Celá akce se dá zvládnout do půl hodiny. Čeká vás procházka po hezké části obce Zvole a zkouška orientačního smyslu:) Nebudete zde odpovídat na kvizové otázky nebo počítat a nebudete muset někde přelézat plot, plazit se a pod. Vhodné i pro malé děti a kočárek.Na uvedených GPS souřadnicích Vás čeká první úkol a zároveň start trasy k vyhledání keše. Zde hledejte virtuální indicii (víc neprozradím, aby to nebylo tak jednoduché), která vás navede na zdroj hlavních informací o úkrytu pokladu. Indicie není označena žádným logem ani nápisem odkazujícím na tuto hru. Není viditelná z běžných pozorovacích úhlů, není nijak překrytá a přeci je před zraky běžných smrtelníků schovaná.
Až budete mít v ruce indicii, vydáte se k pokladu. Někdy je třeba vše řádně rozmyslet a proto jsou blízkém okolí hned 3 osvěžovny a jedno dětské hřiště. Nyní vás od nalezení schránky dělí pouze váš orientační smysl a nebudete již potřebovat žádné další vybavení ani další GPS souřadnice. Nachází se v prostoru, který je veřejně dostupný. V blízkosti startu je parkoviště, kde se dá bez problémů zdarma zaparkovat. Pokud dorazíte autobusem (331, 333 z Kačerova:)) dorazíte rovněž na místo. V kešce možno měnit drobnosti IN/OUT.
Ať se Vám procházka líbí a užijete si trochu legrace.
____________________________
EN: You need to have a GPS, any smart phone with data connection and installed QR reader. At the start point you look for the virtual indication. The rest is in your hands:) Good luck!
____________________________
Cestou budete míjet místa kde se sportovalo a ty z Vás, kteří nejsou místní možná překvapí, jakou má tato relativně malá obec sportovní historii. Sokol Zvole má velkou tradici a místní jsou na ní právem hrdí.
SOKOL Zvole
Čerpáno z archivu Zvolských novin č.10/2012 a 9/2016, autor: Vladimír Zápotocký
Zvolští Sokolové se nejdřív zúčastňovali tělocvičných činností ve Vraném, kde byl Sokol založen už roku 1908. Ve Zvoli je dnem založení 13. květen 1923. Prvním předsedou byl zvolen ohrobecký statkář Bedřich Havelka (stavení přes silnici od restaurace u Trojánků), který hradil všechny výdaje spojené se založením a také jako první zaplatil kauci a předepsané členské příspěvky. Jeho zástupcem byl další ohrobecký statkář Bohuslav Blecha a Zvolák Antonín Zeman. Dohodnuto bylo, že klubovými barvami budou bílá a modrá, když je mají i místní hasiči. Sokolové hned první zimu uspořádali také svůj „Sokolský ples". Byl uspořádán i v Ohrobci a Březové. Hlavní náplní byla v té době veřejná cvičení. V prvních letech činnosti bývala spojená i s veřejnými cvičeními hasičů. Pravidelným mecenášem těch produkcí byl pan Ludvík Scasatti. Dokonce se cvičilo na jejich dvoře (dnes tam bydlí bratři Zajíčkové). Začínal se probouzet i hokej a fotbal. Oba sporty byly díky úspěchům reprezentace ohromně oblíbené a jejich zápasy navštěvované. Z dob „zakladatelů" se sluší uvádět jména JosefAdámek (otec Aleny Řezníčkové), Oldřich Trefný (otec pozdějšího populárního hokejového beka Oty) či Josef Smíšek (děda bratří Jardy a Honzy Malých). Prvním kustodem (inventurníkem majetku a výstroje) byl Emanuel Strnad, otec pozdější fotbalové i hokejové hvězdy Josefa (u nich - u Strnadů na kopci - byly také první prostory skladu a převlékárny).
Hlavní silou byli cvičící členové. Na Vše-sokolských sletech cvičilo nejvíc 36 cvičenců ze Zvole (1938, jubilejní desátý), první obětaví cvičitelé mají jméno Bohuslav Hřebík, Anežka Smíšková, Anastázie Zemanová (máma Věry Vyskočilové), později František Maršál a Josef Blábol starší. Cvičení vydrželo až do doby Spartakiád. Hlavní podíl byl vždycky v mládeži, kde se činnost posilovala též ve školní výuce.
První sláva? Hokej. Právě ve válečných letech1940-44 byla naše sestava postrachem širokého okolí. Byli tu velmi nadané dvojice. Bratranci František a Josef Strnadové, bratři František a Jaroslav Škobisové, František a Václav Hůrkové, dál Stanislavové Šticha a Smíšek, z Ohrobce Josef Blecha, ze Lhoty Emil Urban a Březové Jiří Kauer. V roce 1947 tento kádr skončil třetí v pohárové soutěži vypsané primátorem hlavního města u příležitosti pražského mistrovství světa pro neprofesionální kluby (finále: Zbraslav - Říčany) po závěrečné výhře (asi nejslavnější na našem rybníku) nad celkem z Modřan 9:0. K této éře patří i náš první klubový rozhodčí a trestoměřič - Václav Hrachovec senior. Krůček - vlastně jediný gól - měla k postupu do krajského přeboru na přelomu padesátých a šedesátých let garnitura bratří Miloslava a Jaroslava Řezníčků, Oty Trefného, Jirky Zemana, Mirka Jaloveckého, Josefa Blábola mladšího, Jaroslava Petráka, vždy v brance s Jaroslavem Malířským.
Fotbal měl dvě vlastní hřiště. V Březinách (otevřeno o pouti 1942, Zvole - Vrané 1:3, náš první gól tu dal Josef Strnad) a to nynější (otevřeno o pouti 1952, Zvole- armádní jedenáctka posádky Lešany 3:1, náš první gól tu dal Strnadův švagr a později nejlepší a nejoblíbenější hráč Jan Prchlík). Oba tyto zápasy za nás odehráli jen dva hráči - Josef Strnad a Stanislav Šticha. Byla tu řada slibných mužstev, ale absolutní vrchol zaznamenáváme jen u tří garnitur. 1968 dvojice bývalých hráčů Jaromír Zajíček - Karel Justián dovedla dorost až do krajské kvalifikace. Byli tu hráči Jiří Volánek, bratři Jarda a Mirek Hrubých, Přeučil, Pirkl, Kopelent, Adámek, Syrovátka (nejtalentovanější, Jaroslav Malý už hrál za muže). Sedmdesátá léta patřila nezapomenutelné generaci s Petrem Jasanským, Štichou, Hrachovcem, Brchelem, Tománkem, Škobisem, Josefem Boháčkem, Jardou Malým i trojicí Jaroslav, František a Jan Malířských (u kormidla nejčastěji duo nedávných hráčů Miloslav Řezníček a Josef Blábol mladší). V roce 1974 jsme o pouti hostili rezervu Sparty (výsledek čestný 1:3, patrně největší návštěva v historii klubu) a po postupech ze III. až do I.B třídy přišel vrchol. Barážový souboj s pražským zakladatelem I.ligy ČAFC o I.A třídu. Výsledek 1:2 však náš vzestup zastavil. Záhy došlo ke generační výměně. Tu třetí garnituru představoval soubor, co v létě 2003 postoupil do krajského přeboru. Trenérem byl Jan Malý, kapitánem Michal Hrachovec a hvězdami první velikosti Jan Mikláš v brance, Jirka Mráz v obraně, Petr Hluší na rozehrávce a střelec Roman Faic. Jistou anomálií bylo účinkování ve stolním tenisu. Sokolům byla pro roky 1958-1960 nařízena účast ve Spartakiádním poháru. Naši (co hráli fotbal a hokej, posíleni o dva „starší pány" Jaroslava Karáska a Vladimíra Zápotockého) se dostali až do krajského kola a tam vcelku důstojně prohráli na stolech Chodova 4:6. Naším suverénně nejlepším hráčem byl Pavel Jasanský, jehož styl byl na výsost elegantní. Vlastně v novověku tu měla úspěchy enkláva šachistů. Dnes se ale tento sport s úspěchem provozuje v druhém zdejším klubu, totiž v SK. Dnešní Sokol má zaevidováno 126 členů (provozuje pouze fotbal) a už téměř dvě desítky let stojí v jeho čele Jaroslav Malý, který tu byl úspěšným hráčem i trenérem.