Historie KČT
Klub českých turistů byl založen v roce 1888 skupinou vlastenců kolem Vojty Náprstka. Od počátku byl Klub velice aktivní - velice rychle vyrostla síť turistických ubytoven, vznikla hustá síť značených cest a řada předních osobností země si považovala za čest, že mohla být jeho členy. Dnes KČT sdružuje téměř 40 000 turistů po celém Česku. Klub českých turistů byl založen 11. června 1888 z iniciativy nadšenců v čele s Vilémem Kurzem st. (předseda Národní jednoty Pošumavské), Františkem Čížkem (předseda Národní jednoty Severočeské) a architektem Vratislavem Pasovským. Za předsedu si ustavující sjezd nové turistické organizace sice zvolil známého cestovatele a veřejného činitele Vojtěcha Náprstka.
Začátky české turistiky a KČT
Založení Klubu českých turistů se datuje ke dni 11. června 1888 v Praze. Za předsedu si ustavující sjezd nové turistické organizace zvolil známého cestovatele, milovníka přírody a demokratického veřejného činitele viz už výše zmíněného Vojtu Náprstka. První tři léta existence nového klubu byla obzvlášť pozoruhodná. Vojta Náprstek sice plnil svoji úlohu známé osobnosti v čele KČT, ale jinak se práci v klubu mnoho nevěnoval a předsednické místo již po půl roce opustil, neboť měl řadu dalších zájmů, funkcí a povinností, a tak tíha klubovní práce se brzy přenesla na malou skupinku osob, soustředěnou kolem Dr. Viléma Kurze, profesora a novináře, a architekta Vratislava Pasovského, který se - po krátkém předsednictví Jaroslava Zdeňka - stal již v roce 1890 třetím předsedou KČT a setrval ve funkci přes 25 let. Prvním činem KČT, následujícím brzy po jeho založení, se stalo na jaře r. 1889 organizování velké výpravy českých turistů na Světovou výstavu do Paříže, která byla jednou z hlavních senzací konce minulého století. Výpravy se zúčastnilo celkem 363 členů klubu a její ohlas v české společnosti byl veliký. Pro vedení KČT se stala cesta velkou inspirací k dalšímu podnikání, zejména též proto, že zajistila první větší příjem do pokladny mladého klubu ve výši 1 000 zlatých tehdejší rakouské měny, což - pro srovnání - přibližně představovalo náklady na stavbu slušného domku. V dalších letech se pak klub účastnil dalších výstav. Vedení klubu se rozhodlo, že se výstavy zúčastní vlastním velkým pavilonem s rozměrným (10,5 x 8 m) dioramatickým obrazem od malířů bratří Liebscherů. Pavilon byl po výstavě přenesen na vrchol Petřína, kde doplněn bludištěm stojí dodnes. Rozpočet pavilonu činil 14 000 zlatých a klub měl majetku pouze oněch 1 000 zlatých z Paříže, přesto se do stavby pustil a - možná ke svému vlastnímu překvapení - na něm vydělal za vstupné od 218 000 návštěvníků dalších 18 000 zlatých, které se pak staly základem jmění klubu; proměnily se zejména v turistické chaty, rozhledny, úpravu a značení turistických tras a další zařízení pro veřejnost. Souběžně s výstavbou turistického pavilonu se však vedení Klubu českých turistů pustilo i do dalšího smělého podniku; inspirováno Eiffelovou věží v Paříži přišlo s myšlenkou vystavět při příležitosti výstavy zmenšeninu (1:5) této rozhledny na Petříně.
Rotunda Starý Plzenec NS Staroplzenecká Rabštejn nad Střelou NS Rabštejn
Vývoj Klubu do 1. světové války
Po předchozím bouřlivém období se vývoj KČT uklidnil a nastala soustavná práce na úkolech daných jeho stanovami, v první řadě aktivní turistice. Kromě pravidelných vycházek do okolí měst (zejména jsou známy akce pražského "kroužku šlapáků") se klub pustil již od počátku do hromadných zájezdů (jejichž vzorem byla již zmíněná návštěva Paříže). Tak již v r. 1892 zavítali členové KČT do Krakova a Tater, což s malými změnami opakovali i v následujících letech. Výpravou s mnohem větším významem se však stal 14denní zájezd 71 člené delegace klubu do Dalmácie, Černé Hory, Bosny a Záhřebu, vykonaný o velikonocích r. 1897. V roce 1896 podnikl KČT početný zájezd (260 osob) do Adršpašských skal, kde byla na jeho počest zasazena i pamětní deska. Toto vše jsou jen ukázky nejhromadnějších akcí mladého klubu, které byly doplňovány stále vzrůstajícím počtem výletů menších skupin nebo i jednotlivců. Mezi individuální výkony členů KČT lze řadit např. návštěvu Islandu v r.1894, výjimečnou zejména pro ztížené dopravní a ubytovací podmínky. V tehdejším "Časopise turistů" se však dočteme i o cestách na Saharu, do Skandinávie, nemluvě o střední a západní Evropě.
První léta ve vlastní republice
Vzhledem ke zmíněné předchozí organizační přípravě vedení, se Klub českých turistů po vzniku Československé republiky v r. 1918 překvapivě rychle vzpamatoval z válečných strastí a v příštích 8-10 letech došlo k jeho největšímu rozmachu. Již v roce 1922 zmohutněl na 30 000 členy a o 5 let později již na 60 000 členů. KČST se tím stal největším z turistických spolků v ČSR a jediným s celostátní působností. V zájmu přesnosti je nutno vyjmenovat i další organizace, zabývající se turistikou; v první řadě je jí již v r. 1884 založená Pohorská jednota Radhošť s asi 5 500 členy, v r. 1929 vzniklá Čs. obec turistická v Praze s asi 8 500 členy a konečně i Svaz dělnických turistů v Praze (vzniklý již v r. 1910) s 5 500 členy. Tato organizace měla i několik chat a rozhlednu u Plzně - Krkavec.
Rozhledna Krkavec Turistické značení pod Krkavcem
Klub českých turistů řídil v té době předseda dr. Guth-Jarkovský s výkonným výborem, který čekaly obrovské organizační úkoly. Vzhledem ke vzniku republiky a rozšíření o Slovensko a Podkarpatskou Rus bylo jako jeden z prvních cílů nutno vypracovat nové stanovy, které by tyto skutečnosti braly v úvahu. Z "českého" klubu se stal "československý" přistoupením slovenských turistů v r. 1920 a téhož roku schváleny nové stanovy, které pak platily až do r. 1931. Velmi podstatným způsobem se obohatila aktivní turistická činnost v KČST o nové cestovní způsoby - kromě pěšího, dostával stále větší prostor zimní přesun na lyžích, jehož počátky je možno sledovat již od konce minulého století. Rozvoj lyžování, přerušený válkou, se po r. 1918 urychlil pro lepší přístup do českých pohraničních hor, ale především získáním vysokohorských prostorů. Kromě lyžování se rozšířila zejména vodní, jejíž počátky lze rovněž vysledovat v předválečných dobách ve spojení se jménem J. Rösslera-Ořovského, známého též z počátků lyžování. První menší loděnici si postavil odbor KČST v Trenčíně ve spolupráci s dalšími organizacemi. Horolezectví v KČST (dnes Vysokohorská turistika) se váže na získání přístupnosti k Vysokým Tatrám. Už krátce po válce se první členové klubu objevovali na tatranských vrcholech a v r. 1923 byla vztyčena za účasti 203 členů československá vlajka na Gerlachovském štítě. V roce 1924 vznikl při KČST tatranský klub JAMES a od roku 1928 se v Tatrách pořádaly "horolezecké týdny", výcvikové a kondiční tábory. Klub podporoval snahy o zřizování národních parků a přírodních rezervací a sám některé rezervace také na svém majetku zřizoval - např. v Zádielské dolině ve Slovenském krasu nebo v lesním komplexu u Bezdězu. Konečně je třeba říci, že se v uvedené době objevují i prvky soustavné metodické práce, zejména u technicky náročnějších přesunů - jsou vychováváni první turističtí vůdcové, vůdcové vodáčtí, lyžařští a horští a také (později a ve spolupráci se skauty) první instruktoři mládeže.
Vyhlídka Kozí bouda NS Zábělá Hornobělsko - U Mostic
Další vývoj KČST
V roce 1926 a 1927 se ocitlo vedení KČST v určitě vnitřní krizi. Dnes je již obtížné zjistit její příčiny - bylo by je snad možno hledat mimo klub v celkovém ovzduší společnosti, která se po prvních nadšených letech svobodné republiky začala politicky a nacionalisticky polarizovat, k čemuž zajisté přispěla i některá nesplněná očekávání a extremistické teorie. Tento nešťastný genetický rys našeho národa se v jeho historii projevil vícekrát, před i po těchto událostech.V klubu měl ohlas např. změněný postoj některých slovenských kruhů, které se odchýlily od původní koncepce a, který se projevil v protičeské kampani časopisu Krásy Slovenska, na zhanobení pamětní knihy na chatě pod Ďumbierom a nakonec v zapálení a zničení chaty KČST na Králově studni. V Čechách pak vlastním podnětem krize se stala akce vedoucího kanceláře klubu proti některým voleným členům výboru, maskovaná hospodářskými důvody. Ty se sice ukázaly jako neopodstatněné, nicméně s podporou některých funkcionářů mimopražských žup se dosáhlo odstoupení stávajícího výboru včetně dlouholetého předsedy a redaktora Časopisu turistů dr. Gutha-Jarkovského. Do nového výboru byli zvoleni neznalí lidé, a rozhodovací moc se přenesla na vedoucího kanceláře. Tím byl poznamenán vývoj KČST až do válečných let. Vlastní činnost členstva však těmito událostmi byla jen málo dotčena. Klub pokračoval v pozvolném růstu členské základny, až dosáhl v roce 1938 počtu přes 100 000 dospělých osob. Kromě běžné turistické činnosti byly ve spolupráci se skauty organizovány letní tábory mládeže, kurzy první pomoci, čtení map, orientace v přírodě a táboření; v době, když již hrozila nová válka, zabýval se KČST i výchovou k obraně republiky (Skautskou pomoc pak KČT splatil v době války, kdy přijímal celé skautské oddíly do svých řad a umožnil tak pod svou hlavičkou další činnost členům této Němci zakázané organizace. Ochraně přírody byla věnována stále větší pozornost, protože se v té době začaly objevovat příznaky nepříznivého vlivu postupující industrializace a bezohledného využívání přírody k hospodářskému prospěchu jednotlivců i organizací.
Přírodní park Horní Berounka Plechý - Kučerova vyhlídka
KČT a druhá světová válka
Mnichovskou dohodou z r. 1938 byly Německem zabrány nejkrásnější pohraniční kraje a hory, takže možnosti výletové činnosti, lyžování i horské turistiky byly silně omezeny. KČST mimoto ztratil jen v českých zemích 41 chat, 15 000 km značených turistických tras a 79 odborů s více než 10 000 členy. Další ranou pak byla okupace naší vlasti, vznik "Protektorátu Čechy a Morava" a odtržení Slovenska a Podkarpatské Rusi. Majetek KČST na Slovensku byl zabrán a předán nově se vytvořivšímu Klubu slovenských turistov a lyžiarov (KSTL), Podkarpatská Rus pak byla přičleněna k Maďarsku. Tím se zcela přerušily dvacetileté turistické styky a ztratily mnohamiliónové investice. Klub českých turistů se však nemohl utápět v resentimentech; čekaly jej obrovské změny ve značení cest, objevování nových turisticky zajímavých území a ani stavba chat v prvních letech války zcela neustala. Byla např. postavena chata na Onom Světě v Povltaví, na Suchém vrchu u Poličky nebo na Andrlově Chlumu (též rozhledna na Blaníku), nemohla se přerušit údržba zbylých hradů, dále se vydávaly turistické mapy a průvodce. I Časopis turistů vycházel po celou dobu okupace nepřerušeně. Začátkem roku 1939 se s KČT sloučil Svaz dělnických turistů a později - s určitými potížemi - i Česká obec turistická. V roce 1942 navštívili členové ústředního výboru dr. Gutha-Jarkovského, který trávil své stáří v Náchodě, omluvili se za události z let 1926-27 a došlo ke vzájemnému smíření. Brzy nato však dr. Guth zemřel (Náhodou v téže době zemřel i ředitel kanceláře KČST, který tehdejší krizi způsobil.). Činnost klubu byla ke konci války silně omezena, protože však organizačně nebyl zrušen, stal se útočištěm členů rozpuštěného Sokola a Junáka a zůstal jedním z mála ohnisek národního života. Velmi obezřetně veden se dočkal osvobození a pustil se s oživenou chutí do nové práce, brzy ovšem znovu potlačené. Ale to už je jiná historie.
Vodní Hrad Švihov - NS Švihov a okolí Zřícenina hradu Libštejn přírodní park Horní Berounka
Turistické značení
Značení turistických tras a jejich pravidelná údržba patří k jedné z nejdůležitějších aktivit členů KČT. Ti se již od roku 1889 věnují značení pěších tras a od roku 1997 také značení pro lyžaře a cyklisty. Vytvořená síť pěších značených tras je přitom svoji hustotou, kvalitou a také tím, že pokrývá beze zbytku celé území republiky, hodnocena jako nejlepší v Evropě. Všechny vyznačené trasy najdete zakresleny v turistických mapách edice KČT. Dne 9. listopadu 2007 byl Klubu českých turistů udělen úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu EU v Alicante certifikát pro průmyslový vzor turistického značení. Všechny prvky turistického značení podléhají ochraně na území všech států EU.
Turistická stezka z Krkavce do Bolevce Stezka ke zřícenině hradu Preitenstein
Historie značení
První pěší turistická trasa KČT vznikla 11. května 1889, kdy „označovací družstvo“ spojilo červenou značkou Štěchovice a Svatojánské proudy. Ještě v tomto roce byly vyznačeny další trasy na Karlštejn, Skalku a Rač a délka tras tak dosáhla 55,5 km. V roce 1912 bylo dokončeno značení první dálkové trasy z Prahy přes Brdy na Šumavu. Značené trasy pak rychle přibývaly, v roce 1920 jich bylo v tehdejším Československu 25 000 km, v roce 1938 již 40 000 km. Druhá světová válka a dále léta 1950-54 ale znamenaly krizové období pro značení. Celá síť značených tras byla silně narušena. V roce 1954 vydala vláda Usnesení o nové organizaci turistiky a cestovního ruchu v ČSSR a v roce 1958 pak ÚV ČSTV Směrnici o jednotném značení turistických tras v Československu. Značení získalo v rámci financování tělovýchovy pravidelný příjem na úhradu materiálu a cestovních nákladů značkařů. Značené trasy se podařilo znovu obnovit a postupně vybavit směrovkami a nástěnnými mapami.
Současnost značení
V současné době se Klub českých turistů zabývá nejen značením pěších tras, ale i lyžařských a spolu s dalšími organizacemi i tras cyklistických a cykloturistických. Od roku 2005 se podílí i na značení hipotras, tedy jezdeckých stezek pro turistiku na koni. Na konci roku 2008 bylo v České republice vyznačeno celkem 40782 km pěších tras. Je v tom zahrnuto i 3093 km lyžařských tras (563 km vyznačených lyžařskou značkou a zbytek přelepkou lyžaře na směrovkách pěších tras). Je na nich vyvěšeno 60 572 směrovek a tabulek, instalováno 3262 směrovníků a 1641 vývěsních laminovaných map. O obnovu značení a údržbu informačních prvků na trasách se v roce 2008 staralo 1437 značkařů, kteří při tom odpracovali více než 63 000 hodin.
Pěší značení
Pěší trasy jsou značeny pásovými značkami, které se skládají ze tří vodorovných pásů. Prostřední pás, který určuje barvu značené trasy, je červený, modrý, zelený nebo žlutý. Oba krajní pásy jsou bílé a mají za úkol značku ještě více zviditelnit. Pásová značka tedy tvoří čtverec o rozměrech 10x10 cm. V ostrých lomech cesty nebo při jejím odbočení na jinou komunikaci je pásová značka doplněna na šipku. Na společném úseku několika značených tras se používá vícebarevná značka, pro místní trasy je někdy použito místní značky. Na koncích značených tras najdete koncovou značku a různé krátké významové odbočky jsou značeny speciálními značkami odbočka k vrcholu nebo vyhlídce, ke zřícenině hradu, ke studánce a k jinému zajímavému objektu. Tzv. naučné stezky se značí pásovými i místními značkami nebo speciálními značkami naučné stezky. Legenda značek zde. Ve městech, vesnicích, na křižovatkách s jinou značenou trasou a na dalších turisticky významných místech je malované značení doplněno tabulkami a směrovkami. Z tabulky se dozvíte název místa, popř. jeho nadmořskou výšku, směrovky informují o kilometrových vzdálenostech k dalším cílům na trase.
Lyžařské značení
Značení lyžařských tras se v podstatě neliší od značení tras pěších, používá se stejných druhů značek, stejné tabulky i směrovky, zachovávají se i jejich rozměry. Odlišná je pouze barva krajních pásů značek, která je oranžová. Vnitřní pás pak může být červený, modrý, zelený nebo bílý. Lyžařské směrovky mají podkladovou barvu také oranžovou.
Cykloznačení
Cyklistické trasy dělíme na cyklotrasy a cykloturistické trasy. Všechny prvky cyklistického značení mají žlutou podkladovou barvu. Cyklotrasy jsou ty, které vedou po silnicích, dobrých místních a účelových komunikacích. Jejich značení je podobné jako u silničního značení pro motorová vozidla. Používají se tři základní cykloznačky: Návěst před křižovatkou, Směrová tabule a Směrová tabulka. Na všech najdete symbol kola, číslo dané trasy a na směrových tabulích i kilometrové vzdálenosti k dalším cílům na trase. Umisťují se stejně jako dopravní značky před každou křižovatkou nebo odbočkou cyklotrasy.
Jak na kešku
Z výchozích souřadnic se společně vydáme na zhruba 4 kilometrovou procházku po okolí rozhledny Krkavec, pokud se poté budete vracet k vozidlu zanechaném na výchozích souřadnicích. Doporučuji turistické boty, pití, něco na zub a určitě důležitou výbavu kačera, tužku, zápisník a GPS. U Chotíkova od statku, kde také můžete zanechat vozidlo, vyrazíme na naší vycházku, ale před tím zjistíme na rozcestníku "CHOTÍKOV (STATEK)" první indicie. Hodnota "A" je první číslo z nadmořské výšky na ceduli "CHOTÍKOV (STATEK)" , když už jsme u té nadmořské výšky, zjistíme hodnotu "K" je to druhé číslo z nadmořské výšky na ceduli "CHOTÍKOV (STATEK)" Do třetice zjistíme ještě hodnotu "N" a tou je první číslo z kilometrové vzdálenosti po žluté turistické trase směr "KRKAVEC (ROZHL)". Máte? Tak jdeme. Přes pole a louky „Na Solíři“ po žluté turistické značce, dojdeme pomalu k dalšímu rozcestníku „U Chotíkova“. Pokochejte se krásnou vyhlídkou do kraje, protože dále už budeme pokračovat lesem. Koukneme také na rozcestník abychom zjistili další indície. A to hodnotu "C", kterou udává vzdálenost kilometrů na "HASIČSKÉ CVIČIŠTĚ" po modré turistické značce. A nesníme vynechat hodnotu "E" vzdálenost do MALESIC, kterou nám ukazuje žlutá turistická značka. Hodnotu " H I " nám prozradí počet kilometrů směrem na "PLZEŇ-DOUBRAVKA (mhd)" na žluté turistické značce, ale vy už tuto hodnotu stejně budete znát. Rychle zapsat to zápisníku a pokračujeme. Lesní stezkou po žluté a modré. Držte se cesty, vlevo od vás po cestě budou staré lomy, kde se těžil písek a i dnes sem pro něj lidé jezdí. Až je mineme, dorazíme na další rozcestník „Pod Krkavcem“. Určitě to bude nyní chtít nějaký ten žíznivý lok z nápoje, který máte sebou a sousto například té tatranky, na kterou se těšíte. Chutná co? Nezapomeňte se také kouknout na další rozcestník. Zde hledáme hodnotu "D" a tu dostaneme ciferací roku na žluté turistické značce s označení "PS005e" také s drobným výpočtem dostaneme hodnotu "F" a to tak, že sečteme vzdalenosti: "TŘEMOŠNÁ (zast.zst) na modré turistické trase, připočteme "CHOTÍKOV (STATEK)" na červené turistické trase I24 a k tomu ještě vzdálenost na žluté trase "CHOTÍKOV" A počítat nepřestaneme, hodnota "M" nám vyjde odečtením vzdáleností z turistického značení. Odečítat budeme vzdálenost "PLZEŇ-KOŠUTKA(mhd)" na červené turistické trase I24 a "TŘEMOŠNÁ (zast.zst)" na žluté turistické trase. Opět zapsat a pokračujeme, čeká nás totiž stoupání po červeno-modro-žluté turistické stezce na Krkavec. Říká se těmto místům „Na Oprámu“ a o Krkavci jsme se dozvěděli z listingu a tak si máme cestou o čem povídat. Po několika minutách jsme na Krkavci. Když bude štěstí, dá se tu narazit na otevřené občerstvení a rozhlednu, ze které se za malou úplatu můžete podívat. Každopádně až se občerstvíte a rozhlédnete z rozhledny, vydáme se k turistické mapě a rozcestníkům „Krkavec – rozhledna“ na točně pod rozhlednou. Tady zjistíme poslední indície k nalezení keše. A budeme tedy hledat "B", tou je ciferace nadmořské výšky ze značení "KRKAVEC (rozhl)" Pak tu máme také hodnotu "G" a tou je počet písmen názvu poslední obce na ukazateli zelené trasy I24. Koukneme také na nějaké vzdálenosti, například "J" bude první číslo z kilometrové vzdálenosti směr "VOLDUCHY" na modrém turistickém ukazateli. A konečně poslední indície. Na mapě najdeš odstavec "PLZEŇSKO - Majetek KČT" (úplně poslední řádek) a "L" je pátá číslice z telefonního čísla. Všechny indície dosadíte do souřadnic a můžete vyrazit na finálové souřadnice pro keš. Dál už s vámi nepůjdu, abych třeba neprozradil jak keš vypadá. Ale určitě ji neminete. Doufám, že se vám naše dnešní pěší tůra líbila a někdy zase opět naviděnou na cestách, ať už v botách, na kolech, na běžkách či jiných turistických pomůckách … Kontrolní součet souřadnice je 57.
AB°CD.EFG
HI°JK.LMN