Diskuze o způsobu odkanalizování města započala ve druhé polovině 19. století, kdy se Praha postupně vyvíjela na moderní velkoměsto a stávající likvidace odpadních vod se stávala neudržitelnou. Rozvoj města, nárůst populace, vývoj dopravního systému a průmyslu, ohrožovaly hygienu a bezpečí obyvatel.
V této době se začaly formovat základy dnešního systému stokové sítě města. Roku 1884 byla vyhlášena soutěž na projekt řešení stokové sítě Prahy, jejíž hlavní zásadou bylo navrhnout jednotný kanalizační systém pro všechny části Prahy s pozdější možností napojení okolních předměstí. V roce 1885 se sešlo celkem pět návrhů, avšak po vyhodnocení nebyl žádný vybrán.
V roce 1889 na porovnání a posouzení obou návrhů byly pražskou radnicí přizváni světový odborníci. Mezi mnohými přijal pozvání i angličan William Heerlein Lindley. Profesionálně působil převážně v Německu. Do Prahy přenesl své zkušenosti z výstavby čistírny ve Frankfurtu nad Mohanem. Anglický inženýr si nakonec prosadil svůj vlastní návrh řešení pražské kanalizace. Od roku 1893, kdy předal městu kompletní projekt, začalo období založení dnešního systému horního a dolního horizontu stokové sítě s kanalizační čistírnou na levém břehu Vltavy u Císařského ostrova.
Systém, rozdělený koncepčně do dvou pater, byl založen velmi důmyslně. Umožňoval oddělení městských částí s krátkým odtokem od částí s delší dobou dotoku a současně postupné uzavření systému při zvýšených povodňových stavech, a tím udržení funkčnosti alespoň části nezatopeného území. Pro stoky byl zvolen vejčitý tvar s elipsovitým klenutím, protože nejlépe odolával tlaku zeminy. Materiálově bylo rozhodnuto, o zděných stokách z cihel. Sir William sám objel několik cihelen, aby vybral nejkvalitnější materiál. Jedním z důvodů, proč tak dlouho čistírna vydržela v neporušeném stavu je to, že její zdi byly postaveny ze speciálních cihel, takzvaných zvonivek. Byly to velmi odolné cihly. Byly pod vysokým tlakem lisované a pod vysokým žárem dvakrát pálené. Specifické byly v tom, že když se na ně poklepalo zednickým kladívkem, tak zazvonily.
Součástí projektu byla také kanalizační mechanická čistírna odpadních vod, jež měla zvládnout 160 000 m3 splaškové vody denně. Zajímavá byla koncepce kalového hospodářství počítající s rozvozem získaných kalů do zemědělství podél Vltavy. Na celém systému je pozoruhodné, že se čistírna navrhovala z důvodu gravitace sítě v nejnižším bodě města, a současně blízko vodního toku, kam je vyčištěná voda vypouštěna.
Náročná stavba vlastní čistírny započala v roce 1901 a již 27. června roku 1906 byl zahájen zkušební provoz. Voda byla nejprve přiváděna kmenovou stokou A a postupně byly napojovány další stoky. Lindley ukončil svoji činnost předáním agendy výstavby systému v roce 1909. Kanalizace byla svého času chloubou královského hlavního města. Denně čistírnou proteklo 120 miliónů litrů vody a zachytilo se tam až 25 vagónů nečistot. Kaly se vozily zemědělcům k hnojení. V letním období rovnou, v zimě se ukládaly do kalojemů, které se nacházely na Císařském ostrově. K tomuto účelu sloužily i kalové studny. Kaly se vozily i na takzvaných kalových lodích.
Komíny byly postaveny společně s čistírnou odpadních vod v letech 1901 až 1906 dle projektu Sira Williama. Komíny jsou dva a jsou architektonicky identické. Jsou od sebe vzdáleny 60 metrů a jejich výška je 30 metrů, světlý průměr v hlavě mají 123 cm a v patě u terénu 406 cm. Každý komín má ale jiný účel. V pohledu na provozní budovu je levý komín určen pro dva parní kotle, sloužily tedy na odtah spalin z nich a komín pravý je čistě ventilační pro účely odvětrání podzemních prostor. Při nahlédnutí do komína shora je tak zajímavé oba komíny srovnat. Komín od kotelny je uvnitř pochopitelně černý od sazí a je cítit pachem spalin, komín ventilační je naopak čistý a decentně zapáchá kanalizací. V tomto jsou komíny zcela unikátní. Dva architektonicky a materiálově totožné komíny, přičemž jeden slouží kotelně a druhý zase svým přirozeným tahem odvětrává podzemí
Vlivem rozvoje bytové výstavby na počátku 50. let minulého století prudce vzrostl počet připojených obyvatel na stokovou síť. Lindleyova čistírna nebyla schopna vzrůstající množství odpadních vod zvládat a část odtékala bez jakéhokoliv čištění přímo do Vltavy. Z toho důvodu bylo v roce 1954 rozhodnuto o vybudování zcela nové čističky odpadních vod, a to jak s mechanickým, tak s biologickým čištěním. Vzhledem k umístění založené a existující stokové sítě směřující odpadní vody do prostoru Bubenče byl jako lokalita pro umístění čistírny vybrán Císařský ostrov. Od roku 1959 do roku 1965 byla vybudována a slavnostně uvedena do provozu nová ústřední čistírna odpadních vod. Lindleyova čistírna současně po šedesáti letech ukončila svůj provoz. Po vyřešení problémů s mechanickým čištěním byla Ústřední čistírna odpadních vod plnohodnotně zprovozněna v roce 1967.
V roce 1991 byl areál prohlášen za kulturní památku, v roce 2010 národní kulturní památku. V roce 2016 byl budově udělen certifikát "kotevní bod organizace Evropské cesty průmyslového dědictví" (ERIH) a Stará čistírna se prosadila mezi nejvýznamnější industriální památky Evropy.
V rámci Ekotechnického muzea je možné navštívit zcela jedinečné původní podzemní prostory s pozůstatky technologie na čištění odpadních vod. V parní strojovně jsou k vidění parní stroje, které byly v roce 1903 vyrobeny firmou Breitfeld & Daněk. Stroje jsou dodnes zcela funkční a dokonce jsou při zvláštních příležitostech uváděny do provozu.
Díky jedinečně zachovalé architektuře se v čistírně natáčela spousta filmů, z českých Amerika, Záhada hlavolamu a nebo seriál Zdivočelá země. Ze zahraničních Mission Impossible 4 s Tomem Cruisem, Bídníci nebo Blade. Komíny si zahrály také v několika filmech. V roce 1975 to bylo v seriálu Třicet případů majora Zemana, a to konkrétně v díle Hon na lišku, který zachycuje revoluční rok 1948. Zde si čistírna zahrála Čadkovu továrnu na zbraně a ve scéně, kdy se policista Zeman přidává na stranu dělníků, je vidět komín se dvěma muži na hlavici komína s vlající rudou vlajkou. V roce 1993 to bylo zase ve filmu Šakalí léta, kdy lze vidět v krátkém záběru tancování na koruně komína.
A teď jak získat finální souřadnice.
Na úvodních souřadnicích zjistěte:
A = počet dírek na schránce z přední strany
B = počet nýtů na stříšce nad nástěnkou
C = počet kruhů na vstupní bráně
D = počet schodů do vstupu do budovy
E = počet šedých sloupků, které jsou před vstupní bránou
F = počet světel, které jsou u vstupu do budovy
Keš se nachází na souřadnicích N 50° 06. 679-BxDxF E 014° 24. AxC-E+1
Kontrolní součet všech číslic výsledných souřadnic finálky je 43 .
