AGT 53: Draci vejce EarthCache

Jak století ubíhala, rostla nespokojenost obyvatel Targeryenského obyvatelstva, která se zvrhla až v občanskou válku, která vedla k hromadnému vyvražďování draků. Tato válka se nazývá “Tanec s draky”. Mnoho Targeryenů se pokusilo vypěstovat další draky. Mnozí z nich přišli o rozum. První komu se to povedlo byla Daenerys Targeryen za bouře zrozená. Nejslavnější draci historie jsou Balerion, Meraxes a Vhagar. Balerion je největší a nejstarší ze všech tří Targerynských draků. Je mnohdy přezdíván “Černý děs”. Jeho zuby byly velké jako meč dospělého muže a jeho tlama dokázala na jedno kousnutí pozřít dospělého mamuta. Jeho oheň byl černý jako samotná smrt a jeho křídla byla tak obrovská, že jejich stín zakrýval celé vesnice. Meraxes, druhý z draků Aegona Targeryena. Byl pojmenován podle Valyrijského boha. Na Meraxesovi létala Visenya Targeryen, sestra Aegona. Jeho velkolepá lebka je k nalezení v Rudé baště Králova Přístaviště. Vahgar, nejmladší a nejmenší drak z “Velké trojky”. Je také pojmenován po jednom z Valyrijských bohů. Létala na něm sestra Aegona, Visenya Targeryen. Jeho dech byl tak žhavý, že dokázal roztavit zbroje rytířů, a za živa je dokonce upéct. Tito velcí draci bojovali po boku jen v jediné bitvě. Tato bitva se nazývá bitva u Ohnivého pole. Kvůli těmto drakům zahynulo přes 4000 mužů.

Jediný z rodu Targeryenů, kterému se podařilo vypěstovat draky ze zkamenělých vajec je Daenerys Targeryen.

Té se podařilo vypěstovat hned tři draky. Jejich jména jsou Drogon, Rhaegal a Viserion. Drogon je největší a nejagresivnější ze všech draků. Tento drak je pojmenován po zemřelém manželovi Khalu Drogovi. Má černé šupiny, ale rohy a křídla jsou rudá. Věří se, že je reinkarnací samotného Baleriona. Rhaegal je drak pojmenovaný podle bratra Daenerys, který zemřel rukou Roberta Baratheona v bitvě o Trojzubec. Rhaegar je zelený s bronzovými šupinkami. Jeho oheň je zbarvený do odstínů oranžové s odlesky zelené. A konečně poslední z draků Viserion, pojmenovaný po zesnulém bratru Daenerys, po Viserisovi. Má krémovou až bílou barvu a jeho rohy a křídla jsou zlatá, jeho zuby jsou jako černé dýky. I když je jeho kůže spíše krémová, je považován za bílého draka.

Draci jsou nedílnou součástí světa, je v nich skryta tajemná magie a síla. Mnozí věří, že od doby vyhynutí draků jsou zimy mnohem silnější. Je tomu již sto padesát let, co Západozemí spatřilo poslední draky, a jak se zdá znovu se navrátí.
 

Z Geologického hlediska, aneb přeměna vejce ve vyvřelou horninu

Podle jedné z teorií dračí vejce v průběhu staletí zkamení. Jelikož se jedná o přeměnu, můžeme očekávat, že se bude jednat o horninu přeměněnou, ale draci jsou přeci jen draci a jejich hlavním znakem je oheň. V případě přeměny dračích vajec jde o horninu vulkanického typu, geology označenou jako hornina magmatická.

Horniny magmatické

Magmatická nebo též vyvřelá hornina je termín z geologie. Používá se pro označení horniny, která vzniká krystalizací z magmatu. Vznik struktury magmatické horniny se řídí posloupností krystalizace, která je spojena s postupným klesáním teploty taveniny, což vyúsťuje ve vznik zárodečných krystalů pevné fáze. Následná krystalizace se řídí podle Bowenova reakčního schématu.

Dělení

Hlubinné (abyssální) vyvřeliny – Magma se vlivem své vysoké viskozity (která je způsobená vysokým obsahem SiO2 a následnou kyselostí hornin) není schopno pohybovat. To vede ke vzniku hlubinných těles několik kilometrů pod zemským povrchem. Tato tělesa mohou dosahovat značných velikostí, u kterých často neznáme spodní ohraničení. Vzniklá tělesa nazýváme odborně plutony, batolity, či pně. Těleso v podzemí může chladnout (krystalizovat) až po několik miliónů let. Dlouhá doba krystalizace se projevuje ve všesměrné hrubozrnné struktuře vzniklých hornin. Typickým příkladem abyssálních hornin je granitická řada hornin.

Žilné vyvřeliny (známé také pod názvy hypoabyssální, podpovrchové) – Ty jsou představovány tělesy o mocnosti od několika decimetrů po stovky metrů a s délkou až do několika kilometrů. Žilné vyvřeliny jsou obrovskými tlaky vtlačovány do puklin, prasklin a elastických částí zemské kůry nedaleko povrchu, což zapříčiňuje rychlejší chladnutí taveniny a zjemňování struktury. Často se setkáváme s porfyrickou strukturou. Vzniklá tělesa nazýváme pravé a ložní žíly.

Výlevné horniny (zvané extruzivní, efuzivní) – To jsou horniny, které jsou díky nízké viskozitě dobře pohyblivé a dosáhnou rychle zemského povrchu. Tam se rozlévají v podobě lávy. Je pro ně typické rychlé chladnutí, způsobené okolním chladným prostředím (voda, vzduch atd.). Vznikají tak typické jemnozrnné až sklovité struktury.
Struktura magmatických hornin se posuzuje na základě tří faktorů:

Podle schopnosti rozlišit krystal:
holokrystalické
hemikrystalické
sklovité

Podle poměru vyrostlic a matrix:
rovnoměrně zrnité
porfyrické

Podle pravidelnosti krystalického omezení:
idiomorfní – krystaly mají dobře vyvinuté plochy, nebyly během svého růstu ničím omezovány. Synonyma: euhedrální, automorfní.
hypidiomorfní – krystaly mají částečně vyvinuté plochy, byly během svého růstu omezovány dříve vzniklými krystaly. Synonyma: subhedrální, hypautomorfní.
alotriomorfní – není možno rozeznat hranici jednotlivých krystalů, neboť krystalovaly v prostoru zbylém mezi dříve vzniklými minerály. Synonyma: anhedrální, xenomorfní.

Pomocí těchto rozpoznávacích znaků byla vypracována následující stupnice struktury pro magmatické horniny (uvedeny jsou i příklady nejznámějších a nejdůležitějších magmatických hornin, krystalizujících podle uvedené struktury).