Sokolská pomoc výsadku Anthropoid (043)

Sokolové se již od prvních dnů začlenění republiky do Protektorátu Čechy a Morava, zapojili do činnosti fungujících odbojových organizací (Politické ústředí, Obrana národa, Petiční výbor věrni zůstaneme) a jako svoji vlastní vytvořili organizaci Obec sokolská v odboji (OSVO). V čele odbojové sítě, fungující od ústředí, přes župy až do místních jednot, stáli čelní činovníci sokolské obce. Činnost OSVO směřovala stejně, jako činnost ostatních odbojných skupin, k porážce nacistického Německa. Odbojová činnost byla pro Sokoly způsob, jakým osvobodit okupovanou vlast. Tato myšlenka byla u sokolů podporována a umocňována zejména jejich demokratickými ideály. V dubnu 1941 nařídil K. H. Frank, aby byla zastavena činnost Sokola. Následně 3. července 1941 byl gestapem zatčen náčelník br. dr. Augustin Pechlát, který byl popraven 30. září 1941. K této popravě došlo bezprostředně po nástupu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora dne 28. září 1941. Následovalo vyhlášení stanného práva a OSVO, stejně jako ostatní odbojové organizace, se stala cílem úderů německých bezpečnostních orgánů. Dne 8. října 1941 byla nacisty zahájena „Akce Sokol“, při které bylo zatčeno přibližně 1500 členů vedení sokolské obce, žup a dalších funkcionářů. Dne 11. října 1941 vstoupil v platnost Heydrichův úřední výměr o rozpuštění České obce sokolské. Hlavním důvodem tohoto aktu byla skutečnost, že organizační aparát Sokola sloužil odbojovému hnutí. Tento výměr byl Heydrichem osobně podepsán již dne 8.října 1941, tedy v době, když započalo zatýkání. Přesto dokázala OSVO vyvíjet odbojovou aktivitu až do konce roku 1941, kdy se rekonstrukcí poničených organizačních struktur začal zabývat br. Ladislav Vaněk a tato de-facto nově vybudovaná organizace, která pokračovala v činnosti OSVO, a navazovala na její organizační struktury, nesla krycí název Jindra. Tato organizace na sebe navázala některé menší odbojové skupiny s cílem sjednotit demokratický odboj. Také dokázala navázat spolupráci s výsadky, kterým zajišťovala pomoc (např. jim opatřovala doklady potřebné k pobytu na území protektorátu, poskytovala jim ubytování a úkryt operačního materiálu, sháněla potraviny, prováděla kurýrní činnost).

Jedna z jejích skupin pod názvem „Říjen“ v čele s br. Janem Zelenkou, se přímo podílela na přípravách útoku na Reinharda Heydricha, provedeného operační skupinou Anthropoid, přičemž účast na této vojenské operaci, pojali Sokolové velmi osobně a to nejen z důvodu věrnosti k Československé republice, ale také jako částečnou odplatu „katanovi jejich bratrů z Akce Sokol. Bez jejich pomoci, za kterou mnozí zaplatili svým životem, by se tato operace nemohla nikdy uskutečnit. A právě jedním z těchto Sokolů, kteří operační skupině Anthropoid poskytovali od začátku pomoc byl i br. Jaroslav Starý s manželkou Marií ze Šestajovic.

Jaroslav Starý se narodil 22. dubna 1891 v Sobíňově. Vyučil se zahradníkem a v roce 1907 byl odveden na vojnu do Rakouské armády, kde sloužil u 60. pěšího pluku v Maďarsku. Po skončení prezenční služby se však nevrací do svého rodiště, ale usídluje se Klánovicích v dome čp. 38 (dnes ulice Krovova) a živí jako zahradník. V roce 1914 odjíždí do Velké Británie, kde ho zastihne začátek 1. světové války. Zde je jako občan nepřátelského státu na podzim roku 1914 internován v zajateckém táboře.

Po prolomení mezinárodních úmluv, že do armády nemohou být vzati zajatci nepřátelského státu, vstupuje Jaroslav Starý dne 2. července 1917 do anglické armády a je přijat do Královského pluku západního Kentu. S touto jednotkou je koncem měsíce srpna 1917 vyslán na misi do Indie, do které připluli až na konci listopadu téhož roku. Jistě se jednalo o cestu pro Středoevropana exotickou, která v obavě z ponorek a lodí působcích ve Středozemním moři, vedla podél západního pobřeží Afriky s vícedenními zastávkami v Sierra Leoně a Kapském městě. V Indii byla jednotka nejprve dislokována ve městě Jubalpur ve střední Indii, v únoru 1918 byl pak Jaroslav Starý s jednotkou převelen do města Quetta v provincii Balučistán nedaleko afghánských hranic. V roce 1919 začala tzv. Třetí anglo-afghánská válka, jejíchž bojů se Jaroslav Starý zúčastnil právě na hranicích s Afghánistánem. Od 8. června byl hospitalizován s malárií, ale po uzdravení se vrací k jednotce. Když válka skončila, požádal o návrat do Anglie. Dlouhou cestu zpět, která vedla přes Karáčí, Bombaj, Suezský průplav a Středozemní moře, nastupuje až 19. října 1919. Po návratu do Anglie čerpá čtyřtýdenní dovolenou, a zpátky do již svobodného Československa se vrací pravděpodobně na Vánoce 1919. V lednu 1920 je demobilizován z anglické armády, když je mu jako legionáři započítáno 7 let a 6 měsíců služby v legiích. Jaroslav Starý se opět usídluje v Klánovicích v čp. 38 a provozuje zahradnictví, z něhož dodává čerstvé květiny do květinářství v centru Prahy.

V následujících letech koupil v sousedních Šestajovicích pozemek, na kterém provozoval své zahradnictví, a na kterém také postavil rodinný dům, kde se se svojí ženou usadil.

Marie Stará, rozená Hrůzová, se narodila 19. března 1902 v Praze. Dne 6. června 1921 maturovala na učitelském ústavu v Praze a po letních prázdninách nastoupila jako zastupující učitelka na obecné pětitřídní škole v Kostelci nad Labem, kde setrvala jeden rok. Od 1. září 1922 byla Okresním školským výborem ustanovena jako zastupující učitelka na obecní škole v Šestajovicích, od března 1926 působila na šestajovické škole jako učitelka, jmenována za definitivní učitelku byla od 6. října 1926. Od 1. února 1937 byla jmenována zatímní řídící učitelkou obecné smíšené školy v Šestajovicích, a v této funkci setrvala až do 30. června 1938, kdy byla zproštěna místa zatímní řídící učitelky a od 1. července se opět stala pouze zatímní učitelkou. Ke dni 31. května 1939 byla Okresním školním výborem zproštěna služby, 23. ledna 1940 jí bylo přiznáno tzv. „odbytné“ ve výši 12636 Korun a tím byla ukončena její učitelská kariéra na obecné škole v Šestajovicích.

Br. Jaroslav byl členem Sokola v Klánovicích ještě před svým odjezdem do Anglie, po svém přesídlení do Šestajovic se zde stává cvičencem, v říjnu 1920 se hlásí do nově zakládaného hudebního a pěveckého odboru. V roce 1921 absolvuje župní cvičitelské zkoušky a stává se cvičitelem V roce 1922 je při volbě činovníků br. Starý navržen do funkce náčelníka Šestajovické sokolské jednoty. V následujících letech byl zvolen za náčelníka IV. okrsku Sokolské župy Barákovy. Členem Sokola je až do jeho druhého rozpuštění v říjnu 1941.

Život manželů Starých radikálně změnila noc z 28. na 29.prosince 1941, kdy byla v katastru sousední obce Nehvizdy vysazena skupina Antropoid ve složení rtm. Josef Gabčík a rtm. Jan Kubiš.

Dvojce parašutistů přistála na poli východně od obce Nehvizdy, poté ukryli operační materiál v nedaleké zahradnické budce Antonína Sedláčka a k ránu opustili dopadovou plochu, aby vyrazili na jejich první záchytnou adresu. Po průchodu přes Plzeň, kde se jim dostává pomoci především od policejního inspektora Václava Krále a jeho rodiny, se přesouvají do Prahy. Jako první se sem dostává již na Silvestra 1941 Jan Kubiš a po doléčení nohy, zraněné při seskoku, i Gabčík. V Praze se ukrývají na adresách poskytnutých spolupracovníky z Plzně. Jejich první snahou po tomto přesunu je soustředit prozatímně uschovaný operační materiál na bezpečné místo. Proto se na počátku ledna 1942 Jan Kubiš vypravuje zpět do Nehvizd, kde kontaktuje Antonína Sedláčka, v jehož zahradnické budce je materiál prozatímně uschovaný.

Také zde využívá tip, který dostal v den přistání od nehvizdského faráře pana Františka Samka, a kontaktuje Františka Kroutila (majitele strojní pekárny v Nehvizdech a zároveň starostu místní Sokolské jednoty). Ten do pomoci s převozem vybavení zapojuje své kamarády a bratry Sokoly z Barákovy župy Jaroslava Starého ze Šestajovic a Břetislava Baumana, mlynáře z Horoušan.

Společně přepravili pravděpodobně již v neděli 4. ledna 1942 padáky, pryžové přilby, popruhy, plechové krabice se zbraněmi a výbušninami od zahradníka Antonína Sedláčka z Nehvizd do opuštěného lomu, zvaného „Skály“, nedaleko Horoušan. Jaroslav Starý také poskytuje Kubišovi kontakt na dalšího spolehlivého bratra Sokola, a to Jaroslava Piskáčka, náčelníka vysočanské Sokolské jednoty. Z úkrytu ve Skalách je postupně většina materiálu přepravena do Prahy. Po odvozu operačního materiálu, se o příslušníky skupiny Anthropoid, stejně jako o příslušníky dalších skupin, které přicházely od konce března roku 1942 do protektorátu, plně starali členové sokolské odbojové organizace v Praze. Do této pomoci jsou ale s největší pravděpodobností zapojeni i manželé Staří a také další občané Šestajovic, kteří podporují v Praze ukrývané parašutisty jídlem. Dne 27. května 1942 krátce po půl jedenácté v Praze-Libni na Kirchmayerově třídě (dnes ulice Zenklova), uskuteční Josef Gabčík s Janem Kubišem, ozbrojený útok na Reinharda Heydricha. V následujících dnech se oba členové Anthropoidu, ale i další ,v Praze pobývající výsadkáři z ostatních výsadkových skupin, postupně ukrývají v pravoslavném chrámu svatých Cyrila a Metoděje v Praze, Resslově ulici. Přes probíhající represe, kdy jsou denně zatýkány a popravovány desítky příslušníků odbojových skupin, jsou do pomoci výsadkářům zapojeny desítky Sokolů. Co však už nedokázala ilegální organizace unést, byla zrada parašutisty Karla Čurdy ze skupiny Out Distance, který se psychicky zlomený přihlásil dne 16. června okolo poledního na řídící úřadovně gestapa v Praze v Bredovské ulici (dnes ulice Politických vězňů) v Petschkove paláci. Zde pod příslibem beztrestnosti jeho a jeho rodiny prozrazuje spolupracovníky výsadkářů, se kterými se měl možnost setkat. Proto ještě v noci 17. června dochází k zatýkání u Moravců, Svatošových, Zelenkových a dalších. Na základě krutých výslechových praktik a po nelidských útrapách je prozrazeno místo úkrytu parašutistů. Dne 18. června 1942 je v 04:15 hodin provedena uzávěra v okolí kostela a od půl páté jednotky SS v síle 740 vojáků, společně se zhruba 60 příslušníky gestapa, až do 11 dopoledne dobývají sedm statečných obránců kostela. I po smrti výsadkářů však pokračuje vlna zatýkání. Dne 13. července je zatčen Jaroslav Piskáček. O dva dny později gestapo zatýká i v Šestajovicích, kde je zatčen Jaroslav Starý. Ten je převezen k výslechu do Nehvizd společně s Břetislavem Baumanem. Následně jsou oba převezeni do vazební věznice gestapa na Pankráci. Po zatčení Jaroslava Starého se jeho nejbližší rodina snažila podniknout vše pro jeho záchranu a snažila se ho z vězení vykoupit. Výsledkem bohužel bylo to, že Němec, přes kterého tento pokus učinili, od zprostředkování nakonec ustoupil, když zjistil, že se nejedná o hospodářský přečin, ale o odbojovou činnost. Na konci měsíce srpna je, stejně jako ostatní ženy sokolských odbojářů, zatčena i jeho manželka paní Marie. I další osud těchto žen je stejný. Dne 15.září jsou převezeny do policejní věznice pražského gestapa v Terezíně. Zde oba manželé na oddělených celách čekají na konečný ortel, který přichází 27. září 1942, kdy jsou oba dva v nepřítomnosti odsouzeni stanným soudem k trestu smrti. Dne 22. října je z Malé pevnosti Terezín vypraven transport čítající více jak 400 mužů, žen a dětí směřující do koncentračního tábora Mauthausen. Z toho je 264 osob spojených s útokem na zastupujícího říšského protektora a s podporou parašutistů z operačního období přelomu let 1941 až 1942.

Transport dorazí na nádraží do Mauthausenu následující den. Po přijímací proceduře, při které si jména a profese těchto odsouzených vyslechne u Zdi nářků sám velitel koncentračního tábora SS-Sturmbannführer Franz Zierais, jsou soustředěni v prostoru tzv. bunkru. Zde přečkají noc. Ráno v 8:30 je vyvoláno první jméno ženy, která bude popravena ranou do týlu z malorážní pistole. Paní Marie Stará byla tímto způsobem popravena v 11:40 minut ve věku 40 let. Její manžel Jaroslav Starý ve 14:18 hodin ve věku 51 let.

Dne 8. května 2017 při příležitosti oslav 72 let od ukončení druhé světové války udělil ministr obrany Jaroslavu Starému vyznamenání Kříž obrany státu in memoriam.

BURIAN, Michal. ČOS. Sokolský odboj [online]. 2015, 226.11.2015 [cit. 2016-10-04]. Dostupné z: http://sokol.eu/obsah/5500/sokolsky-odboj

JANÍK, Vlastislav. Zpracované příběhy vězňů Koncentračního tábora Mathausen: Příběh rodiny Starých [online]. 2013 [cit. 2016-10-04]. Dostupné z: http://mauthausen.webnode.cz/zpracovane-pribehy-veznu-ktm/stary-jaroslav/

DUŠKOVÁ, Alena. Historické okénko uveřejňované v Šestajovickém Dostavníku

Děkuji zejména panu Vlastislavu Janíkovi za umožnění použití jeho perfektně zpracovaných historických informací o rodině Jaroslava Starého.

Za materiální podporu výroby předmětu, který je součástí Travelbugu děkuji společnosti MarS a.s. Jevíčko, české firmě, jenž se zabývá výrobou špičkových výsadkových padáků, které používají s důvěrou nejen výsadkové jednotky Armády České republiky. Především děkuji paní Mackové z obchodního oddělení.

Tato keš je součástí série *100 sokolských keší republice*,
kterou zakládá Česká obec sokolská prostřednictvím svých žup a jednot. Série vzniká ke stému výročí založení republiky v roce 2018.