Venkovní koupaliště zabírá plochu větší než 30 500 m2. Vyhřívaný plaveckém bazén je dlouhý 50 m a široký 21 m. V areálu je i tobogán dlouhý 103 m. Pro malé děti je tu brouzdaliště a dětské hřiště. Zajímavostí je střešní pláž. I přes nemalé vstupné je areál provozovaný pouze v letní sezóně nerentabilní. Proto se uvažuje o areálu s celoročním provozem a nadstavbovými aktivitami. V červenci 2016 byla vyhlášena soutěž „Dostavba sportovně-rekreačního areálu Petynka – opláštění budovy“ a v prosinci 2016 byl vybrán vítězný návrh studentské architektonické soutěže. Start výstavby se plánuje v roce 2018, s dokončením se počítá v roce 2019.
ALE PROČ JE PETYNKA PETYNKOU? Jméno nese podle usedlosti, kterou na místě původní vinice roku 1650 založil hrabě František Eusebius PÖTTING z Persingu. Stavba měnila majitele i podobu, leč v 19. století opět skončila v rukou Pöttingů a v té době byla oblíbeným výletním místem Pražanů, fungoval zde hostinec, kde se pořádaly různé slavnosti. V roce 1891 přešla do rukou církve, charitativní církevní organizace Vincentinum zde provozovala ústav pro choré. V roce 1951 ji zabrala armáda. Zbytky původní usedlosti jsou dnes zchátralé a její osud nejistý. Díky zásahům armády z 50. a 60.let 20 století nebyla prohlášena kulturní památkou, nepomohla ani petice občanů Prahy 6. Uvažuje se dokonce o její demolici a realizaci sociálního programu bydlení Nadačního fondu Vincentinum - komplex s téměř 140 byty s péčí o seniory na tomto místě.
Pamětníci budou tvrdit, že Petynka byla hudební klub, kam se chodilo na Mertu a na Mišíka, že je zrekonstruovaná a vévodí této oblasti opět v plné kráse, ale málo platné, to Petynka nebyla a není, pouze se jí tak nesprávně říkalo, jedná se o usedlost Šlajferka, nebo taky Schleiferka, jenž je v současnosti v rukou jeptišek (viz foto a mapa).
Přesto této oblasti - okolí ulice Na Petynce - neřekli dříve starousedlíci jinak, než tzv. CIHELNA. To proto, že nedaleko skutečně stávala cihelna (Strahovská), která zpracovávala místní surovinu - sprašové sedimenty. Fungovala téměř po celé 19. století, pálily se zde cihly pro městskou zástavbu. Když na přelomu 19. a 20. století zanikla, rozběhl se v jejích objektech provoz octárny. Tu připomíná nedaleká ulice Nad Octárnou.
Petynku ovšem proslavily i tradiční a velmi populární ZÁVODY DO STRMÉHO VRCHU teréních motocyklů, byť s trochu zavádějícím přívlastkem v Břevnově, ačkoli se jedná o Střešovice. Oficiálně se to místo jmenovalo Na Panenské. Takzvaná „Cihelna“ byla tehdy motoristickou Mekkou Prahy. Již tak těžko pokořitelná trať se upravovala, aby byla ještě méně sjízdná, a to několika příčnými překopy. Až k vrcholu ji lemovaly dvě řady praporků, které byly od sebe vzdálené po jednom metru, vymezovaly šířku tratě a sloužily i jako počítadlo dosažených metrů. Závodů se účastnili jezdci jako Oldřich Hamršmíd, Ervín Krajčovič, Vlastimil Válek, Petr Dobrý, ale taky František Šťastný, který si na tuto trať pouze „odskakoval“ z okruhů, přesto dosahoval skvělých výsledků. Za řídítky to prostě uměl na jakémkoli povrchu Závod pravidelně vysílala i Československá televize. Legendárního „Strmého vrchu“ se jelo třicet ročníků, poslední v roce 1986.
Při odlovu keše na úpatí kopce si můžete zkusit představit, jak závod do strmého vrchu vypadal, můžete nakouknout do areálu koupaliště a později sledovat jeho proměnu a pak se třeba vydat i k usedlostem a udělat si jasno, která je Šlajferka a která Petynka. Keš slouží i jako směnárna cwg, případně i TB, má svého osobního hlídače, který ji kontroluje každý den.