Pro intenzívní deformaci v prohřáté litosféře je typické vytvoření těsných podkov kolem vnitřního pahorkovitého kruhu a vnějšího obrysu kráteru. Osa symetrie této stavby má směr SV – JZ.Vzhledem k současnému provrásnění Barrandienské pánve a staršímu vrásnění sedimentů proterozoika se jedná patrně o projev variské (Frasn) a kadomské orogeneze. V podmínkách chladnější litosféry v regionálním přetvoření vznikají nejprve tečné zlomy na okraji zpevněného kráteru, které se později vyvinou do úplného kosočtverce. Stavba vnějšího kosočtverce odpovídá nejprve působícímu napětí ve směru SZ – JV v permu a paleocénu a později ve směru SV – JZ v eocénu. Vnější kosočtverečná stavba je proto také výsledkem navzájem naložených, časově oddělených tektonických dějů. Vývin pouze tečných zlomů napovídá, že tektonický pohyb po okrajích masívu nepřevyšoval ca 20 km. Český masív napodobený pokusy ukazuje, že k převrásnění dopadových struktur nemusí dojít a obrys původního kráteru zůstává uchován i přes stlačení okolní litosféry.
Stáří dopadu
Starohorní usazeniny (proterozoikum), které kruhovitým tvarem vyplňují severní část původního kráteru,spolu se stářím detritických zirkonů z proterozoických usazenin dobříšské skupiny snesenými z oblastimoldanubika a se zirkony z paleozoických usazenin dovozují stáří impaktu cca 2 miliardy let.
Stará kráterová stavba ovlivňuje rozmístění rudních ložisek
Obrysové stavby:
a) původního středového pahorku
b) obvodu kráteru pevnostního limitu a
c) rozevřených ssv. – jjz. předkráterových zlomů, tj. hlavně Blanické brázdy,
byly místy s tvorbou nejhlouběji zasahujících zlomů. To se odrazilo i ve vzniku nejvýznamnějších hydrotermálních projevů v Českém masívu. Proto zde vznikla i nejvýznamnější rudní ložiska.
Kontura středového pahorku (přechodné dutiny kráteru), obsahuje rudní ložiska: Jílové, Příbram, Kasejovice, Kometa u Albrechtic, Rudolfov, Jihlava, Havlíčkobrodsko a Kutná hora. Obrys původního vnějšího kráteru sledují ložiska Krušných hor, Ralsko, Dolní Rožínka, Mo zrudnění u Nové Bystřice, Kašperské Hory, Tachovsko, Stříbro. Vydatná ložisková oblast Krušných hor vděčí za své bohatství jednak poloze na okraji původního kráteru a dále vlivu permské tektoniky (zlomů), směřující od SZ k JV. Zlomy porušily v husté síti okraj zpevněné oblasti a dále nepokračovaly. Podél těchto zlomů pronikly permské porfyry a pneumatolytické roztoky (Sn ložiska). Obdobná tektonická situace se opakovala v senonu a ve svrchních třetihorách (fluoritová ložiska).
Třetihorní vyzdvižení hor vyjevilo v rovině střední Evropy starou vícenásobnou prstencovitou jizvu v zemské kůře o průměru až 600 km, pozůstatek po dopadu velkého vesmírného tělesa v době před zhruba dvěma miliardami let. Zpevněná jizva (astroblém), se tak kromě geofyzikálních polí stále připomíná obnovováním původní zlomové stavby vícekruhovité meteoritické pánve. Z vnitřního kráteru o průměru ? 300 km zůstala zachována severní část dnes vyplněná starohorními (proterozoickými) usazeninami, přechodná dutina zahloubená až do zemského pláště (do hloubky ? 40 km), kráterová brekcie v erozivním řezu v hloubce ? 1 - 1,5 km, překrystalované pseudotachylitové brekciované žíly, mikrodiamanty, moissanit, šokové křemeny, šokově postižené beryly, živce a apatity a grafitizované naftové pásti.
Zpevnění brekcie (cementaci) vykonaly v závěru kráterovacího pochodu jemnozrnné aplitické až pegmatitické žíly, sillimanit, kyanit, andalusit a biotit vzniklé z pneumatolytických roztoků. Významný podíl na plošně rozsáhlé a masívní fluidní fázi naznačuje účast kometárních látek (vody a dalších).
Na následném zlomovém porušení různých směrů se podílelo ponejvíce kadomské, variské, permské a alpinské vrásnění. V permské události byla odťata větší jihozápadní část. Výsledkem je dnešní kopcovitý obrys původního středového pohoří asymetricky položený vůči prstenci hraničních hor. Rozmístění a velikost rudních ložisek ovlivnila hlavní měrou původní stavba kráteru.