Tajemství vodníka od Lopateckého rybníka
Nedávno jsem v archivu zámku Kozel narazil na zajímavé dokumenty, jejich autorem byl F. X. Franc. Ten zde na zámku působil jako zahradník. Kromě toho působil i jako amatérský archeolog. Především však byl excelentním pozorovatelem. Svá pozorování pečlivě dokumentoval, třídil, zanechal po sobě obrovské množství zápisků, poznámek, ale i souborně zpracovaného materiálu. Známé jsou jeho tabule s podrobnými nákresy mohylových pohřebišť v okolí, o dalších zápisech ale už málokdo ví. A tak i pro mne bylo velkou výzvou ponořit se do zámeckého archivu a začíst se do doslova nepřeberného množství textů doplněného téměř vždy podrobnými nákresy a obrázky.
Našel jsem nákresy skal v okolí Kozlu s podrobným popisem hornin, našel jsem botanickou resp. zahradnickou dokumentaci, kde byl v podstatě zapsán každý zasazený stromek nebo keř v zámeckém parku. Vše samozřejmě doplněno o popis umístění, kompozice s okolními stromy, popisem předpokládaného růstu, mohutnosti, ale např. i nákresy, jak místo zasazení může vypadat za 20 a 40 let. Našel jsem zápisy o denních a nočních teplotách, o počasí, hezky pečlivě den po dni.
Nořil jsem se do archivu den co den a pokaždé jsem objevil něco nového fascinujícího, něco dalšího co uvízlo v hledáčku tohoto neskutečně pozorného a nadaného člověka. Personál na zámku už si mě začal dobírat, sličná mladá průvodkyně mi dokonce podezřívala, že do archivu chodím kvůli ní, abych jí byl na blízku. Přicházeli jsme ráno totiž skoro současně, když ještě na zámku prakticky nikdo nebyl. Myslela, že ji budu svádět. O cynických narážkách personálu jsem si myslel svoje. No a slečnu jsem asi zklamal. Asi chtěla slyšet, že tam každý den mířím kvůli ní.
Jednoho červencového dne jsem právě pročítal zápisky o Lopateckém rybníku. Byla tam podrobná informace o poškození hráze rybníka v důsledku přívalového deště při nezvykle silné bouřce. Na cca 20 stranách tohoto A4 sešitu bylo popsáno velmi teplé počasí, které bouřce předcházelo, byl tu i přibližný údaj o úhrnu srážek. Franc popisoval jak bouřkové mraky nejprve přišly od Staré Plzně, přešly za silného hřmění a množství blesků přes zámek a hnaly se dál k Nezvěsticím. Zase tak moc nepršelo, jenže pak se vítr zcela obrátil a černá hradba mraků vyrazila s hukotem zpět. Franc píše, že mu bylo jasné, že je zle. K zámku se řítilo krupobití, děsivý vítr a hustý déšť jaké ještě nezažil. Jen tak tak, že stihl doběhnout pod nevelký přístřešek u hráze rybníka. Zůstat v takovém marastu venku, asi by si to na zdraví pěkně odskákal. Krupobití trvalo více než 20 minut. Všude kolem ležela bílo-zelená směs krup a a nasekaného listí stromů, také spousta ulámaných větví , ale nejsmutnější pohled byl na samotné stromy. Během chvíle listnaté stromy přišly prakticky o všechny listy, teď v polovině léta!!! Hustý déšť začal pomalu vrstvu krup rozpouštět a zdálo se, že nejhorší už mají za sebou. Ale ještě v půl šesté večer ležela na mnoha místech zámeckého parku souvislá vrstva krup. To už prakticky nepršelo. Kolem šesté přetekla hned na dvou místech hráz. Vodní živel bral s sebou vše, co mu přišlo do cesty. Franc spolu s polesným a dvěma pomocníky stihli jedno místo zcela opravit, jenže na tom druhém voda řádila dále. Asi metr a půl hluboká a čtyři metry široká průrva tu zela jako vstup do pekla. I tady se snažili ještě zachránit, co šlo. Ale živel byl příliš silný. Naštěstí déšť už ustal, a tak se dalo čekat, že i odtok z rybníka se co nevidět začne mírnit. Polesný se svými pomocníky se kolem osmé rozloučili a vyrazili k hájence. Francovi se domů nechtělo, všechno ho bolelo, byl unavený, dnešek dal fyzicky i psychicky hodně zabrat. Řekl si, že se natáhne na chvíli pod přístřeškem a odpočine si. Pozoroval, jak se stmívá. Přes doslova odrané koruny stromů to byl najednou podivný pohled. I zámek byl nyní vidět skrze holé stromy v parku. Po setmění se zase zaposlouchal do té směsice zvuků kolem. Jednak bylo stále slyšet vodní živel jak se dere rozvodněnou řekou, ale i protrženou hrází... Chvíli seděl a poslouchal šumění větví, no dost možná, že kdyby bylo listí na stromech, tak by neslyšel nic, ale teď se mu zdálo, že slyší ještě něco jiného. Byl to trochu podivný zvuk, ale zdál se mu přeci jen odněkud známý. Váhal, odkud vychází. Zaposlouchal se cíleně, bude to asi od řeky. Postupně se ale zdálo, že zvuk přichází směrem od mlýna, tedy kus dolů po řece. Dodal si odvahy a vydal se trochu blíž, aby jednak lépe slyšel a jednak zkusil zjistit, co nebo kdo je původcem. Tmou poněkud klopýtal podél docela nového koryta přepadu z rybníka a pomalu se také přibližoval k řece. I v řece se valilo nezvyklé množství vody a temně hučelo, i když jindy je tu hladina klidná. Zvuk, za kterým se vydal však nezněl jasněji, spíše jej nyní přehlušoval hukot rozvodněné řeky. S velkými obtížemi přebrodil přepad z rybníka a na chvíli se posadil na břehu. Teď už do zámku určitě nemůže, i když je to jen kousek do svahu nahoru. Mokrý a teď i zablácený, to by ho zrovna nepochválili. Uvědomil si, že zvuk je teď mnohem lépe slyšitelný. Najednou měl i jasno, kde jej už slyšel. No jasně ... Jako dítě slýchával spoustu pohádek! I tu o vodníkovi. Vždyť to zní jako vodníkovo "bre ke ke". Brzy vypozoroval, že ono známé "bre ke ke" se neopakuje, ale různě podivně kombinuje. Z náprsní kapsy kabátce vytáhl zápisník a tužku. Jenže je tma, že nevidí ani, kde má zápisník popsaný a kde ne. Nahmatal v kůži vytlačený nápis na předních deskách. Tak tady je předek, zezadu nic zapsáno nemá, zápisník tedy otočil. A hned na první stránce začal psát. Stíhal psát jen krátké a dlouhé čárky, tu dlouhou, když se ozvalo "bre", krátkou čárku, když slyšel krátké "ke". Pečlivě zapisoval, vše co slyšel. Snad půjde z toho záznamu někdy něco rozluštit. Popsal několik stránek zápisníku. Přistihl se, že už vše zapisuje docela automaticky. Připomínal si sám sobě pečlivost. Nesmí udělat chybu... Možná už nikdy nebude podobná příležitost. Stále ale očima pátral i směrem odkud zvuky přicházely. Doufal, že něco zajímavého zahlédne. To by bylo zahlédnout vodníka, to by měl štěstí. Jenže černočerná temná noc byla těžký protivník. Nikde žádné světýlko, ani ve Šťáhlavech, ani ve stejně vzdálených Šťáhlavicích. Na zámek odtud neviděl, ale tam by nějaké světlo jistě svítilo. Navíc bylo stále zataženo, ani hvězdička na nebi. Zvuk se náhle odmlčel! Vstal, jako by se chtěl rozhlédnout, co se stalo. Upřeně hleděl do tmy, zdálo se mu, že zahlédl pohyb kousek od řeky. Možná, nebyl si jistý. Konečně se mezi mraky ukázalo i pár hvězdiček. Asi ta trocha světla ... možná to byl jen přelud. Popošel kousek po proudu, šel ve stráni po vrstevnici, nešlo se dobře, zakopával o drny , chytal se do mokrých stébel vysoké trávy. I Měsíc nakonec trochu přispěl, aby lépe viděl. Schovával se sice stále za mrakem, ale světla bylo najednou mezi mraky dost, aby dokázal rozeznat stromy před sebou, nebo třeba větší větve. Znovu měl pocit, že postřehl pohyb zelenavého světla někde mezi stromy na Zámlené. Byl už dost blízko jezu. Znovu se ozval ten zvuk. To musí být vodník, nyní velmi zřetelně slyšel jeho hlas. Chvatně zase začal zapisovat, aby mu nic ze záznamu neuniklo. Tentokrát zněl hlas nějak naléhavěji, jakoby vodník naříkal. A brzo opět hlas ustal. Po chvíli, kdy bylo slyšet jen hukot vody, se odhodlal vykročit dál. Ale udělal jen pár kroků, když uslyšel žbluňknutí. Napínal zrak i sluch, ale zase byl všude klid, jen voda dál vřela v rozvodněné řece.
Zůstal dlouho na místě, ale vodníkův hlas se už neozval. Začínalo svítat. Nejprve se objevil světlejší proužek nad stromy směrem k Lopateckému rybníku a za chvíli už obzor hrál magickými barvami. Probouzel se nový den. Byl unavený z nočního pozorování, zkřehlý, prochladlý a mokrý. Ale na spaní neměl ani pomyšlení, chtěl se jen trochu zahřát, převléci do suchého. Vyrazil na zámek, určitě tam dostane i něco k snídani, to bude dotazů a vysvětlování, ale pak hned vyrazí na obhlídku. Bude to perný den, na který se netěší nikdo. Bude to smutný pohled až tu spoušť ukáže denní světlo...
Probral jsem se z příběhu, do kterého jsem se doslova vžil, a prohlédl další papíry, které byly vloženy do A4 sešitu s popisem katastrofy. Poznal jsem přepis zápisků z pozorování a pak také jakési pokusy o rozluštění. Některé přeškrtlé, jiné nedopsané. Franc asi nikdy nerozluštil "vodníkův nářek". O to více jsem se do luštění ponořil já...
Možná si budete vědět rady, každopádně přeji hodně štěstí...
Obrázek: Nafocený list z archivu zámku s přepisem hlasu vodníka.
Jak na kešku?
No s luštěním Vám neporadím, ale snad mohu připomenout, že jde o keš obtížnosti T5. A atributy určitě něco napoví, prostě bez pomůcek to nepůjde.
