ŘIMSKÁ (LA ROMANA) -- PuM 12. Mystery Cache

ŘÍMSKÁ - LA ROMANA

Římská

Drobná hříčka s čísly nepoziční číselné soustavy.

Ano, to nemusí být jen tak.

Co jsou to římské číslice?

Je to zápis čísel za pomoci vybraných písmen latinské abecedy, kde hodnota číslice je dána jejím symbolem.

I=1,      V=5,    X=10,    L=50,   C=100,   D=500,  M=1000

Ivan Vedl Xénii Lesní Cestou Do Města

Větší čísla se vytváří pomoci spojování a opakování základních symbolů.

1. Při psaní jsou číslice obvykle řazeny podle velikosti, tj. ten s větší hodnotou stojí vlevo, ten s menší vpravo.
2. Pokud symbol s nižší hodnotou stojí vlevo od symbolu s vyšší hodnotou, znamená to „odečti hodnotu“.

Takže VI=6 a IV=4 ( IX = 9, XL = 40, XC = 90, CD = 400, CM = 900).

Při správném způsobu psaní dlouhých čísel se nejprve napíší tisíce, pak stovky, pak desítky a pak jednotky. Většinou se kombinují nejvýše 3 stejné římské číslice (XXX = 30, III = 3). Někdy mohou být kombinovány i čtyři stejné římské číslice (IIII = 4 bylo běžné na starých slunečních hodinách). Pro odčítání se používají pouze římské číslice I, X, C.

1988 - M, CM, LXXX, VIII  =  MCMLXXXVIII.

A co zápis větších čísel?

Jedním ze způsobů byl zápis s horním indexem -   V^M = 5000.

Dnešní způsob zapisování římských číslic vznikl ve středověku v západní Evropě. Je odvozen ze způsobu, jakým zapisovali číslice staří Římané, ale obsahuje některá vylepšení.

Jak vznikla římská čísla?

Římská čísla vznikla přirozenou cestou. Římané počítali na prstech. Čísla jako 1, 2 a 3 a jím odpovídající znaky I, II a III graficky vyjadřují jednotlivé prsty.

V a X
Také tato dvě římská čísla mají svůj původ v lidské ruce: Římská číslice V (5) je vyjádřením dlaně s pěti prsty - V tvoří tvar mezi palcem a malíčkem Římská číslice X (10) jsou dvě dlaně u sebe (10 prstů).

L a C
Latinsky sto je centum. Odtud C. Padesát je polovina ze stovky. L tedy vzniklo „rozpůlením“ znaku pro 100 (C).

D a M
Tisíc je latinsky mille (odtud M pro 1000). Znak D pro 500 vznikl opět grafickým „půlením“ znaku M, tentokrát svisle. Vznikl tak znak podobný písmenu D.

A teď honem ke spočtu a hurá do terénu!

Třeba to spočítáte bez použití excelových funkcí a třeba také neé, ale to je fukáč. Na prvního opeřence čeká v keši Říman z XXI. století.

N

• C – L = ­­__ __°
• IV – II = __ __.
• C – XXXIII = __ __'

E

• L – XXXV = ­­__ __°
• C – LVIII = __ __.
• M – CCXV = __ __'

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

La romana

Piccolo gioco con i numeri di un sistema di numerazione additivo.

Esatto, non è detto che debba essere così semplice.

Cosa sono i numeri romani?

È un sistema di numerazione dove a ogni simbolo, ovvero una lettera dell’alfabeto romano, è associato un valore.

I=1,      V=5,    X=10,    L=50,   C=100,   D=500,  M=1000

Il Vero Xilofono Lo Compri Da Mauro

I numeri di valore più elevato si creano combinando o ripetendo i simboli base.

Le cifre vengono ordinate in base al valore, ovvero quelle con valore maggiore si scrivono a sinistra, quelle con valore minore a destra.

Se il simbolo con il valore minore sta a sinistra, ovvero precede quello con il valore maggiore, significa “sottrai tale valore”. Pertanto VI = 6 e IV = 4 ( IX = 9, XL = 40, XC = 90, CD = 400, CM = 900).

Per scrivere correttamente i numeri lunghi vanno scritte prima le migliaia, poi le centinaia, le decine e infine le unità. Nella maggior parte dei casi si abbinano al massimo 3 numeri romani di uno stesso tipo (XXX = 30, III = 3). A volte comunque possono venire abbinati anche quattro numeri romani di uno stesso tipo (ad es. IIII = 4 comune negli orologi solari antichi). Per sottrarre vengono utilizzati solo i numeri I, X, C.

1988 - M, CM, LXXX, VIII  =  MCMLXXXVIII.

E per scrivere numeri più grandi?

Uno dei metodi utilizzati era l’annotazione all’esponente.    V^M = 5000.

Il metodo odierno di annotazione è nato nel medioevo nell’Europa occidentale. Deriva dal modo con cui gli antichi romani annotavano i numeri ma contiene alcuni miglioramenti.

Come sono nati i numeri romani?

I numeri romani sono nati in maniera naturale. I romani contavano sulle dita. Numeri come 1, 2 e 3 e i relativi simboli I, II e III sono rappresentazioni grafiche delle singole dita.

V e X
Anche le origini di questi due numeri vanno ricercate nella mano umana. Il numero V (5) rappresenta il palmo aperto: la V è la forma creata dal pollice e dal mignolo. Il numero X (10) sono due mani aperte vicine a sé (10 dita).

L e C
In latino cento si dice centum. Da qui la lettera C. Cinquanta è la metà di cento e la relativa L è venuta a crearsi “dividendo a metà” il simbolo C.

D e M
Mille in latino si dice come oggi in italiano mille, ecco perché M. Il simbolo D per il numero 500 è venuto a crearsi anche in questo caso grazie alla “divisione” grafica del simbolo M, questa volta in maniera verticale. Il nuovo simbolo ricorda una D.

Ora facciamo due conti e andiamo a cercare!

Magari riuscirete a contare senza l’ausilio di funzioni Excel (oppure no, chissà) ma poco importa. Il primo di voi è atteso nel cache da un Romano del XXI° secolo.

N

• C – L = ­­__ __°
• IV – II = __ __.
• C – XXXIII = __ __'

E

• L – XXXV = ­­__ __°
• C – LVIII = __ __.
• M – CCXV = __ __'

Tato keš je součástí projektu PARDUBICKÝ MATRIX.