Keš je uložena u hraničního přechodu pro pěší a cyklisty Bučina-Finsterau. V sezóně jezdí na Bučinu autobus z Kvildy, jinak je sem vjezd autem zakázán. Na německé straně je v provozu elektrobus do Finsterau. Využití tohoto přechodu skýtá mnoho turistických možností i pro méně zdatné turisty. Jsou to zejména vrchol Siebensteinkopf se skalní skupinou Siebensteinfelsen (Sedmiskalí) a vodní nádrž Reschbachklause.
Z Bučiny je možné shlédnout panorama Šumavy podél hranic až k masivu Třístoličníku a při jasném počasí jsou vidět i vzdálené vrcholky Alp- Dachstein – Nejvyšší bod Hoher Dachstein 2999 m.n.m.
Zaniklá obec Bučina
Na bývalé Horní Zlaté stezce, vedoucí z Kašperských Hor přes Finsterau do Pasova v těsné blízkosti zemské hranice s Bavorskem, byla založena na jižním svahu Poštovní hory okolo roku 1770 osada. Byla nejvýše položenou vsí na Šumavě (1200 m.n.m.). První osadníci zde nalezli porosty starých buků a podle toho osada dostala název Buchwald (česky Bučina). Roku 1794 zde stálo 13 domů, v nichž žilo 100 osob. Osadníci měli za úkol zpracovávat zdejší lesní bohatství. Těžké podmínky k životu i práci zlepšilo vybudování silnice z Kvildy na Bučinu v letech 1865-1866. Zima zde byla drsná a dlouhá. Malebná poloha s dalekými výhledy lákala návštěvníky Šumavy už v 19. století. Významným cílem výletníků se staly také prameny Vltavy, kde stávala turistická ubytovna. Za první republiky stávalo na Bučině již přes padesát domů, budova celního úřadu s kasárny finanční stráže, fořtovna, mlýn, hájovna, obecná škola, pila a spořitelna. Byl zde i rybník a vlastní obecní rozvod vody (s přivaděčem z přírodního prameniště - tzv. "Sedmipramení"). Od roku 1926 zde byla v provozu i malá elektrárnička, dodávající elektřinu do obce. Vyrostlo zde i několik hostinců a hotelů. V provozu byly hotel Fastner (kde v roce 1934 bylo asi ne moc levné ubytování v nabídce 26 Kč za noc), známý hostinec "Zum Tiroler" a později postavená Pešlova chata na jejímž místě stojí nynější horský hotel "Alpská vyhlídka", který je nejvýše položený hotel (1182 m.n.m) na Šumavě.
Po 2. světové válce se obec ocitla v zakázaném hraničním pásmu a železná opona ji nadobro odřízla od světa. Opuštěné domy byly zbourány v roce 1956. Další dva stávající domky byly postaveny armádou v 50. letech.
V současné době se zde nachází pouze obnovená kaple sv. Michala (znovupostavena v roce 1992), a horský hotel Alpská vyhlídka
Nachází se na úžasném jižním svahu se zcela zvláštními klimatickými podmínkami: Na jeho pozemku, ve výšce skoro 1200 m.n.m dozrávají ještě jablka! Jestli že je Kvildě například -25°, na Bučině je cca. -9° až -10°. Pokud je v nižších polohách mlhavo, mrholení či déšť, na Bučině se opalují návštěvníci jako v jižní Itálii. Přitom sněhové podmínky jsou na Bučině nejlepší ze všech. Sníh leží nejméně od listopadu do dubna( i dříve, nebo i déle) Sněhová pokrývka dosahuje 1 – 3m.
Přímo středem Bučiny prochází rozvodí Labe (Severní moře) - Dunaj (Černé moře). Bučina sousedila a farně připadala k obci Knížecí pláně (3 km) (1050 m.n. m) Do katastrálního území Bučina patří i Pramen Vltavy (1168 m.n.m), přičemž Bučina leží 3 km od něj.
V těsné blízkosti hotelu Alpská vyhlídka se nachází památník železné opony, asi stometrový udržovaný úsek s ostnatým drátem, strážní věží a informační tabulí. Signální stěna zhotovená v roce 2008 na místě zaniklé obce Bučina v národním parku Šumava, jako připomínka toho, jak vypadala skutečná železná opona na československé západní hranici, kterou od roku 1951 začal budovat totalitní komunistický režim. Oponu tvoří zrekonstruované hraniční zátarasy s ostnatými dráty, strážní věž a informační tabule, pojednávající o historii zaniklé obce Bučina a systému hraničních zátarasů na západní hranici.
Cerpano z Zanikle obce, z signální stěna a turistika