžování neboli šlichový průzkum a ten obsahoval zlato ve hmatatelné formě. Nešlo o žádný velký kus kovu, jak je vidět na snímku. Autoři výzkumu jej charakterizují takto: „Zlato tvoří drátek dlouhý 1, 5 mm o průměru cca 0, 1 mm na jedné straně rozšířený o nepravidelný útvar … tato zlatinka má proměnlivé chemické složení - obsahuje 17 až 40 hmotnostních procent stříbra.”
Vedle toho byla v odvalech zjištěna řada minerálů jako: dolomit, kalcit, galenit, chalkopyrit, pyrit, sfalerit ad.