Krajina pahorků, řek i plání je mým obrazem, co mám tak rád, usínám v peřinách rozkvetlých strání, necítím žízeň, necítím hlad, ponořen do lůna zelených lesů naslouchám písni, co srdci ladí, myšlenky v hlavě si luzné nesu, touze rozum tak málo vadí, ve svitu luny tančím tu bosý v objetí bez šatů lehoučkých víl, na kůži zastudí kapičky rosy … … opřený do kůry trochu jsem snil, toulám se v mechu i prachu cest, s očima dokořán obrazy hledám, od svítání k soumraku nechám se vést, krajinu českou já nikomu nedám!
Z knihy: Šindelář, Jan. Prolínání světů.
Můžeš ověřit své řešení s certitude.