|
Skalní útvar Sfingy byl vyhlášen přírodní památkou 27. 4. 1990, do té doby byl tento útvar chráněný přírodní výtvor, a to od 15. 7. 1983. První plán péče byl vydán pro období 2013–2022.
Geologie
Jednou z charakteristických hornin Krušných hor, která zpravidla upoutá již na první pohled, je hrubozrnná porfyrická ortorula, řazená saskými geology do skupiny t.zv. červených rul, které se v největší míře vysktují v jádrech antiklinálních struktur. Tento typ ortoruly tvoří často na náhorních plošinách, nebo na hranách svahu malebné, bizardní skály. Patří k nim i skalní útvar, pro určitou tvarovou podobnost s egyptskou Sfingou označovaný jako Sfinx. Je tvořený hrubozrnnou, okatou biotitickou ortorulou, balvanitě rozpadavou. Tato hornina představuje variský metamorfovaný hrubozrnný granit s vrostlicemi živců. Přeměna granitů na ortorul probíhala zde za výrazného působení orientovaného tlaku, t.zv. stressu. Tato deformace vedla k vytvoření výrazných ploch břidličnatosti, které se na výchozu uklánějí ploše k SSZ. Těchto ploch diskontinuity v závěru variského magmatismu využily hydrotermální roztoky bohaté Si. V důsledku jejich cirkulace po těchto plochách vytvořily se zde cm až dm ložní žíly a čočky šedobílého sekrečního křemene. Na plochách břidličnatosti je patrná dobře výrazná minerální lineace roztažení, z níž lze vyčíst, že hlavní pohyb, který využil plochy břidličnatosti, usměrnění minerálů a způsobil přeměnu všesměrných granitů na usměrněné ortoruly zde probíhal přibližně ve směru V-Z. Vrostlice živců původních granitů byly tabulkovité. Změnu jejich tvaru v závislosti na stupni deformace lze nejlépe sledovat na puklinových plochách kolmých k břidličnatosti i lineaci, ale rovnoběžně s lineací. V prvém případě jsou průřezy živců izometrické, nebo oválné, přičemž poměr delší osy ku kratší nepřesahuje hodnotu 2. V druhém případě jsou průřezy živců daleko protáhlejší a mají charakter různě plochých a protáhlých čoček. To znamená, že prostorově mají deformované vrostlice živců tvar roubíků s osou protažení ve směru lineace. Na puklinových plochách, zejména na jižní části skalisek, je dobře patrné selektivní vyvětrávání živcových ok, které jsou vůči zvětrávání odolnější.
Regionální členění: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum - sasko-durynská oblast (saxothuringikum) - krušnohorsko-smrčinské krystalinikum
Stratigrafie: proterozoikum
Témata: geomorfologie, petrologie, geologie
Jevy: mrazový srub, charakteristická hornina
Původ geologických jevů (geneze): metamorfní (regionální metamorfóza)
Hornina: ortorula
Geologický význam: regionálně-geologický význam (mapování), geoturistická zajímavost (geotop)
Skalní masiv a skalní oka - vznik
Skalní útvary vysoké až 15 m, připomínající egyptské sfingy, vznikly v horninách krušnohorského krystalinika (stáří hornin svrchní proterozoikum až spodní paleozoikum).
Prvohory trvaly celkem asi 345 miliónů let. Celé toto období se dělí na 6 period : kambrium, ordovik, silur, devon (starší prvohory), karbon a perm.
Kontinenty pochopitelně vypadaly zcela jinak než dneska, Alfred L. Wegener jako první vyslovil doměnku o tom, že se kontinenty vůči sobě pohybovaly. Ke konci prvohor existoval pouze jeden ",mega-kontinent", zvaný PANGEA. Pangea se poté rozdělila na 2 části, na severní části to byla LAURASIE a v jižní části GONDWANA. Mezi těmito kontinenty bylo středozemní moře zvané TETHYS. V devonu se formovala zejména LAURASIE, docházelo zde poté k silnému zvětrávání a následně se usazovaly mocné vrstvy sedimentů. Na nich pak vznikalo mnoho živočišných či rostliných druhů, ty jsou doloženy i z dnešního Grónska. Krom toho, že na konci prvohor moře ustoupilo, došlo k mnohem masivnějšímu vymírání organismů, než na konci křídy.
V prvohorách došlo ke vzniku nejrůznějších forem života. V nejsarším období převládaly řasy, později až do konce karbonu se hojně vyvíjely sporonosné výtrusné rostliny (kapradiny). Pokud tyto rostliny odumřely a více rostlinných zbytků se nahromadilo na sebe, docházelo ke zuhelnaťení, dnes využíváme karbonských rostlin při těžbě černého uhlí. V 2. polovině permu hlavně převládaly rostliny nahosemenné.
Jedná se silně metamorfovanou (přeměněnou) horninu typu hrubozrnné, dvojslídné okaté ortoruly.
|