Pohádka Mystery Cache

Zlatomlýnské údolí v Brodcích se dá samo nazvat pohádkou. Byla tam však Pohádka s velkým "P". Byl to soubor pohádkových útvarů ve stráni u rybníka Strážova. Autorem a tvůrcem byl Karel Zapletal z Třebíče, který se díky své manželce dostal roku 1932 do Brodců. Zamiloval si zdejší údolí, dojížděl sem každý týden a nacházel duševní klid v lesích kolem Strážova. Bývalo tomu tak i v těžkých letech okupace a ještě dlouho po válce. V umělcově fantazii vyvolával každý přírodní útvar pohádkovou postavu. Pojal úmysl vytvořit ve stráni na levém břehu rybníka jakýsi pohádkový skanzen.

Z kůry stromů, šišek, mechu, pařezů, kamenů a samorostů vznikaly pod jeho rukou pohádkové výjevy - vodník se sítí v rákosí, kouzelný mlýn, bůh sklářů, bludička. Z upravených kořenů vznikal "černý kontinent", byl tu had anakonda z čeledi hronýšovitých, stály tu symboly znázorňující touhu po slunci, po vláze apod.

Časem upravoval pěšinky, z přírodních dřev vytvářel lávky a přechody přes potok, ze samorostů vznikaly ozdobné vstupní brány. Zpočátku si lidé počínání Karla Zapletala příliš nevšímali. Brzy však začali přicházer zvědavci z blízka i daleka. Koncem padesátých let přijížděly už autobusy s výletníky a turisty. Splnila se slova Karla Zapletala : "Já to vaše Zlatomlýnské údolí proslavím."

Větrná smršť 28. května 1958 byla černým dnem pro Pohádku. Mnoho stromů bylo zničeno a s nimi i značná část pohádkových útvarů. Brzy na to, v r. 1960 zemřel i Karel Zapletal. Zástupci brodeckých občanů položili na jeho hrob snítky smrků a borovic z jeho Pohádky.

Bohužel, nenašel se nikdo, kdo by v započatém díle pokračoval. Dnes už nezbylo prakticky nic. Ale vzpomínky na Pohádku a jejího tvůrce žijí dosud v mysli mnoha lidí.

 

Jde o vyprávění založené na básnické fantazii, zejména ze světa nadpřirozených jevů. Důležité je, že pohádkový příběh není původně vázán na podmínky reálného světa. Příběh samotný není vypravěčem prezentován jako pravdivý a posluchači zpravidla také nevěří, že by se mohl odehrát ve skutečnosti.

Po slohové stránce je pohádka charakteristická ustálenými začátky i závěry a doslovně opakované a přejímané přímé řeči. Důležitou úlohu zde také sehrávají některá čísla, především číslo tři (trojí opakování, tři úkoly, předměty, bratři, sestry, sudičky atd.), dále pak často čísla sedm, devět, dvanáct, třináct, čtyřicet, sto. Ve výstavbě syžetu se uplatňuje gradace.

Figury a situace nejsou podrobně specifikovány, jsou poněkud obecné (v dalekém království, v hlubokém lese, starý král). Neuplatňuje se zde skutečná geografie, ani jména historických nebo současných postav. Děj se odehrává většinou v neurčitém minulosti, nejsou tedy uváděny letopočty, stále jen obecné odkazy (za dávných časů). Vše je tedy nereálné a odehrává se ve fiktivním pohádkovém světě. Zdůrazněny jsou velké kontrasty: dobrý/zlý, velký/malý, bohatý/chudý, vznešený/prostý. I přes rozmanitost dějových zápletek, nestává se pohádka volnou hrou fantazie, vše má přísná pravidla.