Čiklova ulice

Ulice Čiklova, která vede ve svahu pod Nuselským mostem, změnila během minulého století svůj název hned několikrát. V roce 1906, kdy získala své první jméno, se jmenovala po Sámovi, franckém kupci, který sjednotil západní Slovany v boji proti Avarům a později i Frankům. V době německé okupace, přesně v letech 1940-1945 se jmenovala část ulice Hemina a druhá část ulice Pod Terebkou. Jméno ulice Hemina se jmenovalo po manželce českého knížete Boleslava II. Pod Terebkou byla v období Protektorátu v jednom z bytů ilegální vysílačka. Dne 13. května 1941 vysílal Josef Mašín se svými přáteli Václavem Morávkem a Františkem Peltánem z bytu dnešní Čiklově ulici důležitou depeši pro exilovou vládu v Londýně. V podvečer se ozval zvonek. Za dveřmi stáli příslušníci pražského gestapa, které již několik měsíců intenzivně pátralo. Každý z trojice odbojářů věděl, co má dělat, a než zničili vysílačku a depeše, poslali do Londýna zprávu o své bezvýchodné situaci. Mašín potom vyrazil dveře a jednoho z gestapáků postřelil. Ostatní členové komanda se na něj okamžitě vrhli. Mašín při rvačce s přesilou spadl ze schodů a zlomil si nohu. Tohoto okamžiku využili jeho dva přátelé a zabouchli dveře od bytu. Než se tam komando dostalo, spustili se ze čtvrtého patra po tenkém uzemňovacím lanku vysílačky a podařilo se jim uprchnout. Mašín se zatím pokusil v bezvýchodné situaci zastřelit, ale než to stihl udělat, gestapáci mu prostřelili zápěstí. Po zatčení byl mnoho měsíců bestiálně mučen. Prokázal však obrovskou odvahu a nikoho neprozradil. Při výslechu své protivníky dokonce několikrát fyzicky napadl. Dne 30. června 1942 byl Josef Mašín popraven v Praze-Kobylisích. Po válce se opět nas uliční ceduli vrátil na tři roky kníže Sámo, aby byl v roce 1948 vystřídán Aloisem Václavem Čiklem, farřem české pravoslavné církve popraveným nacisty v roce 1942. Čikl pomáhal parašutistům, kteří provedli atentát na Reinharda Heydricha. V budově bývalého sochařského ateliéru bratří Nováků v Čiklově ulici se od roku 1958 začínají natáčet animované filmy. Vzniká zde slavné studio, kde pod vedením Břetislava Pojara vznikla celá řada známých loutkových filmů např. Potkali se u Kolína, Kocour Mikeš nebo Pat a Mat. Studio patřilo pod „Krátký film Praha“ a natáčeli zde režiséři jako J. Kluge, L. Beneš (Pat a Mat) a mnoho dalších. Ateliér se stal i místem setkávání různých uměleckých osobností (Z. Seydl, Kamil Lhoták, M. Štěpánek ad.). Později přešla výroba loutkových filmů do nových budov na Barrandově (1983).  

Byt s vysílačem v ul. Pod Terebkou

Pamětní deska - Pomník obětem nacismu, Poděbrady       Pamětní deska - Praha 4, Nusle

Alois Václav Čikl

 Alois Václav Čikl pocházel z Moravy, kde také strávil převážnou část svého života. Ve 20. letech 20. století působil nejprve v řadách Církve československé a později, a to až do konce života, v řadách pravoslavné církve. Patřil mezi nejbližší a zároveň nejlepší spolupracovníky biskupa Gorazda, který od roku 1925 stál v čele pravoslavné církve. V roce 1938 A. V. Čikl odešel ze své farnosti v Přerově do Prahy, kde byl jmenován duchovním správcem kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. V rámci duchovních aktivit vyučoval i náboženství, a to ve školách ve Vršovicích, Dejvicích, na Smíchově, v Nuslích a Roztokách. Později za okupace, kdy byla výuka náboženství zakázána, vyučoval soukromě. Dne 27. května 1942 byl v Praze spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha. Českoslovenští parašutisté, kteří spáchali tento atentát, se za pomoci faráře Čikla spolu s několika dalšími skrývali v kostele sv. Cyrila a Metoděje. Kostel byl 18. června po několikahodinovém boji dobyt jednotkami SS. Část parašutistů byla zabita v boji a část spáchala sebevraždu. Tentýž den byl Čikl zatčen gestapem spolu se svojí manželkou a dalšími představiteli pravoslavné církve V. Petřekem, J. Sonnevendem, V. Ornestem a jejich rodinami. Dne 25. června byl zatčen i biskup Gorazd. Soudní přelíčení před stanným soudem v Praze se konalo 3. září. Dne 4. září byli A. V. Čikl, biskup Gorazd a J. Sonnevend zastřeleni na střelnici v Praze-Kobylisích a 24. října byla popravena v Mauthausenu i Marie Čiklová. Po válce obdržel A. V. Čikl in memoriam Čs. válečný kříž 1939. A. V. Čikl byl skromný, pracovitý a přímočarý člověk a zároveň typický prvorepublikový vlastenec. Patřil mezi nejbližší spolupracovníky biskupa Gorazda. Zároveň jako představitel první generace mladých duchovních v prvorepublikovém Československu se dokázal vypracovat mezi významné duchovní i bez vyššího teologického vzdělání. Kromě duchovní činnosti a výuky náboženství byl znám i několika překlady duchovní literatury a jako autor katechismu pro mladé.